Prakticky okamžitě po příjezdu uslyšíme brnkání na ukulele, pokud patříme k movitější cestovce, dočkáme se i květin kolem krku. Zatímco květiny skutečně jsou místním zvukem, ukulele přinesli honáci z Portugalska v podobě malé kytary, ze které se brzy vyvinulo ukulele.

Celkem 132 ostrovů a atolů se natáhlo na vzdálenost 2 400 kilometrů, důležitých je ale pouze 8 ostrovů na jihovýchodním cípu souostroví. Pokud je vezmeme od severu k jihu, jsou to ostrovy Nihau, Kuai, Oahu, Molokai, Lanai, Kahoolawe, Maui a Hawaii. Všechny ostrovy jsou sopečného původu, a zatímco se tektonická planina pod Pacifikem zvolna pohybuje k severozápadu, horké místo štítové sopky zůstává stacionární, což vysvětluje, že aktivní sopky jsou pouze na nejjižnějším ostrově Hawaii. Jižně od něj pomaloučku vzniká nový ostrov Loihi, zatím skrytý hluboko pod hladinou.

Všudypřítomný kapitán Cook

Na Cooka nemůžeme zapomenout, neboť Havaj nejen objevil, ale také na ní zemřel. Cook měl to štěstí, že přijel na Havaj právě v době slavností úrody. Díky tomu jej domorodci považovali za nedotknutelného. Za nejlepší dar považovali domorodci obyčejný železný hřebík, za který byli ochotni vyměnit cokoliv. Když ale touha po hřebících došla tak daleko, že spálili Cookův člun jen proto, aby mohli z popela vybrat hřebíky, došla Cookovi trpělivost. V potyčce kapitána Cooka poprvé v životě štěstí opustilo a byl lehce raněn. Z toho domorodci usoudili, že nemůže když krvácí, být bohem, a vzali námořníky šturmem. Cookovo tělo se nikdy nenašlo a předpokládá se, že si ho domorodci podle svého tehdejšího chvalného zvyku uvařili k večeři. Místo, kde Cook zemřel, je označeno památníkem, o který se celkem nečekaně stará Austrálie.

Ráj komerčního turismu

Havaj je v očích turistů většinou opředená legendami a bývá považována za tropický ráj. Díky prudce narůstající komerčnosti to už bohužel platí jen částečně, místa s přívětivými plážemi jsou přeplněna gigantickými hotely a najít restauraci nabízející havajské jídlo bývá kus života těžkého. Nicméně díky překrásné přírodě a přívětivému počasí, kde pravidelné větry snižují tropické teploty, stojí rozhodně za návštěvu. Jednotlivé ostrovy se navíc od sebe výrazně odlišují, takže pokud si Havaj chceme skutečně prohlédnout, je radno zatnout do kasičky sekeru a dopřát si pobyt nejméně na čtyřech ostrovech. Auto je nutností, neboť vzdálenosti jsou větší, než se při pohledu na mapu může zdát.

Hawaii

Ostrov Hawaii, nazývaný celkem oprávněně Velký ostrov, protože je z celého souostroví největší, je geologicky nejmladší. Ostrov je tvořen obrovskými sopečnými masivy Mauna Loa, Mauna Kea a kráterem Halemaumau, kde podle pověsti sídlí bohyně sopek a ohně vůbec Pelé. Mauna Loa je největší a nejmasivnější hora na světě, dobrých 4 000 metrů nad hladinou moře a dalších 6 000 metrů pod hladinou moře. Mauna Kea má svoji špičku pokrytou sněhem od prosince do května, a přijedeme-li na Velký ostrov ve správnou chvíli, můžeme se po ránu u úpatí sopky vykoupat a odpoledne si nahoře zalyžovat. A tím se může pochlubit jen málo kdo. Nějaký extra požitek z lyžování to ale není, ve vysoké nadmořské výšce se dýchá jen s obtížemi.

Ráj sopek

Milovníci sopek si asi neodpustí expedici do Národního parku sopek. Cesta nejdříve opustí vegetaci tropického pralesa, banánovníky a cukrovou třtinu vystřídají pastviny a silnice začne stoupat. Brzy se objeví první pruhy popraskané lávy, z níž už začíná vyrůstat první vegetace jako upomínka toho, že tu jednou bude úrodná vulkanická půda. Potom se objeví měsíční krajina, to jak se silnice šplhá výš a výš k úpatí kráteru Halemaumau. Naštěstí se havajské sopky nepředvádějí žádnými ohňostroji, při kterých by létal sopečný popel do dálky mnoha kilometrů a vystačí si se solidními výlevy žhavé lávy, což je pro zvědavé turisty mnohem bezpečnější. Nedoporučuje se ale brát si s sebou kousek lávy na památku, bohyně Pelé to nerada vidí a trestá opovážlivce kletbou. Na místní poštovní úřad docházejí každoročně desítky zásilek, ve kterých pošetilci vrací ukradené kousky lávy.

Po silnici pojmenované nenápaditě Cesta kolem kráterů se prokličkujeme mezi krátery a lávovými poli dolů k oceánu. Najednou silnice končí, jak ji nedávno přeťal pruh lávy. Černá láva leží na silnici, na kraji z ní kouká akorát kousek patníku jako ulomený zub. Celkem je zde lávou pohřbeno celých 19 kilometrů silnice, v některých místech je vrstva lávy vysoká až 90 metrů. O kus dál padá horká láva do nepokojných vln Tichého oceánu. Nemůžeme to přímo vidět, ale oblaka bílé páry stoupající k nebi a milióny žhavých jisker rozsvěcujících stále temnější oblohu jasně signalizují, co se v dálce děje. Pokud si to chceme prohlédnout, máme dvě možnosti – zaplatit si helikoptéru nebo se vydat pěšky. To ale ochránci parku vidí velmi neradi a pár zdrápaných odvážlivců, kteří vypadali, jakoby prošli polem ostnatého drátu, jsem po podobné expedici viděl.

Kiluaea

Aktivní sopka Kilauea je považována za jednu z nejaktivnějších sopek na světě. Od roku 1983 vytéká láva nepřetržitě z kráteru Puu Oo na východě, cestou k moři strhává a ničí vše, s čím se setká. Jedna vesnička unikla zničení jen zázrakem, proud žhavé lávy se na poslední chvíli vydal trochu jiným směrem. Vesnice ale byla naprosto odříznuta od okolního světa, všude okolo byla jen pomalu chladnoucí láva. Zarputilí obyvatelé se ale nevzdali a odmítli evakuaci, celkem čtyři dlouhé roky žili v horkém obležení, než láva ochladla natolik, že se přes ní mohli první odvážlivci vydat do nejbližšího města. A i tak to byl heroický výkon, protože museli překonat téměř dvacet kilometrů po čerstvé lávě.

Mauna Kea

Na vrcholu je observatoř a můžeme se sem vypravit v relativní pohodě autem. Vrchol je ale ve výši 4 200 m, navíc posledních pár kilometrů silnice připomíná tankodrom, takže pokud po tom toužíme, bude lepší připlatit si v půjčovně za větší a hlavně silnější auto. Pokud někdo dokáže u observatoře popoběhnout nebo si dokonce zapálit, bude mít můj obdiv.

Václav Větvička vydal knihu, není sice úplně cestovatelská, ale kdož máte rádi jeho způsob psaní, budete potěšeni.

Václav v knize Americká chalupa líčí své peripetie se stavěním domu v americkém Louisville. S ironií sobě vlastní popisuje krok za krokem od nápadu své ženy, že chce dům, až po péči o trávník, který podléhá neuvěřitelnému množství předpisů a nařízení.

Prakticky okamžitě po příjezdu uslyšíme brnkání na ukulele, pokud patříme k movitější cestovce, dočkáme se i květin kolem krku. Zatímco květiny skutečně jsou místním zvukem, ukulele přinesli honáci z Portugalska v podobě malé kytary, ze které se brzy vyvinulo ukulele.

Celkem 132 ostrovů a atolů se natáhlo na vzdálenost 2 400 kilometrů, důležitých je ale pouze 8 ostrovů na jihovýchodním cípu souostroví. Pokud je vezmeme od severu k jihu, jsou to ostrovy Nihau, Kuai, Oahu, Molokai, Lanai, Kahoolawe, Maui a Hawaii. Všechny ostrovy jsou sopečného původu, a zatímco se tektonická planina pod Pacifikem zvolna pohybuje k severozápadu, horké místo štítové sopky zůstává stacionární, což vysvětluje, že aktivní sopky jsou pouze na nejjižnějším ostrově Hawaii. Jižně od něj pomaloučku vzniká nový ostrov Loihi, zatím skrytý hluboko pod hladinou.

Všudypřítomný kapitán Cook

Na Cooka nemůžeme zapomenout, neboť Havaj nejen objevil, ale také na ní zemřel. Cook měl to štěstí, že přijel na Havaj právě v době slavností úrody. Díky tomu jej domorodci považovali za nedotknutelného. Za nejlepší dar považovali domorodci obyčejný železný hřebík, za který byli ochotni vyměnit cokoliv. Když ale touha po hřebících došla tak daleko, že spálili Cookův člun jen proto, aby mohli z popela vybrat hřebíky, došla Cookovi trpělivost. V potyčce kapitána Cooka poprvé v životě štěstí opustilo a byl lehce raněn. Z toho domorodci usoudili, že nemůže když krvácí, být bohem, a vzali námořníky šturmem. Cookovo tělo se nikdy nenašlo a předpokládá se, že si ho domorodci podle svého tehdejšího chvalného zvyku uvařili k večeři. Místo, kde Cook zemřel, je označeno památníkem, o který se celkem nečekaně stará Austrálie.

Ráj komerčního turismu

Havaj je v očích turistů většinou opředená legendami a bývá považována za tropický ráj. Díky prudce narůstající komerčnosti to už bohužel platí jen částečně, místa s přívětivými plážemi jsou přeplněna gigantickými hotely a najít restauraci nabízející havajské jídlo bývá kus života těžkého. Nicméně díky překrásné přírodě a přívětivému počasí, kde pravidelné větry snižují tropické teploty, stojí rozhodně za návštěvu. Jednotlivé ostrovy se navíc od sebe výrazně odlišují, takže pokud si Havaj chceme skutečně prohlédnout, je radno zatnout do kasičky sekeru a dopřát si pobyt nejméně na čtyřech ostrovech. Auto je nutností, neboť vzdálenosti jsou větší, než se při pohledu na mapu může zdát.

Hawaii

Ostrov Hawaii, nazývaný celkem oprávněně Velký ostrov, protože je z celého souostroví největší, je geologicky nejmladší. Ostrov je tvořen obrovskými sopečnými masivy Mauna Loa, Mauna Kea a kráterem Halemaumau, kde podle pověsti sídlí bohyně sopek a ohně vůbec Pelé. Mauna Loa je největší a nejmasivnější hora na světě, dobrých 4 000 metrů nad hladinou moře a dalších 6 000 metrů pod hladinou moře. Mauna Kea má svoji špičku pokrytou sněhem od prosince do května, a přijedeme-li na Velký ostrov ve správnou chvíli, můžeme se po ránu u úpatí sopky vykoupat a odpoledne si nahoře zalyžovat. A tím se může pochlubit jen málo kdo. Nějaký extra požitek z lyžování to ale není, ve vysoké nadmořské výšce se dýchá jen s obtížemi.

Ráj sopek

Milovníci sopek si asi neodpustí expedici do Národního parku sopek. Cesta nejdříve opustí vegetaci tropického pralesa, banánovníky a cukrovou třtinu vystřídají pastviny a silnice začne stoupat. Brzy se objeví první pruhy popraskané lávy, z níž už začíná vyrůstat první vegetace jako upomínka toho, že tu jednou bude úrodná vulkanická půda. Potom se objeví měsíční krajina, to jak se silnice šplhá výš a výš k úpatí kráteru Halemaumau. Naštěstí se havajské sopky nepředvádějí žádnými ohňostroji, při kterých by létal sopečný popel do dálky mnoha kilometrů a vystačí si se solidními výlevy žhavé lávy, což je pro zvědavé turisty mnohem bezpečnější. Nedoporučuje se ale brát si s sebou kousek lávy na památku, bohyně Pelé to nerada vidí a trestá opovážlivce kletbou. Na místní poštovní úřad docházejí každoročně desítky zásilek, ve kterých pošetilci vrací ukradené kousky lávy.

Po silnici pojmenované nenápaditě Cesta kolem kráterů se prokličkujeme mezi krátery a lávovými poli dolů k oceánu. Najednou silnice končí, jak ji nedávno přeťal pruh lávy. Černá láva leží na silnici, na kraji z ní kouká akorát kousek patníku jako ulomený zub. Celkem je zde lávou pohřbeno celých 19 kilometrů silnice, v některých místech je vrstva lávy vysoká až 90 metrů. O kus dál padá horká láva do nepokojných vln Tichého oceánu. Nemůžeme to přímo vidět, ale oblaka bílé páry stoupající k nebi a milióny žhavých jisker rozsvěcujících stále temnější oblohu jasně signalizují, co se v dálce děje. Pokud si to chceme prohlédnout, máme dvě možnosti – zaplatit si helikoptéru nebo se vydat pěšky. To ale ochránci parku vidí velmi neradi a pár zdrápaných odvážlivců, kteří vypadali, jakoby prošli polem ostnatého drátu, jsem po podobné expedici viděl.

Kiluaea

Aktivní sopka Kilauea je považována za jednu z nejaktivnějších sopek na světě. Od roku 1983 vytéká láva nepřetržitě z kráteru Puu Oo na východě, cestou k moři strhává a ničí vše, s čím se setká. Jedna vesnička unikla zničení jen zázrakem, proud žhavé lávy se na poslední chvíli vydal trochu jiným směrem. Vesnice ale byla naprosto odříznuta od okolního světa, všude okolo byla jen pomalu chladnoucí láva. Zarputilí obyvatelé se ale nevzdali a odmítli evakuaci, celkem čtyři dlouhé roky žili v horkém obležení, než láva ochladla natolik, že se přes ní mohli první odvážlivci vydat do nejbližšího města. A i tak to byl heroický výkon, protože museli překonat téměř dvacet kilometrů po čerstvé lávě.

Mauna Kea

Na vrcholu je observatoř a můžeme se sem vypravit v relativní pohodě autem. Vrchol je ale ve výši 4 200 m, navíc posledních pár kilometrů silnice připomíná tankodrom, takže pokud po tom toužíme, bude lepší připlatit si v půjčovně za větší a hlavně silnější auto. Pokud někdo dokáže u observatoře popoběhnout nebo si dokonce zapálit, bude mít můj obdiv.

Václav Větvička vydal knihu, není sice úplně cestovatelská, ale kdož máte rádi jeho způsob psaní, budete potěšeni.

Václav v knize Americká chalupa líčí své peripetie se stavěním domu v americkém Louisville. S ironií sobě vlastní popisuje krok za krokem od nápadu své ženy, že chce dům, až po péči o trávník, který podléhá neuvěřitelnému množství předpisů a nařízení.