Na začátku prázdnin jsme byli v Pobaltí, a abychom tam neumřeli hlady, měli jsme s sebou plynové vařiče. Asi se všichni shodneme, že české Var II jsou jedny z nejlepších, co jsou. Jediná nevýhoda je, že výrobce udává povolené zatížení 2 (slovy dvě) kg. Většina lidí je schopna spočítat, že čtyřlitrový ešus s vodou dvě kila mít nebude a nebude. Když jsme projížděli Ruskem a viděli ceny benzínu (odporně málo) začali jsme přemýšlet o nějakém pěkném vařiči na benzín.
Po návratu jsme začali zkoumat dostupné informace o benzinových vařičích. Z Honzy potom vypadlo, že doma jeden benzinový vařič mají. Je sice postarší, ale Jiřina (jeho maminka) s dotyčným vařičem byla na Kavkaze a byl OK. Když tu nádheru (vařič) donesl ukázat, zjistili jsme, že jde o ruský „Primus turistyčnyj“, pro přátele jenom Krab. Po důkladné prohlídce vařiče jsme rozhodli, že si ho na nějakou akci vezmeme a podrobíme testu.
Už samotné stavění vařiče je obřad. Člověk si připadá jako chytrá horákyně, vařič se nesmí zatěžovat ani moc, ani málo, nesmí se tam dát ani moc ani málo bezínu, nesmí se otevírat ani moc, ani málo. Není to jen tak, nezvládne to každý.
Poprvé jsme vařič zkoušeli v chalupě a startovali jsme ho pevným lihem. Všechno bylo v pořádku, vodu jsme si ohřáli ještě rychleji než na plotýnce. Povzbuzeni tímto úspěchem, začali jsme se poklepávat po ramenou, radovat se, slavit a těšit se na další použití.
K tomu došlo už na Mohelnickém dostavníku. Ráno jsme (někteří čilejší) vstali a začali chystat čaj. Honza se neprozřetelně zmínil o tom, že se Krab dá startovat i benzínem, je tam na to prý taková malinkatá mistička. Nalil jsem tedy do mističky trochu benzínu, ale ouha. Kdybych byl Jiřík, propadl bych hrdlem, protože jsem přelil, naštěstí se už od narození jmenuji jinak a to mne pravděpodobně zachránilo. Alespoň na chvíli. Když už bylo přelito, přemýšleli jsme co dál. Nakonec padlo rozhodnutí, že benzín je hořlavý, zapálíme ho, on rychle vyhoří a vařič nastartujeme pevným lihem. Houby.
Kdyby Vám někdo tvrdil, že benzín je hořlavý, má pravdu, ale kdyby tvrdil, že hoří rychle, kecá. Měli jsme uprostřed parku krásný benzinový plamen (30cm na výšku, kdo to nezná, nepochopí) který tam plápolal asi minutu. Na druhé straně, vařič se tím nastartoval a všechno bylo OK. Tím skončilo ranní dobrodružství, ale při vaření oběda se to mělo opakovat a ve větším.
Při obědě jsme nejprve nastartovali vařič (stejně nešikovně jako já ráno) a začali vařit. Po nějaké době začal vařič vydávat zvuky jako ruská stíhačka, která se chystá startovat. Damon vařiči utáhl kohoutek a zvuky přestaly, protože vařič chcípl. Zapálili jsme ho znova a podruhé nás vařič už nevaroval a plameny vyšlehly bez varování opět do výšky 30cm, Honza si depiloval ruku a vařič vypl a tím dobrodružství končí.
Oběd jsme už dovařili na plynu a vyslechli jsme si úvahu na téma: „Někteří lidé jsou hromosvod pro průšvihy“. Leč to už je téma na další článek.
Honza se z nasazením života pokouší vypnout benziňák…
