Na pravém břehu Sázavy v zeleni na návrší nad městem najdete v rozlehlé zahradě překrásný a romantický renesanční zámek porostlý zelenými listy a schovaný za hradbami. Po vstupu Vás přivítá stříkající fontána a kouzelná zahrada plná vzrostlých stromů. Zámek je krásně vidět z altánku v zahradě. Jde o trojkřídlou dvoupatrovou budovu s třípatrovou věží, která je umístěna v jihovýchodním nároží. Hradby okolo zámku jsou zbytky pseudogoticky upravených hradeb a bašt. Dokonce zde najdete i části původního hradu, kterým je zbytek bašty za zámkem. V severozápadní části parku jsou dodnes hranolové věže.
Pár údajů z historie místa jsem našla na internetových stránkách města Zruč. Hodně mě překvapilo, kolik až majitelů se na místě vystřídalo. Město Zruč nad Sázavou je známo od roku 1335, kdy náleželo Heřmanovi ze Zruče. O dvacet let později již byla Zruč majetkem Petra z Orlíka a v roce 1364 patřila Ješku z Kolovrat. Kolovratům náležela Zruč až do roku 1433. Právě za Kolovratů byl zde ve 14. stol. nebo počátkem 15.stol. vystavěn původní gotický hrad.
Od roku 1433 je znám jeho majitel Milota z Chřenovic spřízněný s Kolovraty. Právě jeho potomci užívali jméno Zručtí z Chřenovic. Zdeněk Zručský z Chřenovic již roku 1547 prodal hrad Jindřichovi Střelovi z Rokyc a ten roku 1548 Janovi Černickému z Kácova. Ten ho měl v držení pouhých pět let a již roku 1553 jej prodal dál, Jiřímu Kalenicovi z Kalenic. Za Kaleniců v druhé polovině 16. stol. byl přestavěn původní hrad na renesanční zámek. Tomuto rodu náleželo zručské panství až do roku 1623, kdy bylo Albrechtovi Kalenicovi z Kalenic pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno.
Zkonfiskované panství koupil Arnold Perglar z Losentic. V roce 1642 je dcera Arnolda Perglara z Losentic, Bohumila Alžběta, prodala Markétě Mecerodové a ta ho roku 1657 postoupila Kryštofovi Hložkovi ze Žampachu. Majitelé Zruče se pak i po další staletí rychle střídali až roku 1781 zámek vyhořel. Protože i po té zde žádný majitel dlouho nevydržel, byla provedena jen nejnutnější oprava, aby budova zcela nezchřadla. Teprve v letech 1872 – 1878 za Jana Skrejšovského byla provedena rozsáhlá oprava a přestavba zámku.
Roku 1885 koupil zámek zbohatlý podnikatel železničních staveb Jan Schebek. Jeho syn, Adolf Schebek dal v letech 1891 – 1892 zámek přestavět v pseudogotickém slohu. Byla zbořena část hradeb a bašt dosud zachovalých na východní straně a v těch místech byla postavena nová pseudogotická vstupní brána do zámeckého areálu, která je velmi krásná a zámek zdobí dodnes. Bašty a části hradeb, které byly ponechány, byly také pseudogoticky upraveny a to jako altány a zahradní terasy. Ve stejném slohu bylo upraveno i torzo velké věže v severovýchodním rohu hradeb. Výrazně se tak změnil celý vnější vzhled zámku. Byly odstraněny starší fasády a budova dostala vzhled stavby z lomového kamene. Zámek byl nově zastřešen vysokou valbovou střechou. Celá stavba byla v té době vyšperkována několika gotickými štíty, věžičkami a vikýři.
V majetku Schebků zůstal zámek až do roku 1948, kdy přešel do správy Městského národního výboru a byly zde umístěny jeho kanceláře. V 90. letech 20. století byl zámek Schebkům v restitucích vrácen. V části zámku jsou i nadále kanceláře radnice a další část je po rekonstrukci přístupná veřejnosti. Na prohlídkovém okruhu přístupné části můžete vidět výstavu Království panenek, kterou obhospodařuje Klub panenky ČR. Panenky jsou zde z různých časových období i materiálů a sbírka se průběžně rozšiřuje a také mění. Uvidíte zde nejen panenky, ale i staré proutěné kočárky nebo jiné doplňky k panenkám. Panenky umístěné v zámku jsou poetické a mnohá z nás si vzpomene na své dny dětství a her. Některé z panenek a kočárků pamatují už jenom naše babičky.
Při mé návštěvě zámku v sobotu 31.5. 08 se zde právě konala slavnost. Na nádvoří tančila dětská skupina historického tance Mariane, dobová skupina CORMALEN a další. Slečny oděné za princezny z pohádek tady později tančily s malými holčičkami, které měly také princeznovské šatičky a korunky. Venku na nádvoří se točily v rytmu dobové hudby. Každé dítko si v zahradě mohlo nechat namalovat na obličej od zdatně kreslící slečny Denisy nějaký vzor. Největší zájem byl o motýly. V zahradě bylo plno stánků s roztomilými věcmi, od polodrahokamů až po loutky. Nechybělo ani občerstvení. Všude bylo živo a veselo a zahrada i nádvoří plné barev a hudby.
Vřele doporučuji návštěvu zámku i nečasté návraty do dětství. Procházka parkem pak příjemně prožitý den jen umocní.
