Člověk by ani neřekl, že tak blízko rušné metropole Paříže by mohl nalézt hluboké lesy a četné skalní převisy. Asi po hodině jízdy autem z centra Paříže jsme se dostali do oblasti zvané La Foret de Fontainebleau, neboli do lesíka Fontainebleau. Přírodní park leží asi 50 km jihovýchodně od Paříže v regionu zvaném Seine-de-Marne. Les byl založen cíleně před více než 500 lety francouzským králem Františkem I. jako královská lovecká obora. Pravděpodobně je toto místo mnohem známější díky přítomnosti proslulého stejnojmenného zámku, který se nachází v nedaleké stejnojmenné obci.
Nás ovšem zajímaly především přírodní krásy tamního kraje. Už během jízdy autem nás překvapilo, jak je oblast lesů ve Fontainebleau rozsáhlá a zachovalá. Celý park pokrývá území o velikosti 17 000 ha a patří k největším a nejkrásnějším ve Francii. Les je protkán bohatou sítí písčitých cest, jednoznačně vyzývající k celodenní túře po místních vršcích. Jelikož v den, kdy jsme výlet uskutečnili, bylo krásné podzimní odpoledne, byla na výchozím bodu turistické trasy přítomna dost početná skupina lidí. Navzdory tomuto faktu jsme se vydali vstříc jednomu z místních vrcholů tak, abychom měli dobrý rozhled do okolí. S přibývající vzdáleností začaly davy chtivých víkendových návštěvníků odpadat a my jsme si mohli lépe vychutnat půvabnou podzimní atmosféru. Cesty ve Fontainebleau jsou značené (celkem asi 300 km) anebo alespoň částečně značené, takže orientace byla poměrně jednoduchá.
Mezi lesními pěšinami
Po několika ušlých kilometrech jsme postupně začali objevovat krásy místní flóry. Typický lesní porost je zde nečastěji tvořen několika druhy dubů, borovicí lesní, bukem lesním a jalovcem obecným. Díky tomu, že jsme navštívili přírodní park na počátku října, bylo stále možné vidět všudypřítomné kvetoucí rostliny vřesu obecného. Na odpoledním slunci se keříky rozeseté všude na okolních stráních pěkně vyjímaly a honosily se početnými fialovo-růžovými kvítky.
Pokračovali jsme dále po lesní pěšině a po chvíli jsme prostoupili hlouběji do lesní vegetace, kam nedorazí tolik turistů a cyklistů. V této části parku se nám náhle naskytla šance zahlédnout osobité obyvatele tamních lesů. Na jedné z cest jsme si všimli velkého slepýše vyhřívajícího se na odpoledním slunci. Kromě tohoto zástupce třídy plazů, jsme při slézání mohutných balvanů spatřili strakapouda velkého hloubícího dutinu do jednoho z kmene toliko početných borovic a dobývajícího se tak potravy v podobě různých bezobratlých živočichů, nejčastěji pak larev hmyzu. Doufali jsme, že budeme mít více štěstí a spatříme i některé další ptáky, jako jsou budníček, pěnice nebo sýkora, ale toho dne už k tomu nedošlo. Zato výhled z námi dobytého vrcholu na okolní krajinu byl odměnou za několik desítek ušlých kilometrů. Široko daleko bylo možné spatřit pouze zelený lesní porost bez známek lidské činnosti.
Lezení v kamenném labyrintu
Lesní háje ve Fontainebleau jsou jednoznačně okouzlující svou jedinečnou přírodní scenérií, ale na druhou stranu mají mnohé co nabídnout i milovníkům kamenných útvarů. V blízkosti hlavního parkoviště jsme nalezli malé skalní město tvořené neobvykle formovanými pískovci. Některé balvany si díky svému charakteristickému vzhledu vysloužily pojmenování jako například slon, psí čumák, apod. Pískovcové valouny nejsou nikterak vysoké, a tak umožňují nácvik lezecké techniky – posilování prstů, práci nohou a udržování rovnováhy jak začínajícím, tak pokročilým milovníků horolezectví a boulderingu (lezení bez lana na nízkých skalních blocích). Mezi skalisky jsme zaslechli rozličné evropské jazyky, počínaje jak jinak francouzštinou, neboť valouny ve Fontainebleau jsou velmi populární u domácích obyvatel, ale slyšet bylo i angličtinu, holandštinu a němčinu. My jsme se po chvíli tichého pozorování krkolomných úchytů a všelijakých mistrovských hmatů, dali do hovoru s jednou skupinkou Holanďanů. Studenti tvrdili, že pro účely boulderingu je oblast Fontainebleau vůbec nejideálnější místo v Evropě, a proto se sem každoročně sjíždí poněkud mezinárodní komunita. Objasnili nám také, že v blízkém okolí lze najít celkem 4 významná místa zasvěcená tomuto rychle se rozvíjejícímu sportu. Lezecké stěny jsou pro jednodušší orientaci barevně označeny podle obtížnosti lezení. Žlutě značené lezecké trasy jsou určeny začínajícím lezcům, oranžové, modré a červené středně pokročilým a konečně bílé a černé trasy jsou dedikovány vrcholným boulderistům.
Rozmanitá krajina v okolí městečka Fontainebleau na nás zapůsobila velmi příjemně, toto místo je ideální jak pro všechny milovníky přírody, tak i jako relaxace po několika vyčerpávajících dnech strávených prohlídkou monumentálních pařížských kulturních pamětihodností.
Člověk by ani neřekl, že tak blízko rušné metropole Paříže by mohl nalézt hluboké lesy a četné skalní převisy. Asi po hodině jízdy autem z centra Paříže jsme se dostali do oblasti zvané La Foret de Fontainebleau, neboli do lesíka Fontainebleau. Přírodní park leží asi 50 km jihovýchodně od Paříže v regionu zvaném Seine-de-Marne. Les byl založen cíleně před více než 500 lety francouzským králem Františkem I. jako královská lovecká obora. Pravděpodobně je toto místo mnohem známější díky přítomnosti proslulého stejnojmenného zámku, který se nachází v nedaleké stejnojmenné obci.
Nás ovšem zajímaly především přírodní krásy tamního kraje. Už během jízdy autem nás překvapilo, jak je oblast lesů ve Fontainebleau rozsáhlá a zachovalá. Celý park pokrývá území o velikosti 17 000 ha a patří k největším a nejkrásnějším ve Francii. Les je protkán bohatou sítí písčitých cest, jednoznačně vyzývající k celodenní túře po místních vršcích. Jelikož v den, kdy jsme výlet uskutečnili, bylo krásné podzimní odpoledne, byla na výchozím bodu turistické trasy přítomna dost početná skupina lidí. Navzdory tomuto faktu jsme se vydali vstříc jednomu z místních vrcholů tak, abychom měli dobrý rozhled do okolí. S přibývající vzdáleností začaly davy chtivých víkendových návštěvníků odpadat a my jsme si mohli lépe vychutnat půvabnou podzimní atmosféru. Cesty ve Fontainebleau jsou značené (celkem asi 300 km) anebo alespoň částečně značené, takže orientace byla poměrně jednoduchá.
Mezi lesními pěšinami
Po několika ušlých kilometrech jsme postupně začali objevovat krásy místní flóry. Typický lesní porost je zde nečastěji tvořen několika druhy dubů, borovicí lesní, bukem lesním a jalovcem obecným. Díky tomu, že jsme navštívili přírodní park na počátku října, bylo stále možné vidět všudypřítomné kvetoucí rostliny vřesu obecného. Na odpoledním slunci se keříky rozeseté všude na okolních stráních pěkně vyjímaly a honosily se početnými fialovo-růžovými kvítky.
Pokračovali jsme dále po lesní pěšině a po chvíli jsme prostoupili hlouběji do lesní vegetace, kam nedorazí tolik turistů a cyklistů. V této části parku se nám náhle naskytla šance zahlédnout osobité obyvatele tamních lesů. Na jedné z cest jsme si všimli velkého slepýše vyhřívajícího se na odpoledním slunci. Kromě tohoto zástupce třídy plazů, jsme při slézání mohutných balvanů spatřili strakapouda velkého hloubícího dutinu do jednoho z kmene toliko početných borovic a dobývajícího se tak potravy v podobě různých bezobratlých živočichů, nejčastěji pak larev hmyzu. Doufali jsme, že budeme mít více štěstí a spatříme i některé další ptáky, jako jsou budníček, pěnice nebo sýkora, ale toho dne už k tomu nedošlo. Zato výhled z námi dobytého vrcholu na okolní krajinu byl odměnou za několik desítek ušlých kilometrů. Široko daleko bylo možné spatřit pouze zelený lesní porost bez známek lidské činnosti.
Lezení v kamenném labyrintu
Lesní háje ve Fontainebleau jsou jednoznačně okouzlující svou jedinečnou přírodní scenérií, ale na druhou stranu mají mnohé co nabídnout i milovníkům kamenných útvarů. V blízkosti hlavního parkoviště jsme nalezli malé skalní město tvořené neobvykle formovanými pískovci. Některé balvany si díky svému charakteristickému vzhledu vysloužily pojmenování jako například slon, psí čumák, apod. Pískovcové valouny nejsou nikterak vysoké, a tak umožňují nácvik lezecké techniky – posilování prstů, práci nohou a udržování rovnováhy jak začínajícím, tak pokročilým milovníků horolezectví a boulderingu (lezení bez lana na nízkých skalních blocích). Mezi skalisky jsme zaslechli rozličné evropské jazyky, počínaje jak jinak francouzštinou, neboť valouny ve Fontainebleau jsou velmi populární u domácích obyvatel, ale slyšet bylo i angličtinu, holandštinu a němčinu. My jsme se po chvíli tichého pozorování krkolomných úchytů a všelijakých mistrovských hmatů, dali do hovoru s jednou skupinkou Holanďanů. Studenti tvrdili, že pro účely boulderingu je oblast Fontainebleau vůbec nejideálnější místo v Evropě, a proto se sem každoročně sjíždí poněkud mezinárodní komunita. Objasnili nám také, že v blízkém okolí lze najít celkem 4 významná místa zasvěcená tomuto rychle se rozvíjejícímu sportu. Lezecké stěny jsou pro jednodušší orientaci barevně označeny podle obtížnosti lezení. Žlutě značené lezecké trasy jsou určeny začínajícím lezcům, oranžové, modré a červené středně pokročilým a konečně bílé a černé trasy jsou dedikovány vrcholným boulderistům.
Rozmanitá krajina v okolí městečka Fontainebleau na nás zapůsobila velmi příjemně, toto místo je ideální jak pro všechny milovníky přírody, tak i jako relaxace po několika vyčerpávajících dnech strávených prohlídkou monumentálních pařížských kulturních pamětihodností.
