Když jsem bývala malá holka ze základky, podnikala jsem s jedním spolužákem jménem Vítek krásné objevné a průzkumné výpravy po pražských dvorech. Jsem rodilá Pražačka a Dejvičanka a takových krásných ukrytých dvorů mezi domy z 20.a 30. let tam je opravdu spousta. Vítek mě brával na výpravy nejen po krásně upravených parcích schovaných hluboko mezi bloky domů a nepřístupných veřejnosti, ale také na výpravy po opuštěných půdách a sklepích, proudění světla starými různě tvarovanými okénky a vikýři to mělo taky něco do sebe. Protože každý dům býval uzamčen, mnohdy jsme čekali i hodiny než někdo zapomněl zamknout a my tiše mohli proklouznout za novým poznáním. Maminka vždycky hubovala a nechápala, jak se mohu domů vracet omotaná pavučinami a obalená blátem a prachem z těch míst. Zahrady obvykle čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, členěné do různých celků, plné kvetoucích i popínavých rostlin, pískem sypaných cest, a taky starodávných železných klepadel na koberce a různých romantických zákoutí mě ale naplňovaly touhou objevovat zase nové a další a hlavně jiné, ty dosud neznámé. Mockrát se stalo, že jsme se dostali dovnitř a pak už nemohli ven. Někdo zapomněl zamknout a jiný vzápětí nezapomněl… Obcházeli jsme každý dům, sahali na zdobené kovové kliky a přitom si prohlíželi architekturu domů i zahrad…
Pak jsem začala chodit na gympl a místo ukrytých zahradních bloků jsem objevila kouzlo velkých pražských zahrad. Nebylo to v té době jednoduché. Spousta z nich byla uzavřená, zanedbaná, polorozpadlá, ale vždycky bylo někde nějaké místo, kudy se dalo dostat dovnitř, na místo, kde bylo cítit nejen historii, ale i hnilobnou omítku polorozpadlých oprýskaných zdí. Ty ale dávaly na revanš svou krásu v podobě šípkových nebo zimostrázových stěn. Byly porostlé listy od země až do nebes i zimolezem nebo psím vínem… Na schodech se povalovaly listy za spoustu podzimů, na cestách kdysi vysypaných pískem rostly sedmikrásky, na místě kdysi anglických trávníků bylo metrové býlí a nebylo místo kam šlápnout. Přesto ty zahrady dýchaly, svobodně žily a zároveň pustly, choulily se do ranních mlh i večerních západů slunce opuštěné a syrové jako život sám. Přece jen měly své obyvatele, ráno se v nich probouzely sochy od proslulých sochařů do nového dne a čerpaly energii ze slunce, aby večer tam mohly vychladnout a uložit se ke spánku. Vlhké a vybledlé fresky na stěnách dávaly tušit pompéznost a krásu někdejší výzdoby. Šla tady ruku v ruce malebnost prostranství s krásou divoké přírody korunovaná polozapomenutým dílem lidské ruky. Mnoho nepřístupného dávalo cítit syntézu uměleckého bohatství Prahy s dávnou historií míst. Právě zahrady byly živým organismem měnící se historie. Byly v nich stopy po třpytu jejich zašlé slávy ale i příslib do budoucna, protože jejich vnitřní krása, umění předešlých generací tiše čekalo na doby příští a zářící, kdy zahrady opět dostanou nový háv a svůj bývalý lesk a budou se pyšnit jako pávi svým rozprostřeným peřím.
Několik známých velkých zahrad a parků v Praze bylo přístupných vždy. Nebyl tam žádný turistický ruch jako dnes. Toulali se tam jen milenci a důchodci na pomalých dlouhých procházkách. Důchodci při nich určitě vzpomínali na svá mladá léta a tehdejší podoby míst. Dnes po mnoha letech nastala doba obnovy. Velké množství pražských zahrad je nedlouho po rozsáhlých a velmi nákladných rekonstrukcích. Sice už v nich není svoboda a touha bujarých přírodních zákoutí a chaosu volně rostoucích pnoucích rostlin a míst plných romantiky, za to mají pevný řád, moderní nebo původní zahradní architekturu, dokonale zrestaurované fresky a sochy a jsou vskutku perlami uprostřed městské zástavby.
Všem, kteří mají smysl pro přírodní ale i uměleckou krásu a ušlechtilost místa, bych ráda zprostředkovala pohled alespoň na fotografiích a malých toulkách minulostí i současností na nejznámější pražské zahrady a parky. Myslím, že nebudu přehánět, když napíšu, že dnes jsou to blyštivé drahokamy ve zlaté Praze.
Snažila jsem se na fotografiích zachytit ne ta nejznámější místa a pohledy na zahrady, které najdete v každé publikaci o Praze. Jsou to spíše zatím nezachycené nebo aspoň neokoukané úhly pohledů. Tak snad si budete připadat jako na procházce. Na malých toulkách rozkvetlou Prahou.
