Dorazili jsme do Nuku’alofy – hlavního města Tonžského království. V Čechách by Nuku’alofa byla považována nejspíš za malé městečko či větší vesnici. V samotném centru je banka, pošta, informační středisko, trh a spousta čínských obchůdků a ve všech mají úplně to samé.
Krásné pláže, ale také skládky a močály – tonžská realita
V Nuku’alofě stojí za zhlédnutí královský palác, královská hrobka a bazilika svatého Antonia z Paduy. Vše je v pěšky dosažitelné vzdálenosti a nenáročné na čas. Pro ty, co se rádi orientují, doporučuji zajít do místního informačního centra na Vuna road. Mají tam mapu a spoustu typů na ubytování. My jsme si na zbytek dne půjčili kola v minipůjčovně na Vuna road. Za 10 $T dostanete spíše podprůměrné kolo (à la babička jede na nákup) na 24 hodin. Není se ale čeho bát, hlavní ostrov Tongy – Tongatapu, je jedna velká placka, takže i na sebehorším kole se při projížďce moc nezadýcháte. My jsme se vydali na pláž, avšak z důvodu lenosti a nedbalosti sledování mapy jsme se trochu ztratili a zavítali do tonžských končin plných zátok, močálů, nepořádků a kouře ze spalování starých věcí. Projeli jsme několik zákoutí, která vypadala jako cikánské doupě. Primitivnější obydlí, nepořádek a prasata kolem. Avšak jedna věc nám neseděla. U domů měli místní zaparkovaná nová moderní auta. Holt se tu nehraje na krásné domy, ale jezdí se v pořádných autech.
Návštěva ostrova Eua je povinností každého turisty!
V úterý a v pátek jezdí trajekt na sousední ostrov Eua. Odjezd bývá kolem půl jedné odpoledne z ferry terminálu z Nuku’alofy. Cesta trvá zhruba 2,5 hodiny a lístek vyjde na 25 $T za jednu cestu. Byli jsme téměř jediní turisté na palubě a v domnění, že si uděláme příjemné odpoledne na moři, jsme si těsně před vyplutím všichni koupili kokos. To jsme ale ještě nevěděli, jaké zlo tím svému tělu působíme. Zhruba po hodině plavby přišly velké vlny, že se loď kymácela z jedné strany na druhou tak, až jsme se bály o svou batožinu ležérně pohozenou kdesi na vyvýšeném místě na lodi. V žaludku nám zatím ještě vesele šplouchalo kokosové mléko. Rozbouřené moře nás z paluby zahnalo dovnitř, kde se do pěti minut udělalo téměř každému špatně (včetně několika místních). V těchto momentech jsme byli velmi vděční za to, že jsme měli dost igelitových sáčků. Od té doby někteří z nás už nemohli kokos ani cítit a nazpátek se dostali letecky. Let mezi Euou a Tongatapu je se svou délkou 8 minut nejkratší oficiální pravidelný let na světě a cenově vyjde na 80 $T.
Taina’s place – nezapomenutelné ubytování
Podnikatelé, a zejména vlastníci hotelů, guesthousů a plážových rezortů, se mezi sebou na Tonze pochopitelně znají. Někteří si vzájemné vypomáhají, a proto jsme se my dostali do Taina’s guesthouse na Euě. Taina je přibližně padesátiletá majitelka nejhezčího guesthousu, který jsem na Tonze viděla. Jedná se o několik chatiček a jednu velkou chatu se společenskou místností, kuchyní a jídelním stolem. Sprchy jsou zvlášť a jsou jen dvě. Nicméně moc nás tam nebylo, takže s tím nebyl problém. Vodu tam používali, ostatně jako na celé Tonze, dešťovou. My jsme si ji nejdřív převařovali, pak jsme přestali a problém s tím nebyl. Byli jsme ale očkovaní na žloutenku A i B.
Výhodou tonžských guesthousů je, že vám neposkytnou pouze ubytování, ale také odvoz a dovoz k lodi, transport po ostrově, průvodce nebo dokonce nabídnou, že uvaří. Ubytování u Tainy stálo 20 $T/noc s tím, že jsme dostali slevu, protože jsme se odkázali na Toniho guesthouse, ve kterém jsme strávili předešlé tři noci. Běžná cena je 25 $T. Odvoz/dovoz na loď stojí 5 $T/osoba a na pláž jsme se svezli dokonce zdarma. Jeden den jsme si od Tainy nechali uvařit večeři za 18 $T (prý další sleva, běžná cena 25 $T). Jednalo se o rybu, salát a místní fialové brambory. V salátu byly kusy masa, a když jsme se v domnění, že to je nějaká místní specialita, ptali na to, co je to za maso, tak nám Tainy pomocnice přinesla ukázat plechovku, kterou v Čechách konzumujeme v krajních případech na trampu. Vypadá to, že na Tonze dají plechovkám ještě za vděk, protože jinak je maso málo dostupné.
Nejen na pláž, ale také na procházky do místní buše
Pěkný jednodenní výlet s výhledy na oceán se dá podniknout na samém jihu Euy. Vede tam prašná cesta, podél které se pasou krávy, rostou kokosové palmy a při troše štěstí narazíte i na zralou papáju. My jsme potkali i divoké koně a jednoho vězně. Šel proti nám, s mačetou v ruce. Začal na nás mluvit. Prý jestli jde někdo za námi či ne. Pak jsme se ho zeptali, na co má tu mačetu. Odpověděl nám, že je vězeň, chvíli jsme na sebe koukali a pak odešel. Dodnes si říkáme, co by se nám stalo, kdyby za námi nebyla druhá polovička naší skupiny. Po návratu do guesthousu jsme se dozvěděli, že měsíc před naším příjezdem tu jeden místní člověk znásilnil dvě Američanky, a kdyby kolem nejelo náhodné auto, tak by je ještě potetoval nožem na prsou. Ještě milejší zpráva byla, že na Euě je vězení pro muže, ale ti se pohybují jen v ohrazeném prostoru. Dokonce tu mají tzv. Prisoner’s market (vězeňský trh), kde jsou k dostání výrobky vězňů. My dodnes nevíme, jestli si z nás dělal ten člověk na jihu Euy legraci či ne.
Mačeta – nezbytné vybavení každého tonžského muže
Na průzkum Euy stačí tři dny. Na ostrově je v podstatě pouze jedna silnice a mnoho prašných cest. Velkou část rozlohy zaujímá národní park, do kterého není radno chodit bez průvodce. Spousta cest je zavádějících a k mnoha zajímavým místům se jde úplně mimo cestu. Taina má pomocníky na všechno, a tak s námi šli na celý den do národního parku tři průvodci – respektive tři kluci a mačetami. Zadarmo to nebylo, kluci nás vyšli celkově na 60 $T, ale bez nich bychom byli ztracení. Ochotně s námi prošli les, vzali nás na několik vyhlídek, do jeskyní a pak kvůli nám lezli na palmu a shazovali kokosy pro ty, co jich ještě neměli dost. Zde jsem pochopila, proč je mačeta nezbytnou součástí vybavení každého tonžského muže. Mačetou se dá totiž prosekat cesta lesem nebo otevřít kokos anebo prostě NĚCO sekat. Jeden z kluků, našich průvodců, se nám přiznal, že pro Tainu pracuje proto, že za něj zaplatila soudu pokutu. Klučina se vydal trajektem na výlet z hlavního ostrova Tongatapu na Euu, ještě na trajektu se příšerně opil, a proto pak byl pokutován. Na zaplacení neměl, a tak mu Taina pomohla. Původně zamýšlené prázdniny se tak rázem staly pracovním výletem.
Dorazili jsme do Nuku’alofy – hlavního města Tonžského království. V Čechách by Nuku’alofa byla považována nejspíš za malé městečko či větší vesnici. V samotném centru je banka, pošta, informační středisko, trh a spousta čínských obchůdků a ve všech mají úplně to samé.
Krásné pláže, ale také skládky a močály – tonžská realita
V Nuku’alofě stojí za zhlédnutí královský palác, královská hrobka a bazilika svatého Antonia z Paduy. Vše je v pěšky dosažitelné vzdálenosti a nenáročné na čas. Pro ty, co se rádi orientují, doporučuji zajít do místního informačního centra na Vuna road. Mají tam mapu a spoustu typů na ubytování. My jsme si na zbytek dne půjčili kola v minipůjčovně na Vuna road. Za 10 $T dostanete spíše podprůměrné kolo (à la babička jede na nákup) na 24 hodin. Není se ale čeho bát, hlavní ostrov Tongy – Tongatapu, je jedna velká placka, takže i na sebehorším kole se při projížďce moc nezadýcháte. My jsme se vydali na pláž, avšak z důvodu lenosti a nedbalosti sledování mapy jsme se trochu ztratili a zavítali do tonžských končin plných zátok, močálů, nepořádků a kouře ze spalování starých věcí. Projeli jsme několik zákoutí, která vypadala jako cikánské doupě. Primitivnější obydlí, nepořádek a prasata kolem. Avšak jedna věc nám neseděla. U domů měli místní zaparkovaná nová moderní auta. Holt se tu nehraje na krásné domy, ale jezdí se v pořádných autech.
Návštěva ostrova Eua je povinností každého turisty!
V úterý a v pátek jezdí trajekt na sousední ostrov Eua. Odjezd bývá kolem půl jedné odpoledne z ferry terminálu z Nuku’alofy. Cesta trvá zhruba 2,5 hodiny a lístek vyjde na 25 $T za jednu cestu. Byli jsme téměř jediní turisté na palubě a v domnění, že si uděláme příjemné odpoledne na moři, jsme si těsně před vyplutím všichni koupili kokos. To jsme ale ještě nevěděli, jaké zlo tím svému tělu působíme. Zhruba po hodině plavby přišly velké vlny, že se loď kymácela z jedné strany na druhou tak, až jsme se bály o svou batožinu ležérně pohozenou kdesi na vyvýšeném místě na lodi. V žaludku nám zatím ještě vesele šplouchalo kokosové mléko. Rozbouřené moře nás z paluby zahnalo dovnitř, kde se do pěti minut udělalo téměř každému špatně (včetně několika místních). V těchto momentech jsme byli velmi vděční za to, že jsme měli dost igelitových sáčků. Od té doby někteří z nás už nemohli kokos ani cítit a nazpátek se dostali letecky. Let mezi Euou a Tongatapu je se svou délkou 8 minut nejkratší oficiální pravidelný let na světě a cenově vyjde na 80 $T.
Taina’s place – nezapomenutelné ubytování
Podnikatelé, a zejména vlastníci hotelů, guesthousů a plážových rezortů, se mezi sebou na Tonze pochopitelně znají. Někteří si vzájemné vypomáhají, a proto jsme se my dostali do Taina’s guesthouse na Euě. Taina je přibližně padesátiletá majitelka nejhezčího guesthousu, který jsem na Tonze viděla. Jedná se o několik chatiček a jednu velkou chatu se společenskou místností, kuchyní a jídelním stolem. Sprchy jsou zvlášť a jsou jen dvě. Nicméně moc nás tam nebylo, takže s tím nebyl problém. Vodu tam používali, ostatně jako na celé Tonze, dešťovou. My jsme si ji nejdřív převařovali, pak jsme přestali a problém s tím nebyl. Byli jsme ale očkovaní na žloutenku A i B.
Výhodou tonžských guesthousů je, že vám neposkytnou pouze ubytování, ale také odvoz a dovoz k lodi, transport po ostrově, průvodce nebo dokonce nabídnou, že uvaří. Ubytování u Tainy stálo 20 $T/noc s tím, že jsme dostali slevu, protože jsme se odkázali na Toniho guesthouse, ve kterém jsme strávili předešlé tři noci. Běžná cena je 25 $T. Odvoz/dovoz na loď stojí 5 $T/osoba a na pláž jsme se svezli dokonce zdarma. Jeden den jsme si od Tainy nechali uvařit večeři za 18 $T (prý další sleva, běžná cena 25 $T). Jednalo se o rybu, salát a místní fialové brambory. V salátu byly kusy masa, a když jsme se v domnění, že to je nějaká místní specialita, ptali na to, co je to za maso, tak nám Tainy pomocnice přinesla ukázat plechovku, kterou v Čechách konzumujeme v krajních případech na trampu. Vypadá to, že na Tonze dají plechovkám ještě za vděk, protože jinak je maso málo dostupné.
Nejen na pláž, ale také na procházky do místní buše
Pěkný jednodenní výlet s výhledy na oceán se dá podniknout na samém jihu Euy. Vede tam prašná cesta, podél které se pasou krávy, rostou kokosové palmy a při troše štěstí narazíte i na zralou papáju. My jsme potkali i divoké koně a jednoho vězně. Šel proti nám, s mačetou v ruce. Začal na nás mluvit. Prý jestli jde někdo za námi či ne. Pak jsme se ho zeptali, na co má tu mačetu. Odpověděl nám, že je vězeň, chvíli jsme na sebe koukali a pak odešel. Dodnes si říkáme, co by se nám stalo, kdyby za námi nebyla druhá polovička naší skupiny. Po návratu do guesthousu jsme se dozvěděli, že měsíc před naším příjezdem tu jeden místní člověk znásilnil dvě Američanky, a kdyby kolem nejelo náhodné auto, tak by je ještě potetoval nožem na prsou. Ještě milejší zpráva byla, že na Euě je vězení pro muže, ale ti se pohybují jen v ohrazeném prostoru. Dokonce tu mají tzv. Prisoner’s market (vězeňský trh), kde jsou k dostání výrobky vězňů. My dodnes nevíme, jestli si z nás dělal ten člověk na jihu Euy legraci či ne.
Mačeta – nezbytné vybavení každého tonžského muže
Na průzkum Euy stačí tři dny. Na ostrově je v podstatě pouze jedna silnice a mnoho prašných cest. Velkou část rozlohy zaujímá národní park, do kterého není radno chodit bez průvodce. Spousta cest je zavádějících a k mnoha zajímavým místům se jde úplně mimo cestu. Taina má pomocníky na všechno, a tak s námi šli na celý den do národního parku tři průvodci – respektive tři kluci a mačetami. Zadarmo to nebylo, kluci nás vyšli celkově na 60 $T, ale bez nich bychom byli ztracení. Ochotně s námi prošli les, vzali nás na několik vyhlídek, do jeskyní a pak kvůli nám lezli na palmu a shazovali kokosy pro ty, co jich ještě neměli dost. Zde jsem pochopila, proč je mačeta nezbytnou součástí vybavení každého tonžského muže. Mačetou se dá totiž prosekat cesta lesem nebo otevřít kokos anebo prostě NĚCO sekat. Jeden z kluků, našich průvodců, se nám přiznal, že pro Tainu pracuje proto, že za něj zaplatila soudu pokutu. Klučina se vydal trajektem na výlet z hlavního ostrova Tongatapu na Euu, ještě na trajektu se příšerně opil, a proto pak byl pokutován. Na zaplacení neměl, a tak mu Taina pomohla. Původně zamýšlené prázdniny se tak rázem staly pracovním výletem.
