Most Svinesund, brána do země Trolů

Hranici mezi Švédskem a Norskem tvoří dva mosty u Svinesundu. Překlenují ústí zálivu Idefjord. Starší, dvouproudový most z roku 1946 ještě krajinu stále zdobí a je funkční, ale pro současnou dopravu po dálnici E6, spojující Göteborg ve Švédsku a Oslem v Norsku se již stal nevyhovujícím. Proto zde byl 10. června 2005 uveden do provozu další, největší jednoobloukový most na světě. Byl otevřen při příležitosti oslav 100. výročí nezávislosti Norska na Švédsku.

Most je vzdálen 500 metrů od otevřeného moře, je dlouhý 704 m, 28 m široký a maximální výška nad hladinou je 92 m. Rozpětí oblouku je 247 m. Je postaven ze železobetonu a hmotnost ocelové konstrukce je přibližně 7600 tun. Mostovka se skládá ze dvou dutých ocelových nosníků, zavěšených po obou stranách nosného oblouku ve výšce 60 m nad hladinou. Profil pro průjezd lodí je tak 55×70 m. Na švédské straně bylo třeba pro příjezdovou část vybudovat čtyři pilíře, na norské straně je pouze jeden. Vzhledem k mimořádně velkému rozpětí působí konstrukce velmi štíhle a architektonicky odvážně.

Stavba mostu byla mimořádně náročná hlavně z důvodu neobyčejně velkého rozpětí oblouku. Trvala tři roky, celkové náklady činily přibližně 63 miliónů EUR a byla financována Švédskem i Norskem. Protože most leží z větší části na švédské straně, podílelo se Švédsko na investici 60 % a Norsko 40 %. Na realizaci projektu se účastnili i čeští specialisté – společnost Hutní montáže Ostrava. Přes most přejíždí přibližně 15 000 vozidel denně a pochopitelně se zde vybírá nemalé mýtné. V současné době činí cca 120 Sek za průjezd kamionu.

Norsko je celkově překrásná země. Jeho obyvatelé jsou si toho vědomi a jsou na svou vlast patřičně hrdi. Když jsou doma, vyvěšují například státní vlajku, tak jako se u nás oznamuje přítomnost prezidenta na hradě.

V říši zimní královny

Ačkoliv je Norsko nádherné ve všech ročních obdobích, já osobně jej mám nejraději v zimě. Silné mrazy a hromady sněhu mi k této zemi nějak přirozeně patří. Nemusíte při tom jezdit ani příliš daleko. Hned zde, poblíž Svinesundu, naleznete spoustu zajímavostí. Na snímku s vodotryskem je přístav v Mossu, který slouží k přepravě osob i nákladní dopravy do Hortenu, ležícího na druhém pobřeží fjordu.

Další fotografie jsou z přístavního města Halden. Leží již hlouběji ve vnitrozemí, a protože se sem již nedostanou ani teplé golfské proudy, ani vysoké vlny, za silných mrazů v zimě zcela zamrzá. V době pořizování obrázků jsem zde trávil víkend a bylo 25 stupňů pod nulou. V pátek rozbíjeli dělníci zamrzlý vjezd do přístavu ledoborci a protiledovou technikou, v sobotu ráno již bylo vše opět ve stavu, jaký vidíte na fotografiích. Nejhůře jsou na tom majitelé menších, rybářských lodí. Pokud jim lodě zamrznou u břehu, jsou většinou odsouzeni k čekání na jaro a musí si najít jinou, příležitostnou, práci. Lodě přes nekrutější období pouze temperují a nechávají běhat motory, aby jim mráz techniku zcela neroztrhal. Nad přístavem a nad městem se na kopci tyčí nikdy nedobitá pevnost „Fredriksten“. Je pro Norsko jakousi náhradou za pevnost „Bohus“ (mimochodem také nikdy nedobitou), o kterou Norové přišli v roce 1658 tzv. „Roskildskou smlouvou“, podle níž byla provincie Wiken – nebo též Bohusia postoupena Švédsku. Naproti pevnosti stojí pomník švédského krále Karla XII., který zde byl při obléhání pevnosti v r. 1718 zastřelen.

Fjordy – nefjordy

Další snímky jsou z oblasti Buskerud, cca 50 km nad Oslem, směrem na Bergen. Je na nich jezero Tyrifjorden. I zálivům těchto jezer se říká fjordy, i když nejsou s mořem propojeny. Naleznete zde nádherná jezera s obrovskou hloubkou (nejhlubším jezerem je Hornindalsvatnet – hl. 514m), nebo s velikou rozlehlostí a spoustou obydlených ostrovů.

Tyrifjorden má největší hloubku 330m a rozlohu přes 138 km2. I tady se mnoho ostrovanů, či domorodců, žijících na pobřeží živí rybařinou, dokud jezero nezamrzne. Pak jezdí za prací na sněžných skútrech až do vzdálených měst.

Život v těchto místech se může zdát nezávislému pozorovateli příliš drsný a těžký. Je to však otázka zvyku a priorit. Člověk, navyklý městskému ruchu by si zde zvykal asi opravdu těžko. Milovníky nezkažené a opravdu divoké, krásné přírody, musí tato místa uchvátit již při první návštěvě. Osobně si dovedu mnohem lépe představit život na březích těchto jezer, než v centru velkých, hlukem a smogem zamořených měst. Navíc jsem fotograf a večerní a ranní světlo v celé Skandinávii, obloha stále pokryta zajímavými mračny, přístavy plné lodí, to vše je pro tyto země charakteristické a proto jsem si je tak zamiloval.

Poslední záběry jsou opět z okolí jordu, mezi Mossem a Svinesundem. Je to místo nedaleko hlavního tahu z Osla do Göteborgu. Stačí zastavit na benzinové pumpě „Shell“, cca 6km za Mossem, obejít kopec, za kterým je záliv ukryt, a jste u vody.

Norsko, cesta Trolů, Lofoty, oblast Bergenu a další místa jsou natolik zajímavá, že stojí za samostatné povídání, které se pokusím shrnout v jiné knížce. Příště se však ještě vrátíme zpět do Švédska a podíváme se druhým směrem, od západního pobřeží směrem na východ.

Hranici mezi Švédskem a Norskem tvoří dva mosty u Svinesundu. Překlenují ústí zálivu Idefjord. Starší, dvouproudový most z roku 1946 ještě krajinu stále zdobí a je funkční, ale pro současnou dopravu po dálnici E6, spojující Göteborg ve Švédsku a Oslem v Norsku se již stal nevyhovujícím. Proto zde byl 10. června 2005 uveden do provozu další, největší jednoobloukový most na světě. Byl otevřen při příležitosti oslav 100. výročí nezávislosti Norska na Švédsku.

Most je vzdálen 500 metrů od otevřeného moře, je dlouhý 704 m, 28 m široký a maximální výška nad hladinou je 92 m. Rozpětí oblouku je 247 m. Je postaven ze železobetonu a hmotnost ocelové konstrukce je přibližně 7600 tun. Mostovka se skládá ze dvou dutých ocelových nosníků, zavěšených po obou stranách nosného oblouku ve výšce 60 m nad hladinou. Profil pro průjezd lodí je tak 55×70 m. Na švédské straně bylo třeba pro příjezdovou část vybudovat čtyři pilíře, na norské straně je pouze jeden. Vzhledem k mimořádně velkému rozpětí působí konstrukce velmi štíhle a architektonicky odvážně.

Stavba mostu byla mimořádně náročná hlavně z důvodu neobyčejně velkého rozpětí oblouku. Trvala tři roky, celkové náklady činily přibližně 63 miliónů EUR a byla financována Švédskem i Norskem. Protože most leží z větší části na švédské straně, podílelo se Švédsko na investici 60 % a Norsko 40 %. Na realizaci projektu se účastnili i čeští specialisté – společnost Hutní montáže Ostrava. Přes most přejíždí přibližně 15 000 vozidel denně a pochopitelně se zde vybírá nemalé mýtné. V současné době činí cca 120 Sek za průjezd kamionu.

Norsko je celkově překrásná země. Jeho obyvatelé jsou si toho vědomi a jsou na svou vlast patřičně hrdi. Když jsou doma, vyvěšují například státní vlajku, tak jako se u nás oznamuje přítomnost prezidenta na hradě.

V říši zimní královny

Ačkoliv je Norsko nádherné ve všech ročních obdobích, já osobně jej mám nejraději v zimě. Silné mrazy a hromady sněhu mi k této zemi nějak přirozeně patří. Nemusíte při tom jezdit ani příliš daleko. Hned zde, poblíž Svinesundu, naleznete spoustu zajímavostí. Na snímku s vodotryskem je přístav v Mossu, který slouží k přepravě osob i nákladní dopravy do Hortenu, ležícího na druhém pobřeží fjordu.

Další fotografie jsou z přístavního města Halden. Leží již hlouběji ve vnitrozemí, a protože se sem již nedostanou ani teplé golfské proudy, ani vysoké vlny, za silných mrazů v zimě zcela zamrzá. V době pořizování obrázků jsem zde trávil víkend a bylo 25 stupňů pod nulou. V pátek rozbíjeli dělníci zamrzlý vjezd do přístavu ledoborci a protiledovou technikou, v sobotu ráno již bylo vše opět ve stavu, jaký vidíte na fotografiích. Nejhůře jsou na tom majitelé menších, rybářských lodí. Pokud jim lodě zamrznou u břehu, jsou většinou odsouzeni k čekání na jaro a musí si najít jinou, příležitostnou, práci. Lodě přes nekrutější období pouze temperují a nechávají běhat motory, aby jim mráz techniku zcela neroztrhal. Nad přístavem a nad městem se na kopci tyčí nikdy nedobitá pevnost „Fredriksten“. Je pro Norsko jakousi náhradou za pevnost „Bohus“ (mimochodem také nikdy nedobitou), o kterou Norové přišli v roce 1658 tzv. „Roskildskou smlouvou“, podle níž byla provincie Wiken – nebo též Bohusia postoupena Švédsku. Naproti pevnosti stojí pomník švédského krále Karla XII., který zde byl při obléhání pevnosti v r. 1718 zastřelen.

Fjordy – nefjordy

Další snímky jsou z oblasti Buskerud, cca 50 km nad Oslem, směrem na Bergen. Je na nich jezero Tyrifjorden. I zálivům těchto jezer se říká fjordy, i když nejsou s mořem propojeny. Naleznete zde nádherná jezera s obrovskou hloubkou (nejhlubším jezerem je Hornindalsvatnet – hl. 514m), nebo s velikou rozlehlostí a spoustou obydlených ostrovů.

Tyrifjorden má největší hloubku 330m a rozlohu přes 138 km2. I tady se mnoho ostrovanů, či domorodců, žijících na pobřeží živí rybařinou, dokud jezero nezamrzne. Pak jezdí za prací na sněžných skútrech až do vzdálených měst.

Život v těchto místech se může zdát nezávislému pozorovateli příliš drsný a těžký. Je to však otázka zvyku a priorit. Člověk, navyklý městskému ruchu by si zde zvykal asi opravdu těžko. Milovníky nezkažené a opravdu divoké, krásné přírody, musí tato místa uchvátit již při první návštěvě. Osobně si dovedu mnohem lépe představit život na březích těchto jezer, než v centru velkých, hlukem a smogem zamořených měst. Navíc jsem fotograf a večerní a ranní světlo v celé Skandinávii, obloha stále pokryta zajímavými mračny, přístavy plné lodí, to vše je pro tyto země charakteristické a proto jsem si je tak zamiloval.

Poslední záběry jsou opět z okolí jordu, mezi Mossem a Svinesundem. Je to místo nedaleko hlavního tahu z Osla do Göteborgu. Stačí zastavit na benzinové pumpě „Shell“, cca 6km za Mossem, obejít kopec, za kterým je záliv ukryt, a jste u vody.

Norsko, cesta Trolů, Lofoty, oblast Bergenu a další místa jsou natolik zajímavá, že stojí za samostatné povídání, které se pokusím shrnout v jiné knížce. Příště se však ještě vrátíme zpět do Švédska a podíváme se druhým směrem, od západního pobřeží směrem na východ.