Mae Salong je vesnička položená ve výšce 1800 m n.m. Ačkoliv leží na severu Thajska, v oblasti Chiang Rai, mluví se zde čínsky. Vesnice vyrostla mezi čajovými plantážemi, bambusovými keři a opiovými lány. Díky takovým scenériím se vyplatí cestovat až na samý okraj světa.
Krkolomná cesta s konečnou zastávkou na půli cesty
Dokud jsme neopouštěli Chiang Dao, nevěřila jsem, že nám cesta do Mae Salong zabere nějakou tu asijskou chvilku. Nejdříve šlo vše podle plánu. Z Chiang Dao jsme jeli autobusem do Tha Tonu. Cesta vyšla na pěkných 63 báhtů na osobu. Ovšem v půlce trasy se rozbil autobus. Popojeli jsme vždy tak 7 metrů, pak jsme slyšeli zachrochtání motoru a opětovné snažení řidiče, čtyřkolový autobus nastartovat. Ani po řidičově žalostném přemlouvání se dopravní prostředek neumoudřil, ba naopak urazil se natolik, že zůstal stát uprostřed asfaltky v té nejméně přehledné zatáčce, která snad v Thajsku existuje.
Trocha asijského komfortu: rybičky v konzervě
Inu nezbývalo než čekat na další spoj, do kterého jsme se nasardinkovali k již dosti dostatečnému počtu cestujících. Tenhle autobus nevypadal, že je na tom technicky lépe než náš odstavený uprostřed silnice, ale jel a to je v Asii podstatná realita. A opravdu jsem se při teplotě 32C cítila jako sardinka v konzervě. Na místo jedné hodiny jsme do Tha Tonu dorazili po čtyřech strastiplných hodinách. Bohužel se od Tha Tonu nedá moc čekat, tudíž jsme se rozhodli, že se odsud ještě dnes přemístíme do Mae Salong.
Tha Ton – siesta s báhtským podtextem
Odpolední hodiny přiměli řidiče v Tha Tonu k odpočinku. Dostáváme tedy „exkluzivní“ nabídku od taxikářů, kteří nejspíš tankují za karátové zlato. S úsměvem přes celou tvář po nás chtějí odsud do padesát kilometrů vzdáleného Mae Salong 1000 báhtů za osobu, což je ve srovnání zítřejšího místního pravidelného minibusu za 60 báhtů opravdu vehementní sumový rozdíl. Jsme sice „bílí“, ale nejsme padlí na hlavu. Sbíráme krosny a mažeme k okraji silnice s bambusovým odpočívadlem.
Flexibilní a vždy dostupný dopravní prostředek: Jdi na stopa.
Rozhodujeme se pro alternativní dopravu a stopujeme. Jelikož jsme celkem tři, tak se střídáme. Zbyněk má nejmenší úspěch, protože je na něm už opravdu znatelné, že nějakou chvíli neviděl sprchu. Jirka je zpruzený a nevědomky nahazuje na projíždějící řidiče evropský mračící obličej. Zbývá má půlhodinka, kterou ani nevyužiju celou.
Stoupání do 1800 m n.m., 90km/hod a s monzunovým doprovodem
Nakládáme krosny a naše zmožená těla na korbu pěkného terénního jeepu, kterého jsem stopla. Každou zatáčku si připadám jako pytel brambor a ačkoliv nedobrovolně, převaluju se z pravé na levou stranu, a že těch zatáček není málo. Do toho začíná jeden z prvních monzunových deštíků. V osmdesátikilometrové rychlosti horskými serpentýnami bolí každá dešťová kapka. Celí omlácení o plechovou korbu a mokří od megadeště vystupujeme z nákladového prostoru a ušmudlanýma rukama podáváme řidičovi ruku s vřelým díky na rozloučenou.
Mae Salong: čajová vůně s nádechem zeleného máku
Horská vesnička nedaleko tzv. „zlatého trojúhelníku“ se náramně vyjímá na horizontu mezi čajovými plantážemi a s dodnes ukrytými opiovými políčky s bambusovým překrytím. Ubytování jsme tu nehledali dlouho. Mae Salong je prťavý a tak z výběru tří guest housů bereme ten nejlevnější s tím, že si cenu vykompenzujeme u večeře. Vcházíme do našeho pokoje, který je jednoduchý a obyčejný. Já mám postel sama pro sebe a kluci spí na manželské, né o moc větší posteli. Sociální zařízení je společné pro celou chodbu. Turecký záchod se štětkou a hadicí na mytí zadní části těla, pak něco jako sprcha. Věřte nebo ne, ale i v koupelně může být špína. Navíc sem musíte jít bez bot, protože Mae Salong je vesnice s čínskými zvyky, kdy boty zůstávají před domem na zápraží.
Dívej se, kam šlapeš
Rizoto a palačinky s medem rozproudí po celodenním hladovění naše chuťové pohárky. Mimo jiné zaslepily Zbyňkovu mysl a ten si při cestě na WC bohužel spletl dveře a padá po betonových schodech do sklepa. Tento den završujeme jeho péčí, kdy leží na posteli a nechává na sebe lít peroxid. Snažíme se alespoň zčásti vydezinfikovat jeho sedřená lýtka, kolena a stehna.
A to byl teprve začátek naší cesty thajským severem…
