Katova ulička v Kadani

Opěry mezi stěnami působily romanticky, v noci až strašidelně a
připomínaly nám zmenšené mosty v italských Benátkách.
Nejpodobnější našim klukovským Stínadlům byl svým tajuplným vzhledem
temný sklep, který byl blíže k náměstí na pravé straně při cestě
od Katova domu.


Přestože děj Foglarových knih ,,Záhada hlavolamu“ a ,,Stínadla se bouří¨ se odehrával pravděpodobně v Praze, dle našich klukovských představ ze šedesátých let minulého století se děj odehrával i v našem městě, v Kadani. Do představ pomyslných Stínadel patřila i Katova ulička. Je to úzká škvíra mezi domy o délce 51 metrů. Vede z náměstí k fortně hradebního systému a ke katovně čp. 190, která je součástí hradeb. Ulička je dochovaná v gotickém zdivu s gotickými okenními otvory a s rozpínacími prampouchy. Fortna byla součástí nejstaršího hradebního pásu z poloviny 14. století. Ulička spojovala Staré Město se Špitálským předměstím. Sloužila jako odpadní stoka přebytečné vody z rybníků a kašen na náměstí, kterou odváděla do Bystřického potoka a při obraně Kadaně jako rychlá spojnice městského centra s hradebním parkánem.

Opěry mezi stěnami působily romanticky, v noci až strašidelně a připomínaly nám zmenšené mosty v italských Benátkách. Nejpodobnější našim klukovským Stínadlům byl svým tajuplným vzhledem temný sklep, který byl blíže k náměstí na pravé straně při cestě od Katova domu. Okno sklepa ve výšce metru od země bylo zamřížované, občas uvnitř někdo štípal dříví a nakládal uhlí. Při té práci byl sklep na chvíli spoře osvětlen. Sklep nám připadal jak z filmových záběrů ze seriálu ,,Záhada hlavolamu“ z roku 1970.


Dnes je okno sklepa zazděné. Považovali jsme tehdy za hrdinství vylézt v úzkých místech uličky do výše nad procházející chodce. Opřeli jsme se na jedné straně zády a dlaněmi, naproti chodidly a vysoukali jsme se nahoru do výše až tří metrů. Jednou nás takto pronásledovatelé ze soupeřící party v šeru podešli a nevšimli si, že trčíme nad nimi. Pak jsme utekli na opačnou stranu Katova ulička pokračovala v romantice našeho dětství hradbami ,okolními zahradami a polorozbořeným Katovým domkem, do kterého se dalo vlézt okénkem strmě umístěným téměř nad spodní Sokolovskou ulicí. Schody pod Sokolovskou ulicí vedoucí k tehdy odkrytému Bystřickému potoku byly také jak vystřižené z Foglarových knih. Starou čtvrtí města chodil náš klub vytvořený po vzoru čtenářských klubů časopisu Vpřed nejraději kolem potoka k řece Ohři. Stará čtvrť po zbourání je již jen krásnou vzpomínkou.

Katova ulička byla ve středu 9. května 2007 zapsána do České knihy rekordů jako nejužší ulice v České republice. Podle zápisu v knize rekordů měří v nejužším místě 66,1 cm. Slavnost zápisu měla v programu průvod katů Mírovým náměstím, dobovou hudbu a běh katů katovou uličkou . Mladí kati, děti převlečené do černého s červenou kápí a s atrapou sekery v ruce, nejprve proběhli Katovou uličkou od náměstí a pak se vrátili. Někteří před cílem upadli, protože kápě jim padala přes oči a zapomněli na schod, který tvořil chodník. Počtem 81 katů v jednom místě byl opět vytvořen rekord, který byl zapsán do Knihy rekordů. Zájem diváků trochu oslabilo mistrovství světa v hokeji (ČR -Rusko) a slabý déšť se silným větrem.