Motto: Věnováno všem roverům z družiny Rysů, kteří v srpnu 1995 pokořili horu Žalý (1015 m n.m.) bez použití kyslíkových přístrojů.
Jsou asi dvě hodiny po půlnoci, když mě někdo budí slovy: „Lubane vstávej, už je čas“. Kvapně vylézám ze spacáku a snažím se rozlepit oči. Ti, co nešli spát, jsou již připraveni k odchodu. Rychle na sebe navlékám oblečení a kontroluji, zda mám s sebou to nejdůležitější – foťák. Právě dorazil Sopťa. Jsme tedy všichni a můžeme vyrazit. Čeká nás pěkný kus cesty. Snad to bude stát za to.
Čím více se blížíme k vrcholu, tím je cesta obtížnější. Hledáme v sobě zbytky sil a zatínáme zuby. Konečně jsme nahoře. Většina z nás si vydechla. Rozhodujeme se pro krátký odpočinek a malé občerstvení. Myšlenka na to, že bychom ten tolik očekávaný okamžik propásli, nás však žene dopředu. Musíme najít to nejlepší místo, odkud bude vidět do kraje. „Zkusme Zadní Žalý“, navrhuje kdosi. Na nějaké přemýšlení není mnoho času, a tak je návrh bez vyjímky přijat. Stále sledujeme hodinky. Snad to stihneme. Vycházíme z lesa na rozlehlou mýtinu. Všem nám je jasné, že to je to pravé místo. Máme ještě nějaký čas, který většina z nás opět využívá ke krátkému odpočinku. Zkoumal se snaží „brejknout“ na ručce do rozhovoru na CB (kanál zvaný ranní budíček), který zachytil po cestě na Žalý.
Ještě je třeba vyzkoušet foťák. Avšak ouha! Foťák začal stávkovat. Asi vybitá baterie, napadá mne. Co teď? Naštěstí lze fotoaparát přepnout z automatiky do normálního režimu. Marně lovíme v hlavách, jakou nastavit clonu. Všichni jsme si zvykli, slušně řečeno, na přístroje pro ty méně chápavé. Nezbývá než zariskovat. Je to jako loterie. Buď to vyjde nebo ne. Už je nejvyšší čas. Všechno kolem nás jakoby strnulo. Vnímáme pouze tu nádhernou záři, která vystupuje nad protější Černou horou. Ten okamžik trval jen pár vteřin, ale stál za to. K naší radosti se umoudřila i baterie a foťák opět začal pracovat v režimu auto a já mohl konečně bez obav udělat naši společnou vrcholou fotku (vlastně diák).
Znaveni namáhavým výstupem, ale nesmírně šťastni, že se nám to povedlo, jsme vyrazily na zpáteční cestu.
Když jsme na konci roku hodnotili naše akce, drtivá většina z členů naší družiny se shodla na tom, že noční výstup na Žalý byl jednou z nejvydařenějších.