Veslařský ostrov najdete na jih od Vyšehradu, mezi Podolím a Císařskou loukou, v Praze 4. Nedaleko dnešních Žlutých lázní, které jsou v sezoně nabity k prasknutí, vznikal postupně naplavováním písku a dalších naplavenin. Jeho vznik a ukotvení je značně kuriózní. Byla tady totiž potopena nákladní loď, aby se na ní říční nánosy rychle ukládaly. Ostrov patřil rodu Schwarzenberků a nesl jejich jméno. Ještě v 19. století zde byla pila a sklad dříví a celých kmenů, které připlouvaly z jihu Čech.
Když byla roku 1885 vybudována v Podolí vodárna, brala vodu ze tří filtračních studní právě ze Schwarzenberského ostrova. Měla ale jepičí život. Roku 1922 byla zbourána a místo ní vznikla na stejném místě zbrusu nová filtrační stanice. Už původní vodárna vzala život mnoha kašnám na náměstích i v ulicích. Věřte nebo ne, roku 1872 měla Praha 51 veřejných kašen kamenných a 24 dřevěných. Zkuste se rozhlédnout kolik nám z té nádhery zbylo dodnes. A jestli by nebylo milé v parném létě potkávat v centru Prahy fontány se zurčící vodou?
První zmínky o kousku tohoto ostrova ale pocházejí už od roku 1420. Dnešní jméno Veslařský nese od roku 1952 díky zde položeným loděnicím. Ale i za dob mezi světovými válkami, kdy byl lidově nazýván Švarcák, měl již své koupaliště, tělocvičné vyžití i dětský koutek. Po druhé světové válce byl ostrov vyhrazen pro závodní veslařské kluby. Na ostrově jsou dvě velké loděnice. Obě budovy byly dost poničené povodní roku 2002, protože voda zde stoupla o neuvěřitelných pět metrů. Do letošního roku obnova loděnice VK Blesk značně pokročila a je jednou z nejmodernějších na Vltavě. I loděnice ČVK se skví novotou po rekonstrukci, která ještě není úplně dokončena. Srpnové záplavy 2002 poznamenaly všechny veslařské oddíly v povodí Vltavy tím, že zničily velkou část lodního parku. Vodáci zvládli i toto a jeli a jezdí dodnes. Devadesátý ročník nejslavnějšího českého veslařského závodu Primátorské osmiveslice se jel dokonce rok po povodních, v červnu 2003 na tradiční dvoukilometrové trati ze severního cípu Veslařského ostrova.
Letos (2008) už po páté proběhnul na ostrovech festival United Islands of Prague. Festival letos potvrdil, že patří k hlavním kulturním aktivitám, které oživují veřejná prostranství české metropole, zejména devět pražských ostrovů. V Praze vystoupilo na 100 účinkujících souborů z 12 zemí světa. Oproti loňskému roku se rozšířil program ze dvou na tři hlavní festivalové koncertní dny. Akci rozšířila i desetidenní výstava českých koncertních plakátů v Meet Factory. Oproti předcházejícímu ročníku se téměř zdvojnásobila návštěvnost a tak se akce zúčastnilo více než 25.000 diváků. Na Veslařském ostrově zněla pro Pražany i dechovka.
V polovině 20. století byl vystavěn z podolského břehu na Veslařský ostrov krásný nový most metodou letmé betonáže. Jeho celková délka je přes 70 metrů. Břehy ostrova si dodnes zachovaly přírodní charakter. Podél břehů Pražané odpočívají, za hezkého počasí se i sluní. Jen nejsevernější část ostrova je uzavřena veřejnosti. Jednoduše proto, že se tady nachází jímací objekt pro Podolskou vodárnu a ochranné pásmo.
Ještě bych se jen okrajově zmínila o Podolské vodárně, která leží na pevnině v Podolí nedaleko ostrova a na kterou je od ostrova dobrý výhled. Patří mezi nejzajímavější díla architekta a později také rektora ČVUT Antonína Engela, známého především svým projektem Vítězného náměstí v Dejvicích nebo úpravou bývalé sněmovny v Rudolfinu na koncertní sál.
Praha byla v devatenáctém století zásobována ze čtyř vodáren: Staroměstské, Štítkovské, Novomlýnské a Malostranské. V padesátých letech přibyla ještě vodárna Žofínská. První etapa výstavby nové vodárny spadá do rozmezí let 1922–28. Postavena ale byla pouze jedna ze dvou filtračních stanic a to severní a dvě menší budovy areálu, administrativní a strojovna. Když byla nová filtrační stanice v roce 1929 uvedena do provozu, zařadila se mezi naše největší železobetonové stavby. Engel použil jednoduché a jasné uspořádání budov, což umožnilo její celkem bezproblémovou dostavbu o třicet let později. Časem se posunul vývoj technologií, který musela architektura respektovat. V druhé části vodárny postavené v letech 1953 až 56 vznikl právě z tohoto důvodu věžovitý kubus s valbovou střechou, který umožňoval nutný větší výškový spád. Kvůli neustávajícím požadavkům na větší výkonnost a kvalitu byl komplex neustále přestavován a oficiálně hotov jak po stránce technologické tak architektonické byl až roku 1965, tj. sedm let po smrti Antonína Engela. Podoba stavby byla trochu pozměněna, místo původních oken byly použity sklobetonové tvárnice. V průčelí je jedenáct soch znázorňujících Vltavu a její přítoky. Celá stavba je nepřehlédnutelná dominanta podolského břehu a pokud navštívíte Veslařský ostrov bude to první stavba, na které vaše oko v této lokalitě ulpí.
Schody na ostrově dříve sloužily jako tribuna. Dnes jsou zarostlé trávou a náletovými dřevinami a občas na nich posedávají rybáři a čekají na kružnice na hladině. Také se píše v tisku, že na ostrově byl kdysi zahlédnut zpívající samec pěnice mistrovské. Kdo ví jak se tam dostal, jeho domovina je daleká. Já si odtud v září vlezla do řeky a krásně si zaplavala. na rozdíl od břehů Vltavy u Žlutých lázní je tady boží klid, jen lodě způsobují vlnky na řece. Pokud nejsou nějaké závody (pořádá se tu i běh na 2 nebo 5 km) nebo jiná sportovní akce nebo parné léto Veslařský ostrov je oázou klidu a zeleně a mnoho Pražanů tady nebývá. Procházka mezi řekou je tady příjemná a romantická.
