Paní z Tepeyaku, Lupita, Patronka Mexika a Latinské Ameriky
Článek o symbolu mexické katolické církve a legendě, která ho obklopuje jsem se chystala psát už před rokem. Jenže jsem to nějak nezvládla, původní plán byl odložen a posléze zapomenut. Letos, když už je oslava Guadalupskeho svátku opět za dveřmi, mi moje rozhodnutí připomnělo manželské pření, jehož původ, byl ale úplně někde jinde než u Lupity z Tepeyaku. Nevím už, jak téma vzniklo, každopádně jsem podotkla, že oslavy Dne mrtvých jsou mexickým nejdůležitějším svátkem. Manžel mě pohoršené ujistil o tom, že jsem na omylu, že něco jiného je nejznámější svátek a něco jiného nejdůležitější. Přiznávám. Z pohledu cizince je asi všechno trošku jinak, než z pohledu rodilého Mexičana. Den mrtvých je sice dokonce uznán UNESCO jako kulturní dědictví a Mexičané ho slaví s velkým zápalem (jako ostatně všechno), ale svátek, který každoročně obrátí celé Ciudad de México vzhůru nohama, které donutí tisíce a tisíce obyvatel nejen Mexika, ale i Střední Ameriky a možná i Ameriky Jižní, vyrazit směr Guadalupská bazilika, aby jejich patronce společně zazpívali a vzdali hold, jsou ve skutečnosti „narozeniny“ Sváté panenky Guadalupské, které se slaví 12. prosince.
Nejsem věřící, a tak se omezím pouze na legendu o Juanu Diegovi a zjevení. Ovšem neodpustím si porovnání Guadalupské panny Marie s předkolumbovskou Coatlicue, jenž mě jako nekatolíka fascinuje tím, jak geniálně je jako náboženský symbol vymyšlena a přizpůsobena „místnímu“ publiku. No a protože, vlastně hlavně jde o cestování, tak je také potřeba zmínit Guadalupskou baziliku jako takovou a park jenž na Tepeyackém vršku můžete navštívit. Začnu ale tou legendou…
Dne 9. prosince 1531, procházel Juan Diego, původem pravděpodobně chichimecký rolník či řemeslník jehož původní jméno bylo Cuauhtlatoatzin – Ten jež mluví jako orel (Codice 1548), přes Tepeyacký vršek do Santiago Tlatelolco. Právě na Tepeyaku se Juanu Diegovi zjevila překrásná paní a hovořila k němu v nahuatlu (původní jazyk především centrálního Mexika). Žádala ho, aby mexickému biskupovi přednesl její přání, aby byl vystaven „svatý dům“, v němž by byli pod ochranou všichni Mexičané. Juan Diego předal vzkaz biskupovi Juanu de Zumárraga. Ten mu však neuvěřil. Při druhém zjevení Juan Diego informoval svatou o neúspěchu a žádal, aby místo něj předal vzkaz někdo vyššího společenského postavení. Svatá panna mu však přikázala, aby dalšího dne opět navštívil biskupa. A tak se v neděli 10. prosince Juan Diego opět vydal do Tlatelolca, kde mu biskup poručil přednést důkaz o pravdivosti zjevení, o nichž mluví. Tepeyacká paní při svém třetím zjevení souhlasila se zasláním žádaného důkazu, ten však Juan Diego z důvodu nemoci jeho strýce nemohl přednést. 12. prosince Juan Diego vyrazil hledat duchovního, který by jeho strýce doprovodil při umírání. Když procházel Tepeyakem, chtěl se setkání s Pannou Marií vyhnout a tak vybral jinou cestu. Svatá se mu i přesto zjevila a požádala ho, aby vystoupal až na vršek Tepeyacu a tam sesbíral květiny pro biskupa. Slíbila mu také, že jeho strýc se uzdraví. Juan Diego tedy splnil vše, co si Guadalupe přála a sesbíral květy do svého bavlněného roucha. Poté se vydal na cestu za biskupem. Při sypáni květů z roucha se pak na prostém oděvu zjevil obraz Panny Marie Guadalupské, před nímž biskup ihned poklekl. Páté zjevení svaté panny se uskutečnilo u lůžka nemocného strýce Juana Diega. Při tomto zjevení se svatá sama představila jako Svatá Marie Guadalupská a znova zopakovala své přání vystavit chrám v němž by sloužila všem Mexičanům.
Základní kámen původní Guadalupské baziliky byl položen 25. března 1695. Do té doby bylo roucho s obrazem Panny Marie v kapli na Tepeyaku. Vzhledem k velkému nárůstu věřících v její kult bylo postupem času nutno vyměnit kapli za původní baziliku a původní baziliku za novou, moderní a monstrózní, jejíž základní kámen byl položen 12. prosince 1976. Nová bazilika vás zaručeně ohromí. Netvrdím však, že svou krásou, ale velikosti, monstrózností, modernosti, přeplněnosti a atmosférou. Já sama o její „eleganci“ značně pochybuji. Pokud vás nepřekvapí hned, tak jistě zůstanete stát s otevřenou pusou před scénou s jezdícím pásem, který vás rychle proveze před originálem Juanova roucha s obrazem Panny Marie Guadalupské. Katolická církev a její dogma v XXI. století. Prosím, nechápejte tento můj komentář špatně, ale nepřipomíná vám forma nové baziliky stan cirkusu? Když se vezme v úvahu korupce a vůbec stav mexické katolické církve napadá mě: Byl to účel škodolibého architekta, nebo tou podobností zamýšlel úplně něco jiného?
Krom nové baziliky se na obrovském nádvoří (Atrio de las Américas) nachází bazilika původní (Antigua basílica), kapucínský konvent (Convento de Capuchinas), Kaple přísah (Capilla de Juramentos), Indiánská kaple (Capilla de los Indios), Guadalupská zvonkohra (Carillon guadalupano) a Kaple se studánkou (Capilla děl Pocito). Za poslední jmenovanou kaplí se nachází vstup do nádherně udržovaného Tepeyackého parku jehož schody vás zavedou až na vrcholek ke Kapli na vršku (Capilla del Cerrito). Po celém parku můžete najít sochy s motivem zejeveni Panny Marie Guadalupské, či jejího oslavováni předkolumbovskými kulturami. Obětním darem (Ofrenda) počínaje a hlavami Quetzalcoatla (repliky těch z Chrámu Quetzalcoatla v Teotihuacanu), jenž se stal ve službách katolické církve pouhým chrličem vody, konče.
Zvláštní na tomhle zneužití předkolumbovských symbolů je to, že místo aby původní obyvatelstvo pobouřily, pomohly naopak k lepšímu přijetí nového náboženství. Zda to bylo podpořeno strachem z útisku nekatolíků v době kolonie, či potřebou věřit v to nové, „mocnější“, náboženství, které to staré, „slabší“, nahradilo, to je otázkou… Každopádně je opravdu fascinující porovnat Matku mexického katolického národa s Matkou národa mexického ale předkolumbovského. Aztékové a ostatní mesoamerické národy kladly velký důraz na symboliku a tak i obraz Svaté Panny Marie k nim promlouvá stejným jazykem plným symbolů.
Není jistě náhodou, že zjevení se vždy uskutečnila na Tepeyackém vršku, místě, kde byla oslavována matka boha Huitzilopochtliho, Cuatlicue. Také není určitě náhodou, že i Huitzilopochtli je plodem neposkvrněného početí. A už vůbec nebude náhoda, že pro předkolumbovské kultury je žena – matka posvátnou. Většina katolických madon je zobrazována s Ježíškem v náručí. Guadlupská verze je pak vyobrazena jakoby kráčela a zpívala modlitbu, ruce má sepnuté a vytváří s nimi „střechu“ – přístřeší pro všechny jenž ho potřebují, pod šaty se jí rýsuje bříško těhotné a pás, který má pod prsy uvázaný, připomíná hadí pás Cuatlicue, jenž je symbolem pro neposkvrněné početí. Guadalupe je dále zobrazována stojící na měsíci s „rohy“ otočenými nahoru, to znamená Východ, nejdůležitější světovou stranu, která v předkolumbovské symbolice znamená, každodenní východ Slunce. Slunce je pak Huitzilopochtli. Guadalupe se setkala poprvé s Juanem Diegem při svítáni, jenž na obraze znazorňují žluté paprsky okolo její postavy. Svítaní, počátek nového života. Další z nepřehlédnutelných symbolů je čtyřlistý květ na šatu Panny Marie v místech jejího těhotenského bříška. Tento květ je nazýván Nahui Ollin a je symbolem rodícího se slunce. Svatá panna Guadaluspká dá život slunci. Stejně jako Cuatlicue.
Za pozornost také stojí skutečnost, že Guadalupe je tmavší pleti, hovoří nahuatlem a za prostředníka si vybrala indiánského muže, posla. A tak anděl, který nám přináší její obraz je snědý a jeho křídla jsou velmi pestrá a v barvách, jež nejčastěji používaly předkolumbovské kultury. Jako poslední symbol, i když ve skutečnosti existují další a další, zmíním to, že Guadalupe nejen hovoří nahuatlem, ale dokonce má i aztécké jméno – Tlecuauhtlacopeu, pro Španěly nevyslovitelné a tak změněné při zápisu na Guadalupe tak, jako v mnoha jiných případech aztéckých jmen.
Fascinující není pouze porovnání dvou matek aktuálního a starého Mexika. Fascinující je také celý kult. Květinami ozdobené autobusy a náklaďáky vezoucí věřicí ze všech koutů Mexika a dokonce i Latinské Ameriky. Celoroční pestré průvody po Calzada de Guadalupe, rámusící od rána do rána, brzdicí dopravu a způsobující dopravní chaos v už tak chaotickém městě, aniž by si někdo dovolil protestovat (až na pár jedinců, nevěřicích samozřejmě). Takže, pokud se budete některého 12. prosince nacházet v hlavním městě Mexika, nevadí vám davy a pohled na plazící se, či po kolenou lezoucí věřicí, máte užasnou příležitost shlédnout oslavy toho nejdůležitějšího svátku Mexika. Svátku Svaté Panny Marie Guadalupské. A pokud jste v hlavním městě Mexiku v jiný, než prosincový termín, tak si můžete užít Guadalupskou baziliku s o trošku menším davem a o trošku menší teatrálností. Jinak je to v podstatě stále to samé.
Po té, co jsem článek dopsala, mě napadlo, jestli to s tím nejdůležitějším svátkem není ještě trošku jinak. Přeci jen Sv. Guadalupe je ikona pouze pro katolíky, kdežto taková oslava nezávislosti Mexika je věc všech mexičanů. Těch pár procent nevěřících je přeci taky třeba brát v úvahu. A tak jsem se dotázala manžela. Ten na předloženou otázku odpovědel s pohoršením nad mou neznalostí, že samozřejmě důležitější je 15. září, to znamená oslava nezávislosti. Takže beru svá slova o nejdůležitějším svátku v případě 12. prosince zpět. O oslavách dne nezávislosti se dočtete v nějakém z mých dalších článků.
