Prší? Se smutkem ve tváři pozorujete padající kapky deště a s každou z nich odplouvají vaše plány na výlet? Nevadí, jsou tu přece ještě hrady a zámky! Na ten v Hořovicích se ale můžete klidně vydat i v době, kdy je krásně a svítí slunce a obloha je zalitá jeho paprsky. Uvítá Vás totiž nádherně pěstěný park rozkládající se na východní straně města a jeho rozloha 6,4 hektarů Vám jistě připraví mnoho příležitostí k občerstvujícímu odpočinku jak na lavičkách pod vysokými mohutnými stromy tak někde na louce při pikniku.
A jaká je vlastně historie tohoto až překvapivě krásného místa? V roce 1685 se dcera posledního z hořovických Martiniců – Terezie Františka – provdala za Jana Františka hraběte z Vrbna a o pět let později na něj převedla svůj veškerý majetek po otci. Tímto se Vrbnové stali majiteli Hořovic a počátkem 18. století se rozhodli pro stavbu nového zámku v barokním stylu. Rod pánů z Vrbna se v Hořovicích udržel až do poloviny 19. století a výrazně se zasloužil především o rozvoj železářství v celém regionu.
Velký zámecký park zde byl zbudován krátce po dokončení zámku zahradním architektem Janem Ferdinandem Schorou v letech 1709–1714. Od prvopočátku se v něm mohla honorace procházet centrální cestou v ose parku, která byla a dodnes je lemována alejí lip. Cesta je zakončena tzv. Sluneční branou, která původně vedla do volné přírody. Dnes za ní stačí přejít silnici a pár bloků panelových domů. Za nemocnicí jste opět za městem, kde se vám otevře pohled do širokých luk a polí, která žlutě září až k dalekému obzoru. Pole, louky a stromy, remízky a silnice modeluje světlo do úchvatných výhledů do čisté přírody podmalované zpěvem ptáků a léčivým klidem.
V polovině 18. století prý býval v parku bazén obklopený čtyřmi pavilony. Nezachoval se stejně jako původní úpravy parku ve francouzském stylu. Už roku 1800 hrabě Rudolf z Vrbna nechal citlivě park upravit na přírodně krajinářský. Jen ta alej lip a centrální cesta zůstala. Park v průběhu staletí doznal ještě mnoha různých úprav, nejvíce jich bylo spjato s instalací sochy Fridricha Wilhelma Hessenského roku 1852, který byl prvním majitelem panství německého původu. Zámek prý původně koupil proto, aby jeho manželka Gertruda, se kterou žil v morganatickém svazku, mohla být povýšena do knížecího stavu. Paradoxně se toto panství stalo jediným, které rodu zůstalo k užívání po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866. Smrtí Jindřicha von Hanau v roce 1917 hořovická větev rodu zanikla a zámek připadl státu. V roce 1922 úspěšně uplatnil svůj dědický nárok na panství kurfiřtův pravnuk Jindřich, hrabě ze Schaumburgu a jeho rodina zůstala na Hořovicích do konce 2. světové války. Tehdy byl zámek na základě Benešových dekretů zkonfiskován státem a v jeho majetku se nachází dodnes. Další změny poplatné době spočívaly ve vykopání rybníka, který byl později zrušen a zatravněn, ve zbudování tenisových kurtů, které zde již rovněž nenaleznete stejně jako bazén na koupání v jižní části parku.
Park byl veřejnosti zpřístupněn roku 1945 a ta jej bezesporu využila. Konaly se zde lidové veselice a zábavy. Roku 1959, kdy bylo nutno vybudovat silnici k nemocnici byl park o několik desítek metrů zmenšen, což jeho kráse neubralo tolik jako pohled na panelové domy sídliště Višnovka přes zdi parku. Roku 1993 byl park revitalizován.
Čtvercový trávník člení pravidelný obrazec cest a procházka alejí vzrostlých lip musí být dnes stejně romantická jako bývala kdysi. Stromy Vám dají sílu a energii, čímž má tato část zahrady s čelním pohledem na zámek v sobě hluboký náboj.
A co když opravdu prší? Pak nastává opravdová příležitost s chutí prozkoumat zámecká tajemství, která jsou zahalena hávem jeho zdí. Můžete dokonce zvolit ze dvou okruhů a v rámci prvního shlédnout stálou výstavu ukázek umělecké komárovské litiny. Najdete zde různá zábradlí, kamna, mříže, ale i drobné šperky nebo busty, reliéfní portréty či figurální plastiky. Pochopitelně nebudete ochuzeni o nádherné zámecké interiéry. Jedním z nejzajímavějších je přijímací salón, který reprezentuje šest generací rodu Vrbnů, kteří se významně zasloužili o rozvoj celého panství. Mimořádností je na zámku umístěný zajímavý a cenný dokument, katastrální mapa právě tohoto panství, ručně malovaná zemským geometrem Janem Aloisem Kolbem roku 1756 na přání Eugena z Vrbna.
Nejzajímavější osobností z rodu Vrbnů prý ale byl všestranně vzdělaný šlechtic a podnikatel Rudolf. Jeho hraběcí slévárny v Komárově dosáhly evropského významu. Na zámku můžete shlédnout jeho pracovnu. Velmi zajímavé jsou i Červený, Modrý a Zlatý salónek. Nechybí ani typicky pánská místnost, salónek Lovecký. Velkou chybou by bylo opomenout oválný prostor, který vyplňuje zámecká knihovna se čtyřmi tisíci knihami, kde se nachází nejen prostor k jejich studiu, ale i místo ke klidnému rozjímání u krbu.
Na druhém okruhu se můžete pokochat hračkami a hrami malých aristokratů, tak jak se měnily v průběhu staletí. Jde o sbírku z období od 17. do poloviny 20. století. Najdeme zde jak hry „boje o vítězství“, tak expozici Království panenek. Poslední místnost s názvem Oslava pohybu zaujme beze sporu více muže než ženy. Zde si jezdí, létají a plují nejrůznější dopravní prostředky a to na vlastní pohon.
Ať už nám příroda nadělí jakékoliv počasí, zámek i park v Hořovicích určitě stojí za to.
