Římané, kteří se na Iberijském poloostrově objevili před 2 200 lety, nazývali celý poloostrov Hispánskem, nicméně oblast mezi řekami Tagus a Douro označovali jako Lusitanii. Většinu oblastí potom ovládli Maurové a trvalo to až do roku 1139, kdy se objevil první portugalský král Alfonso I. Španělská historie se od té portugalské příliš neliší, pouze snad na dědictví po Maurech se tam ohlížejí poněkud smířlivěji. A není divu, Maurové své državy milovali a zvláště Andalusie se jim zapsala do srdce. Následující násilná katolizace byla pro obyvatele často drastičtější, nežli uměnímilovná vláda Maurů.
Andalusie nejkrásnější část Španělska
Španělsko je natolik rozlehlé a rozmanité, že není možné v krátkosti jednotlivé oblasti ani přiblížit. Připojím se tedy k miliónům cestovatelů (turisté upřednostní jihovýchodní pobřeží) a přiznám, že jsem si obzvláště zamiloval Andalusii. Ta bezpochyby patří mezi nejkrásnější oblasti celé země. Úžasná je tzv. Jižní cesta, tradičně nazývaná cestou Kalifů, neboť to byla cesta, kterou si maurští panovníci nejen opevnili, ale také nejvíce oblíbili. Cesta z Cordoby vede nejdříve nekonečnými lány slunečnic, které zhruba uprostřed, díky zhoršené kvalité půdy, vystřídají stejně nedozírné olivové háje. Zastavit se můžeme prakticky v každém městečku, neboť každé z nich má několik památek, nad kterými bychom ve zbytku Evropy stáli v němém úžasu. Pokud budeme zastavovat všude, zhruba 180 kilometrů dlouhou cestu pravděpodobně nikdy nedokončíme.
Andalusie nám nabídne vše, co si pod pojmem Španělsko můžeme představit. Úchvatné architektonické památky prakticky všech stavebních slohů, možnost koupání a desítky zajímavých pláží, býčí zápasy, sherry, olivový olej, či výstupy na pohoří Sierra Nevada a procházky v několika přírodních parcích. Po několikadenní návštěvě nám bude jasné, proč sami Španělé považují Andalusii za nejkrásnější část své země a proč poslední Kalif, odcházející po porážce katolickými armádami z Andalusie, plakal lítostí.
Cestování po Andalusii
Andalusie však vedle přírody proslula i svojí historií, země prožila nájezdy snad všech bojovných kmenů a národů, od Féničanů přes Římany, Visigóty a Maury. V roce 1492 se v Granadě vzdal poslední maurský vládce Boabdil a začalo období násilné katolizace. Maurové byli vyháněni nebo obraceni na novou víru, Židé byli pro jistotu pouze vyháněni. Stavební vlivy nájezdníků však v městech a městečkách Andalusie můžeme vidět dodnes, a v žádné části světa dnes nenajdeme takové množství maurských památek jako zde. Města jako Granada, Sevilla či Cordoba jsou jich doslova plná, na své si ale přijdou také milovníci renezance a baroka.
Jižní cesta
Pro prohlídku Andalusie jsem si vybral dva směry cesty mezi Granadou a Cordobou, jižní a severní. I když jsou obě silnice od sebe vzdálené jen relativně nepatrně, připadalo mi, jako bych cestoval dvěma odlišnými zeměmi. O jižní cestě již byla řeč. A tak se zmíním jen o těch nejvíce malebných místech, i když je mi jasné, že jsem vynechal spoustu dalších, stejně cenných a zajímavých památek. Město Estejo chrání mohutný stejnojmenný hrad postavený Kalifem z Cordoby, o kus dál je ještě krásnější a zachovalejší hrad Alcala la Real, strážící přístup do údolí řeky Guadalquivir a do města Granada. Kdysi se zde opevnili již Římané, ale teprve během šest set let trvající nadvlády Maurů zde vznikl dnešní hrad. Z toho později vyjeli katoličtí panovníci Ferdinand a Isabela, aby slavnostně převzali klíče od Granady.
Pevnost Castillo de La Mota má dvě hlavní části, vlastní citadelu ze tří mohutných kamenných věží strážících původní muslimské městečko, a chátrající opatství Santa Maria Mayor. Tam najdeme i původní gotický kostel Iglesia San Miguel s renezanční fasádou a obrazem El Greca a mešitu přestavěnou v roce 1341 na kostel Santo Domingo de Silos. Pokud nás neodradí panující vedro, z věže pevnosti je nádherný pohled jak do celého okolí, tak i do starobylého městečka pod hradbami.
Milovníci renezance si přijdou na své v malém městečku Baeza, které za svoji krásu vděčí skutečnosti, že bylo jako první andaluské město osvobozeno od Maurů. Mezi desítkami památek stojí za zmínku především majestátní katedrála z roku 1567. Milovníci středověkých opevnění si zase vychutnají zastávku v městě Moclín, kde na prohlídku zdánlivě nekonečných opevnění budou potřebovat několik hodin.
Severní cesta
Severní cesta je naprosto odlišná. Příroda je zde sice stejně krásná, nicméně desítky fungujících velkých i menších cementáren halí celé velké oblasti do šedých mraků. Díky pokračujícímu vykupování menších cementáren působí celé velké části krajiny velmi zchátralým a chudým dojmem. Nemůžeme zde ani příliš fotit, protože všudypřítomný prach a smog schovává krajinu na dlouhé kilometry do prašné pokrývky.
Za zastavení stojí středověké centrum Jaen s mohutným maurským hradem Castillo de Santa Catalina v místě, kde kdysi vystavěl první obrannou věž již Hannibal, a katedrála ze 16. století. Dále jsou to krásně zachované maurské lázně z 11. století, kostel Iglesia San Ildefonso, který má každou stranu fasády v jiném stavebním stylu, a klášter Real Monasterio de Santa Clara ze 13. století. Gotický charakter města dokazují uzoučké uličky, ve kterých si naše šoférské umění přijde na své.
Když se vydáme ještě severněji, projedeme první podhůří Sierra Nevada a dostaneme se do oblasti Almeira, kde nehostinná příroda nabízí podívanou natolik připomínající americký Divoký západ, že zde byla natočena většina špagetových westernů sedmdesátých a osmdesátých let. V blízké oblasti Chanca si lidé po staletí vydlabávali svá obydlí v měkkých skalách. Někteří to tak dělají dodnes, což je pro vyvinutou Evropu jen těžko pochopitelné.
Výlet na sever lze zakončit prohlídkou podivuhodné stavby renezančního hradu Lacalahorra z červených cihel. Nejkrásnější je přijet sem na jaře, protože cihlová barva pevnosti se neuvěřitelně odráží od zasněžených vrcholů Sierra Nevada. V létě o tento požitek přijdeme a hrad vypadá poněkud uprášeně.
Ať se ale v Andalusii vydáme kamkoliv, nebudeme litovat.
Římané, kteří se na Iberijském poloostrově objevili před 2 200 lety, nazývali celý poloostrov Hispánskem, nicméně oblast mezi řekami Tagus a Douro označovali jako Lusitanii. Většinu oblastí potom ovládli Maurové a trvalo to až do roku 1139, kdy se objevil první portugalský král Alfonso I. Španělská historie se od té portugalské příliš neliší, pouze snad na dědictví po Maurech se tam ohlížejí poněkud smířlivěji. A není divu, Maurové své državy milovali a zvláště Andalusie se jim zapsala do srdce. Následující násilná katolizace byla pro obyvatele často drastičtější, nežli uměnímilovná vláda Maurů.
Andalusie nejkrásnější část Španělska
Španělsko je natolik rozlehlé a rozmanité, že není možné v krátkosti jednotlivé oblasti ani přiblížit. Připojím se tedy k miliónům cestovatelů (turisté upřednostní jihovýchodní pobřeží) a přiznám, že jsem si obzvláště zamiloval Andalusii. Ta bezpochyby patří mezi nejkrásnější oblasti celé země. Úžasná je tzv. Jižní cesta, tradičně nazývaná cestou Kalifů, neboť to byla cesta, kterou si maurští panovníci nejen opevnili, ale také nejvíce oblíbili. Cesta z Cordoby vede nejdříve nekonečnými lány slunečnic, které zhruba uprostřed, díky zhoršené kvalité půdy, vystřídají stejně nedozírné olivové háje. Zastavit se můžeme prakticky v každém městečku, neboť každé z nich má několik památek, nad kterými bychom ve zbytku Evropy stáli v němém úžasu. Pokud budeme zastavovat všude, zhruba 180 kilometrů dlouhou cestu pravděpodobně nikdy nedokončíme.
Andalusie nám nabídne vše, co si pod pojmem Španělsko můžeme představit. Úchvatné architektonické památky prakticky všech stavebních slohů, možnost koupání a desítky zajímavých pláží, býčí zápasy, sherry, olivový olej, či výstupy na pohoří Sierra Nevada a procházky v několika přírodních parcích. Po několikadenní návštěvě nám bude jasné, proč sami Španělé považují Andalusii za nejkrásnější část své země a proč poslední Kalif, odcházející po porážce katolickými armádami z Andalusie, plakal lítostí.
Cestování po Andalusii
Andalusie však vedle přírody proslula i svojí historií, země prožila nájezdy snad všech bojovných kmenů a národů, od Féničanů přes Římany, Visigóty a Maury. V roce 1492 se v Granadě vzdal poslední maurský vládce Boabdil a začalo období násilné katolizace. Maurové byli vyháněni nebo obraceni na novou víru, Židé byli pro jistotu pouze vyháněni. Stavební vlivy nájezdníků však v městech a městečkách Andalusie můžeme vidět dodnes, a v žádné části světa dnes nenajdeme takové množství maurských památek jako zde. Města jako Granada, Sevilla či Cordoba jsou jich doslova plná, na své si ale přijdou také milovníci renezance a baroka.
Jižní cesta
Pro prohlídku Andalusie jsem si vybral dva směry cesty mezi Granadou a Cordobou, jižní a severní. I když jsou obě silnice od sebe vzdálené jen relativně nepatrně, připadalo mi, jako bych cestoval dvěma odlišnými zeměmi. O jižní cestě již byla řeč. A tak se zmíním jen o těch nejvíce malebných místech, i když je mi jasné, že jsem vynechal spoustu dalších, stejně cenných a zajímavých památek. Město Estejo chrání mohutný stejnojmenný hrad postavený Kalifem z Cordoby, o kus dál je ještě krásnější a zachovalejší hrad Alcala la Real, strážící přístup do údolí řeky Guadalquivir a do města Granada. Kdysi se zde opevnili již Římané, ale teprve během šest set let trvající nadvlády Maurů zde vznikl dnešní hrad. Z toho později vyjeli katoličtí panovníci Ferdinand a Isabela, aby slavnostně převzali klíče od Granady.
Pevnost Castillo de La Mota má dvě hlavní části, vlastní citadelu ze tří mohutných kamenných věží strážících původní muslimské městečko, a chátrající opatství Santa Maria Mayor. Tam najdeme i původní gotický kostel Iglesia San Miguel s renezanční fasádou a obrazem El Greca a mešitu přestavěnou v roce 1341 na kostel Santo Domingo de Silos. Pokud nás neodradí panující vedro, z věže pevnosti je nádherný pohled jak do celého okolí, tak i do starobylého městečka pod hradbami.
Milovníci renezance si přijdou na své v malém městečku Baeza, které za svoji krásu vděčí skutečnosti, že bylo jako první andaluské město osvobozeno od Maurů. Mezi desítkami památek stojí za zmínku především majestátní katedrála z roku 1567. Milovníci středověkých opevnění si zase vychutnají zastávku v městě Moclín, kde na prohlídku zdánlivě nekonečných opevnění budou potřebovat několik hodin.
Severní cesta
Severní cesta je naprosto odlišná. Příroda je zde sice stejně krásná, nicméně desítky fungujících velkých i menších cementáren halí celé velké oblasti do šedých mraků. Díky pokračujícímu vykupování menších cementáren působí celé velké části krajiny velmi zchátralým a chudým dojmem. Nemůžeme zde ani příliš fotit, protože všudypřítomný prach a smog schovává krajinu na dlouhé kilometry do prašné pokrývky.
Za zastavení stojí středověké centrum Jaen s mohutným maurským hradem Castillo de Santa Catalina v místě, kde kdysi vystavěl první obrannou věž již Hannibal, a katedrála ze 16. století. Dále jsou to krásně zachované maurské lázně z 11. století, kostel Iglesia San Ildefonso, který má každou stranu fasády v jiném stavebním stylu, a klášter Real Monasterio de Santa Clara ze 13. století. Gotický charakter města dokazují uzoučké uličky, ve kterých si naše šoférské umění přijde na své.
Když se vydáme ještě severněji, projedeme první podhůří Sierra Nevada a dostaneme se do oblasti Almeira, kde nehostinná příroda nabízí podívanou natolik připomínající americký Divoký západ, že zde byla natočena většina špagetových westernů sedmdesátých a osmdesátých let. V blízké oblasti Chanca si lidé po staletí vydlabávali svá obydlí v měkkých skalách. Někteří to tak dělají dodnes, což je pro vyvinutou Evropu jen těžko pochopitelné.
Výlet na sever lze zakončit prohlídkou podivuhodné stavby renezančního hradu Lacalahorra z červených cihel. Nejkrásnější je přijet sem na jaře, protože cihlová barva pevnosti se neuvěřitelně odráží od zasněžených vrcholů Sierra Nevada. V létě o tento požitek přijdeme a hrad vypadá poněkud uprášeně.
Ať se ale v Andalusii vydáme kamkoliv, nebudeme litovat.
