19. července – Prohlídka Benátek.
Ačkoliv nemám ráda horko a turisty, Benátky stály za překonání mých averzí. Procházeli jsme labyrintem spletitých uliček a nasávali atmosféru města.
Gondoly pluly úzkými kanály a gondoliéři ve svých tradičních oblečcích a slamácích zpívali a lákali turisty na projížďku.
Náměstí sv. Marka, patrona města, může být možná krásné, ale přes neskutečné davy turistů a holubů (za euro si můžete koupit krmení a nechat je po sobě lozit a trousit výkaly) ani není vidět.
Chrám sv. Marka je pěkný, ale fronta na vstup dlouhá.
Ano, ikony jsme viděli, tak hurá pryč! Navštívili jsme ještě několik kostelů a poté se rozdělili, neboť Janča s Míšou mířili na koncert Keitha Jarreta. Procházela jsem se uličkami města. Večerní vánek od moře byl příjemný a na ulicích a náměstích se začali objevovat hudebníci, loutnista v režných kalhotách, bílé haleně a slamáku jako by vyskočil ze selanky. Lidí v ulicích ubývalo. Odevšud čišela starobylost, nebylo zahrady bez kamenných soch rozmístěných s rozmazlenou ledabylostí. Ve dvoře s převrácenými vázami u domu s oprýskanými zelenými okenicemi seděl malíř. Koupila jsem si zmrzlinu za dvě eura a místní jedinečný naprosto unikátní vdoleček a jela jsem zpět do kempu.