Lázně bývají synonymem osvobození z rodinných a manželských stereotypů. Lidé bez ohledu na svůj věk a mnohdy i zdravotní stav se pokouší zavzpomínat na nevázaná období svých životů. A tak v lázních praskají ve švech taneční parkety i restaurace a na lavičky v parcích by se téměř vyplatilo vydávat rezervační lístky. Ne všechna lázeňská místa však takovou míru vyžití umožňují. Patří mezi ně rozhodně i severočeská Libverda. Oč méně taškařic zde lázenští hosté mají příležitost prožít, o to více zde načerpají blahodárného klidu a osvěžení (nutno podotknout, že i zde se v jednom lázeňském domě taneční večery pořádají).
Svojí polohou ve stejnojmenném údolí Jizerských hor v nadmořské výšce 424 metrů jsou přímo předurčeny k relaxaci a uvolnění. Ale i toto zajímavé místo, byť tak trochu stojící mimo ruch dnešních středisek, má zajímavou historii svého vzniku. A jak jinak, než že vše začalo krásnou legendou. Podle pověsti se na místě dnešní obce usadil salikvarda, neboli hajník, který střežil pohraniční stezku a pěším strážcům hranic poskytoval občerstvení a lože k odpočinku. Na svém pozemku pěstoval nejrůznější zvířata a mezi nimi i kohouta. Ten ale nechodil pít tak jako ostatní zvířata do potoka, ale na nepřístupné místo blízkého mokřadu. Bylo mu to divné, ale k jeho překvapení kohout kypěl zdravím a přibýval na váze. Když nakonec uhynul, salikvarda ho rozřízl a zjistil, že má mimořádně vyvinuté vnitřní orgány. Byl přesvědčen, že je to vodou, kterou kohout pil a tak se vydal na průzkum. Nakonec nalezl nedaleko ležící studánku, která na povrchu bublala velkými bublinami. Začal tedy vodu sám pít a po čase již nedokázal před ostatními utajit její posilující účinky. Lidé ze širokého okolí proto počali přicházet a vodu pít ve velkém.
První oficiální zmínka o Libverdě se objevuje roku 1381 v písemných zprávách v urbáři frýdlantského panství, který je zachován ve státním archivu v Děčíně. Pověsti o uzdravujících vlastnostech libverdského pramene se časem donesly až na drážďanský dvůr saského panovníka a kurfiřta Augusta I., který si roku 1583 nechal z Libverdy dovézt několik soudků léčivé vody. V roce 1593 zkoumal vlastnosti libverdského pramene Paul Luther, syn známého náboženského reformátora a jeho osobní lékař. Sám Luther uznal léčivé schopnosti a nechal vodu pravidelně do Drážďan dovážet. Později si tuto zázračnou vodu nechal posílat také syfilidou trpící Albrecht z Valdštejna (dokonce ji s sebou vozil i na svá vojenská tažení), od roku 1622 majitel Frýdlantského panství.
Vznik lázní je však spojen se šlechtickou rodinou Clam-Gallasů. Původní rod Gallasů (který vymřel v polovině 18. století po meči a přechodem majetku na synovce Kristiána Filipa Clama a s příslibem, že navždy uchová erb i jméno Gallas, vzniklo jméno Clam – Gallas) získala roku 1636 Frýdlantské panství od císaře Ferdinanda II. jako odměnu za věrnost císaři v tažení proti Albrechtu z Valdštejna. A právě za vlády Kristiána Filipa hraběte Clam – Gallase začaly kolem roku 1760 vznikat první lázeňské stavby. Další lázeňské budovy, o kterých máme písemné zmínky, byly postaveny zhruba po dvaceti letech. Ke konci 18.století Kristián Filip vybudoval lázeňský park v anglickém stylu, kde byl 22. července roku 1790 odhalen pomníček zakladatelům lázní a i sedlákům, kteří postoupili pro zřízení lázní své pozemky. Kolem roku 1800 nechal Kristián Filip pro sebe zbudovat promenádu a empírový zámeček s Clam-Gallasovským erbem, v němž v letních měsících pobýval. Všechny postavené budovy z té doby jsou v klasicistním či empírovém slohu.
V roce 1836 byl lázním udělen zemským výborem statut Státních léčivých lázní. Na přelomu 18. a 19. století se staly natolik věhlasnými, že zde pobývali mnohé významné osobnosti. Pobýval zde nejen císař Josef II., ruská princezna a velkokněžna Anna Fjodorovna, ale také například slavný německý skladatel Carl Maria von Weber o kterém se traduje, že právě zdejší okolí ho inspirovalo k napsání opery Čarostřelec. V lázních ale trávili čas i další významní hosté, mimo jiné spisovatel Franz Kavka, německý přírodovědec a spoluzakladatel geografie jako empirické vědy, Alexander von Humbold, dále český historik a profesor Karlovy univerzity Josef Vítězslav Šimák, syn zakladatele českého státu a pozdější ministr zahraničních věcí Jan Masaryk a v neposlední řadě světoznámý dirigent Václav Talich.
V roce 1868 se vývoj lázní zastavil, protože lidé začali dávat přednost nově vzniklým Teplicím a dalším, zejména západočeským lázním. Libverda ale i přesto zůstává překrásným místem. Okolní malebné kopce přímo lákají k procházkám a pozorování vší krásy, která je zde nabízena plnými hrstmi a zdarma. Na co lázeňský turista narazí především, je restaurace a hotel Obří sud, jehož stavba byla započata v roce 1930 a je jedinou svého druhu v České republice.
