Rothenburg neznámý
Člověk si znovu a znovu ověřuje pravdivost tvrzení, že by se měl občas vracet do míst, která už procestoval, o kterých si myslí, že je dobře zná. Nejen že si tak oživí vzpomínky a navštíví všechna ta krásná místa, která poznal v minulosti. Občas se ale může stát, že se setká s něčím, co při předešlých cestách opomenul, nebo prostě nenašel.
Město uliček
Pracovní povinnosti mě před několika dny zavedly asi 80 kilometrů od bavorského Norimberka – do městečka Rothenburg. Popravdě řečeno, očekával jsem typické bavorské městečko, ale to co mě tu čekalo, předčilo veškerá očekávání. Mírně zvlněná krajina v okolí Rothenburgu od der Tauber, je jakoby přímo předurčená k cyklistice. Když sem přijíždíte, vidíte jen obyčejné domky, pár pensionů, malou železniční stanici – prostě obyčejné provinční městečko. Pak však vyjedete ze zatáčky a najednou před Vámi vyroste pravé nefalšované, středověké město. Má vše, co si člověk představuje pod pojmem středověk. Jsou tu hradby, chránící zachovalé měšťanské domy. Jsou tu úzké uličky, pravá nefalšovaná radnice, nechybí kostely a v kašnách stejně tak jako před staletími zurčí voda. Stěny domů jsou tak báječně křivolaké, okna tak půvabně malá a místnosti tak útulně malé, že to ve Vás okamžitě vzbudí sympatie k tomuto památníku minulosti.
{{reklama()}}
Rothenburg historický
Historie města se datuje od roku 1142, kdy byl mocným rodem Stauferů na náhorní rovině nad řekou Tauber vybudován říšský hrad. Během dvou staletí kolem něho vyrostlo prosperující město, čítající na konci 14. stol. již 6000 obyvatel. Pak ale přišla třicetiletá válka, s ní úpadek, chudoba, zapomnění. Z Rothenburgu se stalo nevýznamné venkovské městečko.
Co tehdejší obyvatele určitě štěstím nenaplňovalo, se paradoxně stalo vkladem do budoucnosti. Nedostatek peněz způsobil, že se zde neprováděly takřka žádné úpravy a už vůbec žádné přestavby zdejších domů. Město tím zůstalo ušetřeno rušivých zásahů v podobě moderních stavebních stylů a uchovalo si dokonalou tvář středověkého města. Pohled do historie však ukazuje, že Rothenburg několikrát utržil dost těžké rány osudu. Tou první bylo mohutné zemětřesení v roce 1356, kdy byla část, tehdy již“svobodného říšského města“, srovnána se zemí. Ještě ničivější však zřejmě bylo spojenecké bombardování za druhé světové války. Snad jen zázraku lze děkovat za to, že většina historického jádra zůstala nepoškozena. Přesto trvalo desítky let a bylo potřeba darů i ze zahraničí, aby skvostný Rothenburg povstal do nové krásy.
Městem krok za krokem
Přirozeným centrem města je gotická radnice s radniční věží, zbudovaná na přelomu 13. a 14. století. Vedle jejího hlavního vchodu naleznete staré „rothenburgské“ míry. Pro turistické informace si zajdete do Radniční vinárny, která stojí hned vedle radnice a je nejznámější budovou Rothenburgu. Vděčí tomu jednak hlavním hodinám, které tu měří čas již od roku 1683 a také oknům pod nimi, která se otevírají každou hodinu mezi 11.00 a 15.00 hod. a večer mezi 20.00 a 22.00 hod. Postavy za nimi zpodobňují legendu o záchraně tehdy protestantského města před katolickými vojsky. Generál Tilly velící katolickým vojskům v roce 1631nezplundroval město, když tehdy jeden z radních pánů, na základě zjevného rozmaru zmiňovaného generála, dokázal najednou vypít korbel se 3 litry vína, a splnit tak požadavek vojenského pána… Inu, radní pánové měli asi natrénováno ze zasedání městské rady?!
Tím však výčet pamětihodností města ani zdaleka nekončí, je tu kašna sv. Jiří, protestantský kostel sv. Jakuba z roku 1311, Říšské městské muzeum, Františkánský kostel, či kostel sv. Jana – jeden ze dvou katolických kostelů ve městě. Raritu nabízí kostel sv. Wolfganga, který jako obranný objekt má podzemní kasemata a obranný ochoz. I sousední věž Klingenturm lze považovat za zvláštnost – svého času sloužila jako vodárenská věž. Návštěva Burggartenu (Hradní zahrada) je zároveň návštěvou bývalého říšského hradu, který dal vzniknout městu Rothenburg. Po mohutném zemětřesení v roce 1356 byla obnovena pouze kaple sv. Blassia a ostatní materiál z hradních rozvalin byl použit na výstavbu hradeb. Při návratu do města stojí za pozornost hned dvě zajímavosti. Tou první je maska v horní části Hradní brány (Burgtor), jejímž otvorem vylévali obránci města na hlavy útočníků vařící smůlu. Úděsná představ, alke neměli si začínat! A přímo v bráně naleznete dvířka, kterými se mohla současně protáhnout pouze jedna osoba. Jednoduché opatření proti nočnímu útoku nepřítele a ke kontrole osob vstupujících v nočním čase do města.
Radniční náměstí není jediným náměstím v Rothenburgu. Vaši pozornost si zaslouží malé náměstíčko Plönlein tvořené ulicí přicházející od Radničního náměstí a ulicemi z jižního předměstí a z tauberského údolí. Při procházce po volně přístupných městských hradbách se můžeme postupně seznamovat s věžemi celého obranného systému. Začít se dá hned u již zmiňovaného náměstíčka Sieberovou věží, od níž po hradebním ochozu dojdeme k Röderově bráně. Šibeniční bránu nalezneme v ulici, kde skutečně stávalo staré popraviště a která se pochopitelně jmenuje Šibeniční. Ze 12. stol. pochází Bílá brána, na niž navazuje Židovská tančírna – centrum židovského kulturního života ve středověku.
Za zmínku však stojí i jednotlivé domy. Ať již ty erby zdobené v Panské ulici, nebo špitál, či hrázděný dům, ve kterém ještě před 40 lety pracoval kovář. Jen kousek od Markusovy věže stojí jedno z bývalých vězení a jen o kousek dál ve Starém městském příkopu, v domě z roku 1270 je expozice historie zdejších starobylých řemesel
Rothenburg vánoční
Nádherná atmosféra musí panovat ve zdejších uličkách v předvánočním čase. Trochu z té sváteční atmosféry můžete nasát ve vánoční vesničce i v těsně přiléhajícím vánočním muzeu, ale přesto to nedokážře nahradit kouzlo skutečné zimy, kdy se procházíte pod rozžatými lucernami, do tváří Vás štípe mráz a pod nohama křupe nefalšovaný sníh a na hlavu se snášejí sněhové vločky.
Do Rothenburgu za krásou, romantikou i poučením
Je toho mnoho co Vám toto romantické město na řec Tauber nabídne. Má pro Vás připravenu neopakovatelnou atmosféru svých uliček. Do historických stejnokrojů odění vojáci doprovodí dělovými salvami večerní vystoupení tanečníků a hudebníků. Figury na Radniční vinárně znovu připomenou městskou legendu a z Hradní zahrady se Vám otevře nádherný výhled na řeku Tauber v 80 m hlubokém údolí, i na okolní krajinu. Vyzvánění kostelních zvonů vás bude doprovázet při toulání křivolakými uličkami, vroubených malými útulnými hotýlky. A když pak léto vystřídá zima a do uliček padnou první sněhové vločky, pak jako kdyby se zdejší vánoční muzeum rozeběhlo do ulic a vytvořilo jednu velkou vánoční pohádku.
Přijeďte si něco z toho zažít. Přijeďte objevit a poznat perlu jménem Rothenburg.
Rothenburg neznámý
Člověk si znovu a znovu ověřuje pravdivost tvrzení, že by se měl občas vracet do míst, která už procestoval, o kterých si myslí, že je dobře zná. Nejen že si tak oživí vzpomínky a navštíví všechna ta krásná místa, která poznal v minulosti. Občas se ale může stát, že se setká s něčím, co při předešlých cestách opomenul, nebo prostě nenašel.
Město uliček
Pracovní povinnosti mě před několika dny zavedly asi 80 kilometrů od bavorského Norimberka – do městečka Rothenburg. Popravdě řečeno, očekával jsem typické bavorské městečko, ale to co mě tu čekalo, předčilo veškerá očekávání. Mírně zvlněná krajina v okolí Rothenburgu od der Tauber, je jakoby přímo předurčená k cyklistice. Když sem přijíždíte, vidíte jen obyčejné domky, pár pensionů, malou železniční stanici – prostě obyčejné provinční městečko. Pak však vyjedete ze zatáčky a najednou před Vámi vyroste pravé nefalšované, středověké město. Má vše, co si člověk představuje pod pojmem středověk. Jsou tu hradby, chránící zachovalé měšťanské domy. Jsou tu úzké uličky, pravá nefalšovaná radnice, nechybí kostely a v kašnách stejně tak jako před staletími zurčí voda. Stěny domů jsou tak báječně křivolaké, okna tak půvabně malá a místnosti tak útulně malé, že to ve Vás okamžitě vzbudí sympatie k tomuto památníku minulosti.
{{reklama()}}
Rothenburg historický
Historie města se datuje od roku 1142, kdy byl mocným rodem Stauferů na náhorní rovině nad řekou Tauber vybudován říšský hrad. Během dvou staletí kolem něho vyrostlo prosperující město, čítající na konci 14. stol. již 6000 obyvatel. Pak ale přišla třicetiletá válka, s ní úpadek, chudoba, zapomnění. Z Rothenburgu se stalo nevýznamné venkovské městečko.
Co tehdejší obyvatele určitě štěstím nenaplňovalo, se paradoxně stalo vkladem do budoucnosti. Nedostatek peněz způsobil, že se zde neprováděly takřka žádné úpravy a už vůbec žádné přestavby zdejších domů. Město tím zůstalo ušetřeno rušivých zásahů v podobě moderních stavebních stylů a uchovalo si dokonalou tvář středověkého města. Pohled do historie však ukazuje, že Rothenburg několikrát utržil dost těžké rány osudu. Tou první bylo mohutné zemětřesení v roce 1356, kdy byla část, tehdy již“svobodného říšského města“, srovnána se zemí. Ještě ničivější však zřejmě bylo spojenecké bombardování za druhé světové války. Snad jen zázraku lze děkovat za to, že většina historického jádra zůstala nepoškozena. Přesto trvalo desítky let a bylo potřeba darů i ze zahraničí, aby skvostný Rothenburg povstal do nové krásy.
Městem krok za krokem
Přirozeným centrem města je gotická radnice s radniční věží, zbudovaná na přelomu 13. a 14. století. Vedle jejího hlavního vchodu naleznete staré „rothenburgské“ míry. Pro turistické informace si zajdete do Radniční vinárny, která stojí hned vedle radnice a je nejznámější budovou Rothenburgu. Vděčí tomu jednak hlavním hodinám, které tu měří čas již od roku 1683 a také oknům pod nimi, která se otevírají každou hodinu mezi 11.00 a 15.00 hod. a večer mezi 20.00 a 22.00 hod. Postavy za nimi zpodobňují legendu o záchraně tehdy protestantského města před katolickými vojsky. Generál Tilly velící katolickým vojskům v roce 1631nezplundroval město, když tehdy jeden z radních pánů, na základě zjevného rozmaru zmiňovaného generála, dokázal najednou vypít korbel se 3 litry vína, a splnit tak požadavek vojenského pána… Inu, radní pánové měli asi natrénováno ze zasedání městské rady?!
Tím však výčet pamětihodností města ani zdaleka nekončí, je tu kašna sv. Jiří, protestantský kostel sv. Jakuba z roku 1311, Říšské městské muzeum, Františkánský kostel, či kostel sv. Jana – jeden ze dvou katolických kostelů ve městě. Raritu nabízí kostel sv. Wolfganga, který jako obranný objekt má podzemní kasemata a obranný ochoz. I sousední věž Klingenturm lze považovat za zvláštnost – svého času sloužila jako vodárenská věž. Návštěva Burggartenu (Hradní zahrada) je zároveň návštěvou bývalého říšského hradu, který dal vzniknout městu Rothenburg. Po mohutném zemětřesení v roce 1356 byla obnovena pouze kaple sv. Blassia a ostatní materiál z hradních rozvalin byl použit na výstavbu hradeb. Při návratu do města stojí za pozornost hned dvě zajímavosti. Tou první je maska v horní části Hradní brány (Burgtor), jejímž otvorem vylévali obránci města na hlavy útočníků vařící smůlu. Úděsná představ, alke neměli si začínat! A přímo v bráně naleznete dvířka, kterými se mohla současně protáhnout pouze jedna osoba. Jednoduché opatření proti nočnímu útoku nepřítele a ke kontrole osob vstupujících v nočním čase do města.
Radniční náměstí není jediným náměstím v Rothenburgu. Vaši pozornost si zaslouží malé náměstíčko Plönlein tvořené ulicí přicházející od Radničního náměstí a ulicemi z jižního předměstí a z tauberského údolí. Při procházce po volně přístupných městských hradbách se můžeme postupně seznamovat s věžemi celého obranného systému. Začít se dá hned u již zmiňovaného náměstíčka Sieberovou věží, od níž po hradebním ochozu dojdeme k Röderově bráně. Šibeniční bránu nalezneme v ulici, kde skutečně stávalo staré popraviště a která se pochopitelně jmenuje Šibeniční. Ze 12. stol. pochází Bílá brána, na niž navazuje Židovská tančírna – centrum židovského kulturního života ve středověku.
Za zmínku však stojí i jednotlivé domy. Ať již ty erby zdobené v Panské ulici, nebo špitál, či hrázděný dům, ve kterém ještě před 40 lety pracoval kovář. Jen kousek od Markusovy věže stojí jedno z bývalých vězení a jen o kousek dál ve Starém městském příkopu, v domě z roku 1270 je expozice historie zdejších starobylých řemesel
Rothenburg vánoční
Nádherná atmosféra musí panovat ve zdejších uličkách v předvánočním čase. Trochu z té sváteční atmosféry můžete nasát ve vánoční vesničce i v těsně přiléhajícím vánočním muzeu, ale přesto to nedokážře nahradit kouzlo skutečné zimy, kdy se procházíte pod rozžatými lucernami, do tváří Vás štípe mráz a pod nohama křupe nefalšovaný sníh a na hlavu se snášejí sněhové vločky.
Do Rothenburgu za krásou, romantikou i poučením
Je toho mnoho co Vám toto romantické město na řec Tauber nabídne. Má pro Vás připravenu neopakovatelnou atmosféru svých uliček. Do historických stejnokrojů odění vojáci doprovodí dělovými salvami večerní vystoupení tanečníků a hudebníků. Figury na Radniční vinárně znovu připomenou městskou legendu a z Hradní zahrady se Vám otevře nádherný výhled na řeku Tauber v 80 m hlubokém údolí, i na okolní krajinu. Vyzvánění kostelních zvonů vás bude doprovázet při toulání křivolakými uličkami, vroubených malými útulnými hotýlky. A když pak léto vystřídá zima a do uliček padnou první sněhové vločky, pak jako kdyby se zdejší vánoční muzeum rozeběhlo do ulic a vytvořilo jednu velkou vánoční pohádku.
Přijeďte si něco z toho zažít. Přijeďte objevit a poznat perlu jménem Rothenburg.
