Krajina v okolí Mladé Boleslavi, České Lípy a Máchova jezera, příliš mnoho dominant neskýtá. Pokud byste tedy měli problémy s orientací, jedna z nich vám ji poskytne více než vrchovatě. Hrad Bezděz.
Oproti minulosti je dnes možné dostat se až těsně pod hrad. Na nevelkém parkovišti lze zanechat automobil a vydat se směrem vzhůru. Ačkoliv přímo na hrad není daleko, cesta vede do kopce, který může panelákovým zápecníkům připadat jako výstup na střechu světa. Což o to, střecha okolní roviny to skutečně je, ale věřte mi, že stojí rozhodně za to strpět bolavé nohy a nějaké to propocené triko. Výhled na okolní krajinu vám bude dostatečnou odměnou.
Jednoho sobotního rána jsem se i já vydal poznat hradní zříceninu, kterou byl tolik fascinován náš nejromantičtější básník Karel Hynek Mácha. Marně se pokoušejíc dohnat přerývavý dech, doklopýtal jsem i já na vrcholek hory, kde jsem se již ponořil do zajetí magické historie. Hrad Bezděz je navzdory ruinnímu charakteru zcela ojedinělou stavbou v naší republice. Je totiž jednou z nejlepších ukázek gotického pevnostního stavitelství u nás. Kromě drobných úprav v 17. století nebyl prakticky přestavován.Ačkoliv jsou jeho některé části v troskách, přesto zde spatříte nádherné prvky, které v nezměněné podobě dominují zdejší krajině již po mnohá staletí.
{{reklama()}}
Hrad byl zbudován na čedičové homoli nedaleko Máchova jezera cca 604 m.n.m. Místo bylo pro hrad zvoleno naprosto záměrně, protože nejbližším vysokým vrcholem je Malý Bezděz, ze kterého ovšem nebylo možné hrad dobýt. Samotný hrad byl poměrně rozlehlý. Měl dvě věže a čtyři paláce. Přístup k hradu byl promyšlen do všech podrobností. Vedl přes několik bran a po cestě byli případní útočníci vydáni na milost obráncům. V samotném hradu je gotická kaple, manský a purkrabský palác.
Bezděz nechal ve druhé polovině 13. století vybudovat král Přemysl Otakar II. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278 opanoval zemi na pět let proradný poručník králevice Václava II., braniborský markrabě Ota V. Ten nechal v roce 1279 na Pražském hradě zajmout vdovu po Přemyslu Otakaru II. Kunhutu i malého Václava II. a umístil je právě na tomto hradě. Kunhutě se po čase podařilo uprchnout, ale Václav byl přemístěn ještě toho samého roku do Žitavy a dokonce do Berlína, odkud se vrátil až v roce 1283.
Jako panovník byl oblíbený a panoval spravedlivě. Snažil se spolupracovat se šlechtou a tyto vztahy posiloval zástavami královského majetku. Tak se hrad Bezděz dostal zástavou do vlastnictví pana Hynka Berky z Dubé, který ho držel do poloviny 14. století. Těsně před jeho smrtí ho od něho vykoupil Karel IV. a zařadil do Majestas Carolina a byl označen za majetek nezcizitelný.
Ale i když panovníci míní, život často mění. Další vlastník hradu Zikmun, dal Bezděz horlivému katolíku Janu staršímu z Michalovic.Ten po opevňovacích pracech učinil z hradu baštu protihusitského hnutí. Na Bezděz byly z Prahy převezeny dvorské desky a soustředily se zde poklady z pobořených a vypálených klášterů. Michalovičtí drželi Bezděz do roku 1468. Po smrti Jindřicha z Michalovic v roce 1468 dědila jeho sestra Magdaléna, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka. Rod pánů z Cimburka pak spravoval hrad Bezděz až do roku 1495. Majitelé hradu se poté bez významnějších historických stop střídali po celé 16. století.
Bezdězské panství s poničeným hradem prodal roku 1622 místodržitel Karel z Lichtenštejna spolu s jinými majetky Adamovi z Valdštejna. Jeho synovec, věhlasný Albrecht z Valdštejna koupil hrad od Adama o rok později. Zamýšlel jej přebudovat v moderní pevnost, ale ze záměru nakonec s výjimkou několika drobných úprav sešlo. Ještě roku 1624 uvedl Albrecht z Valdštejna na Bezděz mnichy z řádu augustiniánů. Tím započala historie hradu jako významného místa duchovního života. V roce 1642 sice hrad na krátko obsadili švédové, ale již brzy se opět vrátili řeholníci. Konaly se zde časté pouti a sloužily se mše pro široké okolí. V letech 1714 – 1726 navštívilo Bezděz na 266.693 osob, roku 1740 pak 40 tisíc osob. V roce 1741 zde bylo osmi kněžími slouženo 2.920 mší. Na hradě se dokonce prodávalo občerstvení poutníkům.
Pohromou pro Bezděz se stal dekret císaře Josefa II. z listopadu 1785, kterým byl mj. i zdejší klášter zrušen. Od té doby, ačkoliv hrad až do roku 1918 stále patřil Valdštejnům, chátral a byl postupně devastován. Častými nezvanými hosty byli hledači pokladů. V roce 1932 hrad koupili za symbolickou cenu Čeští turisté a pokusili se zde vytvořit základnu pro své členstvo. Druhá světová válka však učinila jejich snaze přítrž a hrad od té doby čeká na rozsáhlejší rekonstrukci.
Ačkoliv zde nenajdete interiéry vybavené starobylým nábytkem a vzácným porcelánem, jistě nebudete zklamáni. Dopřejte si dostatek času na výstup na hlavní hradní věž, ze které budete moci sledovat Říp, Máchovo jezero a obdivovat rozlehlost bývalého vojenského prostoru Ralsko. Krásným místem je gotická kaple, která je nádherně zrekonstruovaná. Ale neméně kouzelným zážitkem je posedět jen tak na hradbách a nechat se obejmout historií, kterou ucítíte v každém kameni i závanu větru. Návrat do civilizace vám jistě ulehčí nejedna příjemná restaurace v podhradí, kde ceny jsou v pravdě lidové a kvalita jídla vysoká. Možná pak pochopíte, proč Karel Hynek Mácha zde trávíval čas a čerpal svoji inspiraci.
Krajina v okolí Mladé Boleslavi, České Lípy a Máchova jezera, příliš mnoho dominant neskýtá. Pokud byste tedy měli problémy s orientací, jedna z nich vám ji poskytne více než vrchovatě. Hrad Bezděz.
Oproti minulosti je dnes možné dostat se až těsně pod hrad. Na nevelkém parkovišti lze zanechat automobil a vydat se směrem vzhůru. Ačkoliv přímo na hrad není daleko, cesta vede do kopce, který může panelákovým zápecníkům připadat jako výstup na střechu světa. Což o to, střecha okolní roviny to skutečně je, ale věřte mi, že stojí rozhodně za to strpět bolavé nohy a nějaké to propocené triko. Výhled na okolní krajinu vám bude dostatečnou odměnou.
Jednoho sobotního rána jsem se i já vydal poznat hradní zříceninu, kterou byl tolik fascinován náš nejromantičtější básník Karel Hynek Mácha. Marně se pokoušejíc dohnat přerývavý dech, doklopýtal jsem i já na vrcholek hory, kde jsem se již ponořil do zajetí magické historie. Hrad Bezděz je navzdory ruinnímu charakteru zcela ojedinělou stavbou v naší republice. Je totiž jednou z nejlepších ukázek gotického pevnostního stavitelství u nás. Kromě drobných úprav v 17. století nebyl prakticky přestavován.Ačkoliv jsou jeho některé části v troskách, přesto zde spatříte nádherné prvky, které v nezměněné podobě dominují zdejší krajině již po mnohá staletí.
{{reklama()}}
Hrad byl zbudován na čedičové homoli nedaleko Máchova jezera cca 604 m.n.m. Místo bylo pro hrad zvoleno naprosto záměrně, protože nejbližším vysokým vrcholem je Malý Bezděz, ze kterého ovšem nebylo možné hrad dobýt. Samotný hrad byl poměrně rozlehlý. Měl dvě věže a čtyři paláce. Přístup k hradu byl promyšlen do všech podrobností. Vedl přes několik bran a po cestě byli případní útočníci vydáni na milost obráncům. V samotném hradu je gotická kaple, manský a purkrabský palác.
Bezděz nechal ve druhé polovině 13. století vybudovat král Přemysl Otakar II. Po jeho smrti v bitvě na Moravském poli 26. srpna 1278 opanoval zemi na pět let proradný poručník králevice Václava II., braniborský markrabě Ota V. Ten nechal v roce 1279 na Pražském hradě zajmout vdovu po Přemyslu Otakaru II. Kunhutu i malého Václava II. a umístil je právě na tomto hradě. Kunhutě se po čase podařilo uprchnout, ale Václav byl přemístěn ještě toho samého roku do Žitavy a dokonce do Berlína, odkud se vrátil až v roce 1283.
Jako panovník byl oblíbený a panoval spravedlivě. Snažil se spolupracovat se šlechtou a tyto vztahy posiloval zástavami královského majetku. Tak se hrad Bezděz dostal zástavou do vlastnictví pana Hynka Berky z Dubé, který ho držel do poloviny 14. století. Těsně před jeho smrtí ho od něho vykoupil Karel IV. a zařadil do Majestas Carolina a byl označen za majetek nezcizitelný.
Ale i když panovníci míní, život často mění. Další vlastník hradu Zikmun, dal Bezděz horlivému katolíku Janu staršímu z Michalovic.Ten po opevňovacích pracech učinil z hradu baštu protihusitského hnutí. Na Bezděz byly z Prahy převezeny dvorské desky a soustředily se zde poklady z pobořených a vypálených klášterů. Michalovičtí drželi Bezděz do roku 1468. Po smrti Jindřicha z Michalovic v roce 1468 dědila jeho sestra Magdaléna, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka. Rod pánů z Cimburka pak spravoval hrad Bezděz až do roku 1495. Majitelé hradu se poté bez významnějších historických stop střídali po celé 16. století.
Bezdězské panství s poničeným hradem prodal roku 1622 místodržitel Karel z Lichtenštejna spolu s jinými majetky Adamovi z Valdštejna. Jeho synovec, věhlasný Albrecht z Valdštejna koupil hrad od Adama o rok později. Zamýšlel jej přebudovat v moderní pevnost, ale ze záměru nakonec s výjimkou několika drobných úprav sešlo. Ještě roku 1624 uvedl Albrecht z Valdštejna na Bezděz mnichy z řádu augustiniánů. Tím započala historie hradu jako významného místa duchovního života. V roce 1642 sice hrad na krátko obsadili švédové, ale již brzy se opět vrátili řeholníci. Konaly se zde časté pouti a sloužily se mše pro široké okolí. V letech 1714 – 1726 navštívilo Bezděz na 266.693 osob, roku 1740 pak 40 tisíc osob. V roce 1741 zde bylo osmi kněžími slouženo 2.920 mší. Na hradě se dokonce prodávalo občerstvení poutníkům.
Pohromou pro Bezděz se stal dekret císaře Josefa II. z listopadu 1785, kterým byl mj. i zdejší klášter zrušen. Od té doby, ačkoliv hrad až do roku 1918 stále patřil Valdštejnům, chátral a byl postupně devastován. Častými nezvanými hosty byli hledači pokladů. V roce 1932 hrad koupili za symbolickou cenu Čeští turisté a pokusili se zde vytvořit základnu pro své členstvo. Druhá světová válka však učinila jejich snaze přítrž a hrad od té doby čeká na rozsáhlejší rekonstrukci.
Ačkoliv zde nenajdete interiéry vybavené starobylým nábytkem a vzácným porcelánem, jistě nebudete zklamáni. Dopřejte si dostatek času na výstup na hlavní hradní věž, ze které budete moci sledovat Říp, Máchovo jezero a obdivovat rozlehlost bývalého vojenského prostoru Ralsko. Krásným místem je gotická kaple, která je nádherně zrekonstruovaná. Ale neméně kouzelným zážitkem je posedět jen tak na hradbách a nechat se obejmout historií, kterou ucítíte v každém kameni i závanu větru. Návrat do civilizace vám jistě ulehčí nejedna příjemná restaurace v podhradí, kde ceny jsou v pravdě lidové a kvalita jídla vysoká. Možná pak pochopíte, proč Karel Hynek Mácha zde trávíval čas a čerpal svoji inspiraci.
