Nachází se na Vyšehradě u kostela sv. Petra a Pavla. Je ohraničen ulicemi K Rotundě a Štulcova. Najdeme ho ve výšce 227m.n.m. a jeho základní výměra je 0,78 ha. Není to mnoho, přesto je dnes na hřbitově pochováno přes 600 význačných osobností české národní kultury. Na hřbitov lze vstoupit hlavní branou vedle průčelí kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla, ale i východní brankou, k níž dojdeme dříve, přicházíme-li od stanice metra Vyšehrad či z parkoviště turistického autobusu před renesanční Táborskou branou.
Původní farní hřbitov vyšehradské kapituly byl v sedmdesátých letech 19. století přeměněn v národní pohřebiště zásluhou vlasteneckých proboštů Václava Štulce a Mikuláše Karlacha, podle nichž jsou pojmenovány dva známé vyšehradské parky a sady. První náhrobky na národním pohřebišti vytvořil A. Barvitius, na nějž v letech 1891–1908 navázal A. Wiehl. Náhrobky na hrobech vytváří ojedinělou galérii hřbitovní plastiky s díly J. V. Myslbeka, F. Bílka, B. Kafky, O. Španiela, K. Lidického, J. Wagnera a mnoha dalších. Z nejvýznamnějších spisovatelů jsou zde pohřbeni Karel Čapek, Karel Hynek Mácha, Jan Neruda, Božena Němcová, Vítězslav Nezval, poslední odpočinek tu našli malíři Mikoláš Aleš, Antonín Chittussi, Julius Mařák, Karel Purkyně, Miloslav Holý, sochaři Václav Levý, Otakar Španiel, hudební skladatelé: Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Zdeněk Fibich, housloví virtuosové František Ondříček, Josef Slavík, z vědců pak fyziolog Jan Evangelista Purkyně a Jaroslav Heyrovský, nositel Nobelovy ceny v oboru polarografie.
Součástí hřbitova je známý Slavín, společná hrobka osobností českého národa. Byla postavena v letech 1889–1893 z podnětu probošta Karlacha a měštana Fischera podle projektu A. Wiehla. Hrobku bylo možno vybudovat díky velkému daru, který poskytnul vlastenecky smýšlející podnikatel a smíchovský starosta Petr Fischer. Po dokončení jej svěřil věnovací listinou do vlastnictví a péče spolku Svatobor – ideového původce této stavby. Tento spolek založil Otec národa, historik František Palacký roku 1862. Také on toužil po místě, kde by bylo možno koncentrovat hroby význačných osobností, jež se ve své době zasloužily o rozvoj české kultury, vzdělanosti, národního sebeurčení, státní samostatnosti.
Plastická výzdoba je dílem Josefa Maudra a tvoří ji po stranách dvě sochy Vlasti jásající a truchlící, na vrcholu socha okřídleného Génia se sarkofágem. Před čelní stěnou Slavína nepřehlédnete bronzový krucifix od V. Levého. Do dnešního dne je zde pohřbeno přes 50 významných osobností. Jsou zde například spisovatelé Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, Josef Hora, malíři Vojtěch Hynais, Alfons Mucha, Václav Špála sochaři J. V. Myslbek, Jan Štursa, Bohumil Kafka, Ladislav Šaloun, Jan Louda, architekti Kamil Hilbert, Josef Gočár, Jaroslav Fragner. Z hudebníků zde jsou pohřbeni housloví virtuosové Jan Kubelík, Jaroslav Kocián, klavíristé Jan Heřman, František Maxián, operní pěvci Ema Destinnová, Vilém Zítek, Zdeněk Otava. Z herců zde najdeme například Zdeňka Štěpánka nebo Eduarda Kohouta. Pohřben je zde i vynálezce František Křižík.
Vyšehradský hřbitov a Slavín nejsou však výlučným pohřebištěm všech význačných mužů a žen, kteří nejvíc utkvěli v paměti národa a veřejnosti. Mnozí, podle vlastní poslední vůle či přání rodiny, odpočívají někdy ve svém rodišti, jindy v místě, kde převážně působili a zemřeli. I v Praze samé jsou pochováni na řadě jiných míst, zejména na Olšanech či na Vinohradském hřbitově. Naopak v patnácti odděleních tohoto hřbitova oddělených soustavou cest je pochována i spousta lidí, kteří žili v této městské části po mnoho let zpět a neproslavili se ničím.
Něco málo k historii místa. První pohřbívání v místě dnešního hřbitova dokládají archeologické nálezy z 11. a 12. století. Současný hřbitov vznikl jako farní hřbitov u chrámu sv. Petra a Pavla roku 1660. Postupně během let se rozšiřoval.Během národního obrození vznikla myšlenka udělat zde národní pohřebiště pro význačné osobnosti českého kulturního a vědeckého dění. Součástí hřbitova je také devět řádových hřbitovů. Známé jsou hřbitovy pro voršilky, alžbětinky, maltézské rytíře atd.
Na tento hřbitov zavítají denně stovky návštěvníků nejen z Česka, ale i jiných zemí. Zejména zahraniční turisté nejčastěji chtějí vědět, kde je pochován spisovatel Franz Kafka, který jim je v turistických prospektech často představován jako jeden z nejpřednějších reprezentantů pražské kultury. Zaváhají, když se setkají se jménem Kafka nadepsaným na Slavíně. Jde ale pouze o shodu jmen. Franz Kafka je – podle svého vyznání – pochován na novém židovském hřbitově v sousedství Olšan, zatímco ve Slavíně leží sochař Bohumil Kafka. Jedno jeho dílo je světově proslulé. Je jím největší jezdecká socha na světě, která na vrchu Vítkov nad Prahou zpodobňuje slavného českého vojevůdce z husitských válek v první polovině 15. století Jana Žižku.
Když projdete kolem hřbitovní kaple,zjistíte, že v její kryptě jsou pochováni probošti a kanovníci Vyšehradské kapituly. Někteří sem byli přeneseni až po postavení kaple, např. Vojtěch Ruffer (1790–1870), přítel Františka Palackého, autor Historie Vyšehradské. Náhrobek z jeho původního hrobu je postaven na hřbitově u stěny chrámového závěru. Jsou zde i oba muži, kteří se zasloužili o povznesení Vyšehradu v 2. polovině 19. století, probošti Václav Štulc (1814–1887) a Mikuláš Karlach (1831–1911) a další, z nichž někteří vedle svého duchovního úřadu prosluli jako spisovatelé či pedagogové.
