Kdo je kdo

Tady jsem se vam rozhodla trochu priblizit nasi skupinku a vybrala dva nase cleny.

Elena – kdyz jsme si pri vyucovani v letnim kurzu povidali, co je typicke pro tu kterou zemi a jejich obyvatele, Elena nam casto opakovala, ze Finove jsou pomerne uzavreni. To bylo tehdy vse, co jsme se o finskem narodu dovedeli…

Tady jsem se vam rozhodla trochu priblizit nasi skupinku a vybrala dva nase cleny.

Elena – kdyz jsme si pri vyucovani v letnim kurzu povidali, co je typicke pro tu kterou zemi a jejich obyvatele, Elena nam casto opakovala, ze Finove jsou pomerne uzavreni. To bylo tehdy vse, co jsme se o finskem narodu dovedeli. Elena i chovanim davala svym slovum zapravdu – co Fin, to introvert. Ja doufala, ze se casem uvolni, vice zazije nemecky jazyk a bude hovornejsi. Po dvou mesicich sice pokrok nastal, ne vsak tak razantni. Mluvi, jestlize jeji spolecnost necita vice nez dva lidi, nebo je-li tazana. Sedime-li cela skupina u nekoho na pokoji a kecame, Elena sedi nehnute treba tri hodiny (nejvetsi aktivitu vyvine, kdyz se chce napit), diva se na nas, jak mluvime nebo pred sebe a mlci.

Nejvice se bavim ve skole, pri spolecnem vyucovani. Elena absolutne ignoruje jakekoliv dotazy vyucujiciho. Polozi-li ji nejaky profesor dotaz ale neoslovi ji primo, Elena mlci a v zadnem pripade neodpovida. Ma na to svou taktiku. Za prve, nediva se profesorovi do tvare, ale upira pohled az pres zed nekde do dalsi tridy. Za druhe, sedi nehnute. Zatimco ja se vrtim, prehazuji nohu pres nohu, lovim prupisku pod lavici apod., vedle me sedi socha. Mene prijemne a mene zabavne je, ze se od Eleny odrazeji vsechny otazky primo na mne. Jelikoz skoro vzdy nevim, co ode me chteji slyset, krcim rameny a mimikou obliceje vysvetluji, ze nic nevyklopim. Rozdil je v tom, ze Elena vypada zajimave, zatimco ja jako blbec.

Dalsi zajimavou postavou nasi skupiny je Jean-Eric, Francouz, ktery sice neumi moc nemecky, ale o to vice se snazi ji naucit. Pokud se s nim bavite a on vam na dve po sobe jdouci vety odpovi souhlasne „hm“, muzete si byt jisti, ze uz vam nerozumi. Proto je lepe vse znovu zopakovat, popr. pouzit jina slova. Vyslovite-li ale pred nim slovo „hospoda“, reaguje prekvapive velmi rychle, hned se pta kdy a kde, co a jak.

Na dotaz pri vyucovani pry reaguje yes ci no. Zpocatku se jeste obcas zeptal souseda sediciho vlevo nebo vpravo, o co vlastne jde. Dotazem vsak narusil jejich soustredene naslouchani a jeste k tomu upoutal pozornost profesora, ktery mu ihned polozil nejakou otazku. Dnes uz se J-E radeji nikoho nepta. Ne tak profesor. Ten mu dotazy klade ctyrikrat za hodinu, nejcasteji, zda rozumi, na coz J-E odpovi(a anglicky yes. )

Profesorova snaha pomoci svemu studentovi je tak silna, ze posledni vyucovani prednasel ve trech jazycich najednou, pricemz prevladala francouzstina a anglictina. Ostatni studenti, neznali vsech tri svetovych jazyku, vsak museli byt neustale ve strehu. K jejich naprostemu zdeseni a zoufalsti profesor poskladal jednu vetu ze vsech tri jazyku.

Nevim, zda se toho historicke a vycerpavajici vyucovani bude v budoucnu jeste opakovat, v myslich vsech zucastnenych vsak zanechalo hlubokou stopu.