Budete-li mít někdy cestu do okolí Liberce, nebo ještě lépe Hrádku nad Nisou, nenechte si ujít jednu z velmi zajímavých památek, která zde ukryta v hlubokých lesích, stojí již téměř osm století. Hrad Grabštejn. Od malého parkoviště se k němu dostanete úzkou cestou po úbočí kopce, až se před vámi znenadání otevře panoráma hradu ve své plné mohutnosti.
První zmínky o místních pánech jsou ze 2. poloviny 13. století a řeč je o rodu Donínů. V roce 1256 Přemysl Otakar II. odňal hrad, zvaný tehdy „Ulsicz“ či „Ulsytz“, neznámému šlechtici a udělil jej v léno Jindřichovi z Donína. Ti tomuto místu vtiskli neopakovatelnou atmosféru a často prováděli nejrůznější architektonické úpravy.
Za husitských válek, kdy na Frýdlantsku vypukly prudké boje, stáli Donínové na straně katolické šlechty a lužických měst. Poprvé zaútočili husité pod vedením Bočka z Poděbrad na Grabštejn v roce 1424, tehdy se však ještě hrad třítýdennímu obléhání ubránil. Nebezpečí pro Lužici a její spojence však rapidně vzrostlo, když se o pět let později v nedaleké Chrastavě usadil bojovný Mikuláš z Kaišperka, horlivý zastánce husitství. Roku 1430 zaútočil Mikuláš z Kaišperka na Grabštejn a dobyl ho. Z Chrastavy a Grabštejna pak bylo po následujících více než pět let intenzivně válčeno proti Lužici a Biberštejnům. Hrad byl v této době silně poškozen. Roku 1435 padl Kaišperk do lužického zajetí, avšak jeho nástupce na Grabštejně, husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, v nájezdech proti lužickým městům pokračoval. Od roku 1437 seděl na Grabštejně Hlaváč z Donína, který z něj podnikal loupežné výpravy opět do Lužice. Situace se nakonec znovu vyhrotila do té míry, že roku 1450, za Václava z Donína, se před Grabštejnem objevilo spojené vojsko Lužičanů a Biberštejnů a hrad po třítýdenním obléhání dobylo. Ke smíru mezi Lužičany a Doníny došlo až v šedesátých letech 15. století. Přes mnohé snahy hrad dobýt udrželi Donínové tento hrad ve svém majetku až do poloviny 16. století, kdy ho z důvodu značných dluhů museli prodat.
Dalším majitelem hradu se tak stal dr. Jiří Mehl ze Střelic, zemský rada a místokancléř. Mehl sám oblíbeným pánem nebyl, takže roku 1569 vypuklo na grabštejnském panství povstání poddaných, které však bylo tvrdě potlačeno. Mehl v letech 1564 – 1569 hrad kompletně přebudoval na reprezentativní renesanční sídlo. Zejména vybudování kaple sv. Barbory (o ní bude ještě řeč) mezi starým palácem a věží, bylo počinem velmi prozíravým. Patří totiž k nejcenějším a zároveň nejohroženějším renesančním památkám v naší republice (v současné době v ní probíhají restaurátorské práce, ale část, především strop a jeho výmalbu lze spatřit). V roce 1586 Mehl hrad prodává, neboť se jeho postavení u dvora nástupem císaře Rudolfa velmi zkomplikovalo. Dalšími majiteli byli Černousové, Nosticové, Trauttmannsdorfové (hrabata z Trauttmannsdorfu nastolila na panství krutý útisk, na který odpověděli grabštejnští poddaní roku 1680 povstáním. ), až v roce 1706 sídlo zakoupil Jan Václav Gallas. V dalších letech vznikla v okolí rozsáhlá zahrada. Jedním z pozůstatků je tisíciletá lípa stojící před vstupem do hradu. V roce 1920 byla značná část panství nyní již Clam-Gallasů vyvlastněna a po druhé světové válce byl zámek konfiskován.
Od roku 1953 sídlila v objektu vojenská posádka. Po roce 1989 se započalo s náročnou rekonstrukcí, která dosud není úplně dokončena, avšak nebrání prohlídce a poutavému výkladu. Kromě státu rekonstrukci hradu po roce 1989 hodně pomohly občanské iniciativy, na jeho obnově se podílel i Česko-německý fond budoucnosti. O jeho zvelebení bojují místní nadšenci bezmála 20 let. Například Luděk Vele, sólista opery Národního divadla a rodák z Chotyně, kde Grabštejn stojí, pořádá pravidelné benefiční koncerty na záchranu hradu. Ty se zde konají každoročně pravidelně již od roku 1993 a celkem vystoupilo kolem 60 umělců. Diváků zde bylo přítomno 10.308. Čistý výtěžek z 15 beneficí překročil 2 mil Kč.
Na začátku prohlídky vstoupíte nejprve do rozlehlé vstupní haly, jejíž současná podoba je dílem Mehlovy renesanční přestavby hradu. Původně však v tomto prostoru býval starý gotický palác. Dále budete moci spatřit místnosti, kde od 16. století byla hradní kuchyně. Její současná podoba je však z 19. století, kdy sloužila již pouze pro potřeby rodiny vrchního nadlesního, který v těchto místnostech bydlel. V minulosti však tato kuchyň vařila pro celý hrad. Jak již bylo řečeno výše, nejpůsobivějším místem na hradě, je renesanční kaple sv. Barbory. Dlouhá léta zde probíhaly restaurátorské práce na varhanách a v současné době se restaurují nástěnné malby. Dalším zajímavým místem je hlavní obytná místnost v prvním patře severního křídla, kde je ke zhlédnutí kamenný krb. Z tohoto krbu se malými dvířky přikládalo i do kachlových kamen, které byly umístěny v jiné místnosti.
V celých prostorách hradu jsou rovněž deponovány části sbírek Severočeského muzea v Liberci, aby se zde uchovala atmosféra jednotlivých epoch, které tento prostor tak významnou měrou utvářely. Je zde tedy místnost gotiky, baroka, renesance, klasicismu a secese a také empíru a panó. Panó byl styl, kdy obrazy nesloužily pouze jako doplněk výzdoby interiéru, ale pokrývaly komplet celou stěnu. Ty, které jsou zde umístěny, patřily k výzdobě v nějakém městském paláci Clam-Gallasů. Jsou na nich vyobrazeny rokokové scény ze zahrad šlechtických sídel s fontánami a zvěří. Lidské postavy byly zřejmě malovány podle členů Clam-Gallasovy rodiny.
Po prohlídce hradního interiéru se dostanete do sklepních prostor. Ty jsou velmi staré a je možné, že pochází z období stavby hradu ve 13. století. Jsou celkově rozloženy do třech podlaží s tím, že to nejspodnější je opředeno legendami o tajných chodbách. V současné době zde jsou instalovány nejrůznější výstavy u kterých se díky příjemnému chladu v letních měsících jistě rádi zdržíte. Zejména jde o výstavu drahých kamenů a dřevěné humorné plastiky.
