Libeňský ostrov býval po mnohá století dokonce největším z deseti ostrovů mezi Libní a Holešovicemi. Při regulaci Vltavy ve 20. letech 20. století byl ale na jihu spojen s územím Libně a Karlína, na východě pak s Rohanským ostrovem. Na severu byl vytvořen poloostrov se slepým ramenem. Úzká kosa dříve označovaná jako Maniny je plná především skladišť.
Koncem 16. století zde stávaly dva mlýny a ostrov žil svým klasickým životem, jako jiné ostrovy. Bývaly i tady pily a barvírny. Přes ostrov se čas od času přelévaly povodně, po nichž se zdejší život vždy postupně obnovoval. Až roku 1890 zaplavila voda nejen celý Libeňský ostrov ale velkou část celé Libně. Zůstalo na 800 lidí bez domova, kterým obec dvakrát denně vařila a poskytla přístřeší. Velké ztráty utrpěly dva libeňské pivovary a ostatní továrny. Proto bylo rozhodnuto koryto Vltavy zasypat, aby už žádná další ničivá povodeň nezpůsobila škody tak obrovského rozsahu. Obec kvůli tomu vykoupila i ostrov Kubešův a během tří měsíců bylo vše hotovo. Libeň i Vysočany se po povodni nečekaně rozrůstaly a tak se započaly budovat Libeňský přístav (dokončen 1896) a Holešovický přístav. S přístavy byla vybudována nábřežní zeď, ochranná hráz a překladiště.
Od roku 1927 byl ostrov Pražany hojně užíván k rekreaci. I tady byly vodácké oddíly, tenisový a volejbalový oddíl, Dům dětí a mládeže a hned dvě organizace zahrádkářů. Spousty zahradních domků a malých pozemků jsou tady dodnes a vzpamatovaly se i z povodně v roce 2002. Dům dětí a mládeže tady provozuje lanové centrum, existuje tady Junák a Skaut. Nad ostrovem se klene dnes opět Libeňský most, dobudovaný a předaný k užívání 29. října 1928. Původně se jmenoval Libeňský, pak Baxův, opět Libeňský, později zase Baxův, pak dokonce Stalingradský a naše generace ho už zase zná pod svým původním názvem. Doufejme, že mu zůstane už na dobu co bude stát.
Dnes je existence Libeňského přístavu už historií. Od roku 1924 areál vlastnila Vltavsko labská společnost a měla tu opravnu plavidel a výrobu nových lodí. Dnes je většina budov pronajata různým společnostem jako skladiště. Najdeme tady velké množství autobazarů, autoopraven a prodejní haly se starým nábytkem. Ostrov je dost zubožený, nevyužitý, jen laguna je plná krásných malých lodí a zahrádkáři tady mají idylku.
Kolonie zahrádek je tady už od roku 1927. Tehdy byly uzavřeny nájemní smlouvy na velké množství parcel. V prvorepublikové době se stalo, že na Libeňském vznikla osada, v podstatě vesnice čítající dnes cca 500 přechodných obyvatel, kteří tu mají nejen své chaty a zahrádky, ale taky hospodu a hřiště pro děti. Stačí projít zeleně natřenou bránou a jste ve vesnici uprostřed velkoměsta, na místě, které si žije vlastním životem s typickým koloritem posezení u řeky, kde se prolínají všechny generace. Roční nájem za pozemek a chatičku tady činil 3000 Kč. Po povodni 2002 si své místečko nájemci obnovili úplně sami bez pomoci, ale stejně jim smlouvy nebyly obnoveny. Hlavně proto, že jsou v záplavové oblasti a že se městu toto využití místa prostě nevyplatí. Přesto je to tady jediné příjemné místo na celém ostrově. Dnešní doba je ale zcela jiná a uzavřená komunita chatiček na poloostrově uprostřed velkoměsta je bohužel již přežitkem. Staré dobré časy prostě odcházejí a místní tak typický kolorit bárek na řece a posezení u táboráků na zapomenutém ostrově bude brzy nahrazen exklusivním nábřežím 21. století.
Mimo zahrádkářskou osadu bych ale procházku po Libeňském ostrově dnes nikomu nedoporučila. Ostrov je plný kontrastů. V jedné jeho části najdete všude plno špíny, míjíte náklaďáky, které převážejí hlavně odpad a pořádně se tady nedá ani nadechnout. Na ostrově jsou stovky bazarových aut. Mezi hromadou odpadu vás jinde vytrhne ze zamyšlení třeba ten obří medvěd, kterého jsem zachytila na fotografii a kterého někdo z odpadků vylovil a posadil na židli, nebo stará zapomenutá figurína s brýlemi oblečená do moderního vyhozeného hávu. Projdete se kolem sběrny dřevěných palet, hromady igelitových pytlů s odpadem a také kolem hromad dřev a dřevotřísek. Celkem je to tam dnes jedna velká katastrofa. I tady zapracovaly na dnešním stavu povodně roku 2002, ale celkově byl ostrov kromě části zahrádkářů a dobře vedených a upravených autobazarů a tenisových kurtů vždy velmi zanedbaný a zneužívaný ke skládkám odpadů a podobně.
Dnes je již v provozu řídící systém protipovodňové technologie v Libeňském přístavu a tak se další povodně prý už není třeba obávat. Proto také může v bývalém přístavu v Libni vznikat nová zástavba – Libeňské doky, výstavba nových kancelářských budov. Prostory jsou pracovně rozděleny na JIH A, ulice Octářova a okolí, JIH B a lokalitu STŘED na poloostrově mezi loděničními bazény. Měl by tu vzniknout centrální park a domy k bydlení se střešními zahradami, v jejichž přízemí by byla nákupní zóna, stejně jako administrativní objekty. Nábřeží by měla lemovat nově vysazená zeleň a venkovní drobná architektura. Lokalita by měla být určena pro komfortní a rezidenční bydlení ve vila domech, průměrné velikosti bytů kolem 100 metrů čtverečních. Tak se nechejme překvapit příštím desetiletím a úplně novým Libeňským ostrovem. Jeho současný stav po takovéto změně doslova volá a všechno, co jsem tady viděla na vlastní oči dnes a co můžete vidět na fotografiích pod článkem bude velmi brzy historií.
