Na úvod jen něco krátce o Královských Vinohradech. Jsou nejen jednou z nejmladších částí Prahy, ale také jednou z nejvýstavnějších. Ještě v předminulém století většinu Vinohrad pokrývaly pole a pustiny. Říkalo se těm místům na Sahaře. Roku 1754 tu baron Wimmer znovu založil vinice a nechal vysázet krásná stromořadí, ale až od roku 1817, po odstranění novoměstských hradeb a bran, započal jejich výrazný růst a rozmach. Pro zajímavost v roce 1784 na „Viničních horách“ bylo v 51 domech 136 obyvatelů, roku 1843 se zde nacházelo 69 samot se 169 obyvateli. Roku 1849 byly usedlosti za branami Žitnou, Koňskou, Novou a Poříčskou spojeny v obec zvanou „Královská Vinohradská obec“. V roce 1866 byla nynější Bělehradská třída pouze silnicí a na Fochtově třídě byly budovy jen při Pštrosce, při Kanálce a Cikánka. Dále byly jenom osamělé dvorce Smetanka, Vozová, Kuchyňka, Švihanka, Kravín, Nigrinka a Prkenka. Roku 1869 tady bylo 75 domů se 1274 obyvateli Teprve roku 1875 byly Vinohrady uznány městem.
Na prostoru s výměrou 2,33 hektaru vymezeném ulicemi Vinohradská, Slezská, Šumavská a U Vodárny, v Praze 2 na Vinohradech najdeme park, který je volně přístupný veřejnosti a neuzavírá se. Pokud chcete toto místo navštívit, je nejlepší dojet na stanici metra Jiřího z Poděbrad, kde se můžete projít i parkem, kterému byl věnován jeden z předchozích článků . O kus dál pak najdete dlouhý pás přírody, zeleně i cest s názvem Čechovy sady.
Park je zde už od dob parcelace usedlosti Nigrinka, ke které došlo koncem 80. let 19. století. Půdorys parku téměř stejný, jako je dnes, byl poprvé zaznamenán roku 1890 na plánu města Prahy pod názvem Růžové sady. Vznikly zřejmě podle návrhu architekta Františka Thomayera. Nesou jeho rukopis, ale není nikde skutečného záznamu o tom, kdo park skutečně vybudoval. Roku 1903 byly sady přejmenovány na Sady Svatopluka Čecha dle českého básníka, prozaika a právníka, který právo opustil a začal se výhradně věnovat literatuře a působil v novinách a časopisech. Ve Světozoru, Lumíru, Národních listech a Květech, které pomohl založit. Čech patřil mezi představitele literární skupiny ruchovců. Prosazoval vlasteneckou tvorbu, která navazovala na ideály národního obrození. V roce 1895 odešel do ústraní, kde psal drobné hořké básně. Mladí autoři ho nadále uznávali. Svatopluk Čech zemřel 23.2.1908 v Praze a zažil pět let pocit jaké to je mít své pražské sady. Většinou dostávaly různé parky jména po mrtvých osobnostech české kultury a politiky, tady se dá říci, že výjimka potvrzovala pravidlo.
Za války tady byla vyhloubena protipožární nádrž, později z ní vzniknul zahradní bazén. Po válce byla oplocena terasa na východní straně. Roku 1980 byla v západní části parku zbudována větrací šachta metra a došlo díky ní dle některých odborných studií ke stržení podzemních vod. Tím postupně docházelo k rychlému rozpadu stromoví a keřoví v celé nadmořské výšce 250 až 265 metrů. Většina dřevin byla na přelomu tisíciletí nejen přestárlá, ale i vyschlá a rychle se rozpadaly, jejich stav se trvale zhoršoval. Místy byly dřeviny dosazovány, ale nestačilo to.
V září roku 2002 došlo k obnově parku firmou Firma Projekce zahradní, krajinná a GIS, s.r.o., která vznikla v roce 1997 a měla za sebou již jiné úspěšné realizace obnov zahradních ploch. Objednatelem prací byla MČ Praha 2 zastoupená zástupcem starosty RNDr. Karlem Winkelbauerem. V podstatě byla zachována původní struktura parku do plochy protáhlého úzkého obdélníku s osou východ západ, kde je vkomponována okružní cesta a na západě květinový parter a terasa se stromovím. Na ose je pěkný průhled parkem. Je tady zastoupeno přes 50 druhů dřevin. Park funkčně navazuje na Bezručovy sady a nachází se v blízkosti Riegrových sadů a parku na náměstí Jiřího z Poděbrad . Je tedy možné projít za jediné odpoledne tyto čtyři parky. Roku 1924 byl do parku umístěn bronzový pomník s kamenným podstavcem, monumentální socha Svatopluka Čecha od J. Štursy, rok 1924. Rok dokončení pomníku se shodoval s osazením na své místo a bylo to autorovo poslední význačné dílo.
Dnes si mladí mohou v Čechových sadech zajezdit na skateboardu a všichni na kolečkových bruslích nebo na kole, zkrátka na všem, co není motorovým vozidlem. Po obvodu celého parku je krásná promenádní cesta, škoda, že z asfaltu. Parčík hyzdí jen vypuštěný bazén pomalovaný sprejerama, jinak je místo udržované a příjemné.
