Po ostrovech Nusa Tengarra v Indonésii

Květinový mys Flores

Na východ od rovníkového ostrova Bali až k Nové Guineji leží dlouhý řetězec malých ostrovů zvaných Nusa Tenggara. K těm nejznámějším se řadí i ostrov Flores a stejně jako každý indonéský ostrov i on má mimo svého názvu ještě jeden. Na počátku šestnáctého století na ostrov připluli portugalští mořeplavci, kteří mu dali jméno Květinový mys.

Jezera na sopce Kelimutu

K nejzajímavějšímu místu tohoto mysu patří tři různobarevná kráterová jezera na vrcholu sopky Kelimutu ve výšce 1620 metrů. Vyfotit všechna tři dohromady je možné pouze z ptačí perspektivy, ale dvě, která dělí úzká šíje, lze vyfotit na jeden obrázek i ze země.

Místní lidé říkají, že do těchto jezer odchází duše zemřelých. Do mléčně tyrkysového odcházejí duše mladých, které jsou nevinné a nezkažené. Do rudého zase duše starších lidí a do černého všech, kteří byli po čas svého života zlí. Ať tak, či tak až dvanáctkrát za rok jezera změní svoji barvu, která je zelená, mléčně bílá, žlutá, černá, modrá a rudá jako krev. Měnící se barvy způsobují minerály, které se ve vodě rozpouštějí a hodně záleží na jejich množství. Pouze jezero černé svoji barvu nemění. Podívaná to byla kouzelná, zato cesta zpět už ne.

Po pozdní snídani se vydávám k městu Bajawa. K nejvýraznějším obyvatelům náhorní plošiny kolem tohoto města patří lidé z kmene Ngada. Většina obydlí v horách jsou velmi prostá. Moc pohodlí tady jejich obyvatelé určitě nemají. Zato o pár kilometrů dál u města Ende se nachází světová vzácnost v podobě modré kamenité pláže. Pastelově modré kameny jsou vyplavovány na černý písek. Podél cesty leží modrého kamení haldy. Než je místní vyexpedují na Lombok, Jávu nebo Bali, tak ho náležitě třídí. Tímto přírodním zázrakem se dláždí chodníky, obkládají bazény nebo podlahy a zdi luxusních hotelů. Lepší kousky se brousí a vkládají do náhrdelníků a dalších ozdob.

Indonéský destilát bajawajský arak

Z indonéských specialit si můžete dopřát víno moke s chutí připomínající denaturovaný líh. Dále bajawský arak, který je pálený z rýže.

Arak tady pálí doslova každá rodina. Destiluje se ze tří druhů palem. Připravený tekutý základ se nejméně třikrát destiluje ve velmi primitivních destilačních zařízeních. Chladící část – katalyzátor – tvoří dutá bambusová roura dlouhá šest metrů. Z jejího konce vytéká onen zázračný a chutný destilát. Jeho kvalita se kontroluje zapálením, a pokud hoří barvou, kterou mají výrobci „v oku“, je kořalka kvalitní a hlavně pitná. Slovo metylalkohol je všem cizí, stejně jako nějaká státní kontrola nebo zákony o zákazu pálení. Třikrát přepálený destilát jsme okusili a ihned ho koupili litrovou lahev.

Místo kuřecího tradiční psí maso?

Přestože konzumace psího masa není běžnou součástí našeho jídelníčku, v zemích Asie má svoji tradici, specialitou je například psí maso v kokosovém mléce. Tato pochoutka se připravuje ve psí krvi. Proč bych to neochutnal?

Psí pochoutky tady připravují zásadně ze svého vlastního chovu a ne z nějaké pouliční „směsky“. V jídelníčku nabízejí nejen dušené a grilované maso, ale také klobásky. Malí a středně velcí psi se tu pletou pod nohama nejen ve warungu (pouliční jídelna) ale také v kuchyni, kterou mi dovolili navštívit. Bylo mi to odporné. Mým spolucestovatelům Karlovi a Petrovi ne. Pochutnali si na dušeném chlupáči s rýží. Maso podle nich bylo hodně kořeněné a převládal v něm nejen česnek a čili papričky, ale i bobkový list a oříšky kešu. Je pravda, že na cestách člověk někdy něco slupne, aniž by věděl co.

Za varany na ostrov Rinca a Komodo

Z Floresu odjíždíme lodí z přístavu Labuanbajo na ostrov Rinca, Komodo, Mojo a Lombok. První ostrov Rinco je místem, kde žijí největší varani na světě. Na lodi je nás mimo členy posádky třicet. Složení je mezinárodní: Australané, Irové, Dánové, Kanaďané, Angličané a jeden manželský pár ze Slovenska. Po dvou hodinách plavby otevíráme šampus a připíjíme si na Nový rok 2014. Doma je právě půlnoc, ale tady, díky časovému posunu, je z našeho nového roku „ukrojeno“ už sedm hodin.

Po výborné ovocné snídani na lodi vystupujeme na pevninu a míříme za potomky dinosaurů. Díky vlhkému období, které zde nyní panuje, není ostrov porostlý jen suchou hnědou trávou, ale je krásně zelený. Každá skupinka patnácti lidí má dva průvodce. Oba jsou vyzbrojeni větví (kayu cabamg) ve tvaru písmene Y, kterou průvodce použije pro „uzemnění“ varana v případě útoku. Varan má v sobě až šedesát látek nebezpečných životu. Pokud bodne například buvola, tak ten umírá teprve až po třech dnech. Pro varana je pak zdechlina zvířete potravou. Dnes už existují protilátky pro případ, kdyby varan napadl člověka.

Varani jsou líní tvorové. Žerou pouze jednou za měsíc. Většinou celou dobu leží a číhají na kořist. Na ostrově jich žije téměř tři a půl tisíce. Převážně to jsou samci. Páření se koná jednou ročně a trvá celé tři hodiny! Samci se nejdříve perou o samici. Vítěz pak má nárok ji oplodnit. Samice klade vajíčka do děr, které si před tím vyhrabe.

Vylíhnuté mládě – puntun, nejdříve žije tři roky na stromě, kde se živí hmyzem. Pokud nevyužívá bezpečí stromů, stává se rychle potravou pro starší varany. Váha dospělých kusů je okolo devadesáti kilo a délka do tří metrů. Délka ocasu tvoří polovinu délky těla. Největší ulovený varaní samec měřil více jak tři metry a vážil téměř sto sedmdesát kilo!