Co všechno můžeme na Kypru zažít?
Jet na dovolenou na Kypr neznamená nutně „grilovat“ se na pláži a potloukat se po přelidněných letoviskách. Na Kypru je toho hodně k vidění. Kdo má zájem, ten odjíždí z ostrova plný nových a zajímavých zážitků. Může se rozhodnout, chce-li objevit Afroditin ostrov lásky a vydat se na cestu na místa spojená s bohyní lásky. A těch je na Kypru dost. Pro někoho bude vrcholem blaha okukovat všechny ty skvostné starořímské mozaikové podlahy hlavně v městě Pafos. Jiní plni obdivu budou putovat od jednoho půvabného kostelíku z byzantského období ke druhému a s úctou budou hledět na staré zachovalé fresky, které zdobí všechny kostelíky. Pro duše turistické je jako stvořený poloostrov Kamás a také pohoří Troodos. Oboje ocení i cyklonadšenci. A pokud odjedete na Kypr na jaře nebo na podzim, přibalte si i lyže, protože v pohoří Troodos jsou v tu dobu v provozu sjezdovky. A samozřejmě pro nás všechny jsou to i zážitky plné zajímavé gastronomie.
Ochutnáme Commandarii – Apoštola vín
Tak a nejdřív ochutnáme Commandarii. Commandaria je víno vyrobené z napůl usušených hroznů. Svou chutí připomíná jemné portské víno. Je výborné. Poutním a kultovním místem všech ctitelů tohoto kyperského vína je Colosssi – pevnost nedaleko Limassolu. Rytíři řádu sv. Jana, johanité, získali velké panství Kolossi západně od Limassolu. Z vinné révy, které se tam dosud výborně daří, dělali johanité sladké dezertní víno s 15 % alkoholu. Víno pojmenovali podle rytířského sídla Commandaria. Tak se ve 12. st. zrodilo první značkové víno na světě. Z někdejší Commandarie se v Kolossi zachovala pouze část, již dominuje hranolová věž s mostem před hradní příkop. Johanité byli podnikaví a víno vyváželi na královské dvory v Evropě. Při soutěži vín na dvoře francouzského krále Filipa Augusta v roce 1223 byla Commandaria nazvána „Apoštolem vín“. Její pití se potom stalo znakem kultury a vznešenosti.
I Karel IV. ochutnal Commandarii a pilo se i na počest Afrodity
Prvním Kypřanem, který navštívil Čechy, byl kyperský král Peter I. V dnešní době bychom mohli prohlásit, že to byl první kyperský turista u nás. Ten prý přivezl Commandarii našemu „otci vlasti“ Karlu IV., kterého prosil o podporu při další křižácké výpravě. Všichni víme, že „král Karel s Buškem z Velhartic vypili už mnohou sklenku spolu…“, a určitě si také pamatujeme ze školy, že to víno se zdálo trpké a tak sladká Commandaria určitě Karlu IV. moc chutnala, když ji „ku půnebí tiskl“. Karel IV. ji ale neměl tolik, aby ji mohl pít hojně.
Kyperské mýty vypráví o kyperské „Namě“, což bylo slaďoučké víno a hojně se pilo při pohanských oslavách svátku zrození bohyně lásky Afrodity, která se podle báje zrodila z mořské pěny v místě nazvaném Petra tou Romiou. A rozhodně si vybrala moc pěkné místo ke svému zrodu.
Kyperské meze snad nemají meze
Ze začátku to vypadá velmi prostě. Usednete ke stolu a číšníci pomalu začnou nosit jídlo, za chvíli je stůl plný a myslíte si, že už vám přinesli všechno, co mají. Nejprve přijde na stůl mísa zelených salátů s rajčaty a několik malých misek s pomazánkami, mezi nimiž snad vždycky bude pomazánka z tresčích jiker zvaná „tarmosalada“ a sezamová pasta s citronovou šťávou, olivovým olejem a česnekem zvaná „tachini“, také mistička s olivami a další miska s malými nakládanými papričkami.
Potom přijdou na řadu různé vynikající předkrmy, které většinou obsahují nějakou zeleninu, jako je chřest nebo špenát s vajíčkem, lilkový nebo pravý hummus, což je jakási omáčka či pomazánka z cizrny, olivového oleje, česneku a petrželky. Dále plněné vinné listy zvané „koupepia“, petržel s rajčaty a kořením, cuketa plněná masem a sýrem. No a nesmím zapomenout na „talatoúri“, což jsou řecké tzatziki. K ochutnání je také moussaka, naložená cibulka, zapečené žampiony, závitky s listového těsta plněné sýrem a šunkou, smažené kousky sladkých brambor. Už teď to vypadá jako v té slavné písničce „Představte si, představte si, co jsem měl dnes k večeři…“.
Ale to ještě zdaleka nejsme u konce s jídlem. To byly jen samé chuťovky, teď přijde něco hutnějšího. Téměř nikdy nechybí typický kyperský sýr holoumi. Je vyrobený ze směsi kozího, ovčího a kravského mléka s přidáním trošky máty. Podává se pečený nebo grilovaný s různým kořením, ale může se i smažit, vařit, strouhat a jíst jen tak čerstvý. Sýr holoumi se používal již před tisíci lety. Nevím, jak chutnal našim předkům, ale nám chutnal převelice. Potom se objeví talíře s masovými kuličkami a souvlaki, až se přísun masa rozroste na velké mísy plné vepřových, jehněčích a kuřecích pečení. Všechny šťavnaté a výborně upečené. A kdo by do sebe nedostal ještě výborné kléftiko ve velkém kameninovém hrnci, který je plný výborného měkoučkého skopového masa, pečeného ve velkých pecích se speciálním kořením. Uf, uff, ufff… Tak pokud se člověk prokouše tou horou jídla, tak mu hrozí, že praskne. Samozřejmě, že „meze“ si neobjednávají lidé ve dvou, ale je určeno pro větší skupiny strávníků. Ale stejně kyperské „meze“ nemají meze.
Pro milovníky ryb a rybích specialit je příhodné vyhledat rybí „meze neboli fish meze“. To pak sedíte u stolu plného ryb, chobotnic, olihní, sépií, krevet a krabů pečených, grilovaných, marinovaných a vodní tvorové na vás z talířku tupě zírají. Ať už na vás koukají nebo ne, stejně zaplní váš stůl od předkrmu až po velkou pečenou rybu na konec stolování, kdy už úplně odfukujete. Mořských potvůrek jste naplněni víc než vrchovatě.
Pivo, káva, ořechy
V kyperské gastronomii je hodně chutí převzatých z Řecka, ale i z arabského světa a anglický vliv je v kuchyni také poznat. Ale mnohé, co se používá v kyperské kuchyni se tak říkajíc sbírá u cesty, například kapary a kaparové výhonky, šneci, ale i máta nebo tymián.
K jídlu se pije místí víno, voda anebo místní pivo Keo. Na závěr přijde káva připravovaná na turecký způsob, buď středně sladká zvaná metrio, neslazená sketo nebo naopak velmi sladká gliki. Mléko se do ní nedává.
V pohoří Troodos se daří různým druhům ořechů, vedle vlašských a lískových jsou to také u nás neznámé ořechy zvané pekanové. I když vypadají jinak, chutí jsou velmi podobné vlašským ořechům. Hodně ovoce a ořechů se konzervuje nakládáním do oleje a medu, čímž vznikají vynikající, i když dost sladké cukrovinky, které často končí v zavazadlech turistů jako výborný suvenýr.
Co všechno můžeme na Kypru zažít?
Jet na dovolenou na Kypr neznamená nutně „grilovat“ se na pláži a potloukat se po přelidněných letoviskách. Na Kypru je toho hodně k vidění. Kdo má zájem, ten odjíždí z ostrova plný nových a zajímavých zážitků. Může se rozhodnout, chce-li objevit Afroditin ostrov lásky a vydat se na cestu na místa spojená s bohyní lásky. A těch je na Kypru dost. Pro někoho bude vrcholem blaha okukovat všechny ty skvostné starořímské mozaikové podlahy hlavně v městě Pafos. Jiní plni obdivu budou putovat od jednoho půvabného kostelíku z byzantského období ke druhému a s úctou budou hledět na staré zachovalé fresky, které zdobí všechny kostelíky. Pro duše turistické je jako stvořený poloostrov Kamás a také pohoří Troodos. Oboje ocení i cyklonadšenci. A pokud odjedete na Kypr na jaře nebo na podzim, přibalte si i lyže, protože v pohoří Troodos jsou v tu dobu v provozu sjezdovky. A samozřejmě pro nás všechny jsou to i zážitky plné zajímavé gastronomie.
Ochutnáme Commandarii – Apoštola vín
Tak a nejdřív ochutnáme Commandarii. Commandaria je víno vyrobené z napůl usušených hroznů. Svou chutí připomíná jemné portské víno. Je výborné. Poutním a kultovním místem všech ctitelů tohoto kyperského vína je Colosssi – pevnost nedaleko Limassolu. Rytíři řádu sv. Jana, johanité, získali velké panství Kolossi západně od Limassolu. Z vinné révy, které se tam dosud výborně daří, dělali johanité sladké dezertní víno s 15 % alkoholu. Víno pojmenovali podle rytířského sídla Commandaria. Tak se ve 12. st. zrodilo první značkové víno na světě. Z někdejší Commandarie se v Kolossi zachovala pouze část, již dominuje hranolová věž s mostem před hradní příkop. Johanité byli podnikaví a víno vyváželi na královské dvory v Evropě. Při soutěži vín na dvoře francouzského krále Filipa Augusta v roce 1223 byla Commandaria nazvána „Apoštolem vín“. Její pití se potom stalo znakem kultury a vznešenosti.
I Karel IV. ochutnal Commandarii a pilo se i na počest Afrodity
Prvním Kypřanem, který navštívil Čechy, byl kyperský král Peter I. V dnešní době bychom mohli prohlásit, že to byl první kyperský turista u nás. Ten prý přivezl Commandarii našemu „otci vlasti“ Karlu IV., kterého prosil o podporu při další křižácké výpravě. Všichni víme, že „král Karel s Buškem z Velhartic vypili už mnohou sklenku spolu…“, a určitě si také pamatujeme ze školy, že to víno se zdálo trpké a tak sladká Commandaria určitě Karlu IV. moc chutnala, když ji „ku půnebí tiskl“. Karel IV. ji ale neměl tolik, aby ji mohl pít hojně.
Kyperské mýty vypráví o kyperské „Namě“, což bylo slaďoučké víno a hojně se pilo při pohanských oslavách svátku zrození bohyně lásky Afrodity, která se podle báje zrodila z mořské pěny v místě nazvaném Petra tou Romiou. A rozhodně si vybrala moc pěkné místo ke svému zrodu.
Kyperské meze snad nemají meze
Ze začátku to vypadá velmi prostě. Usednete ke stolu a číšníci pomalu začnou nosit jídlo, za chvíli je stůl plný a myslíte si, že už vám přinesli všechno, co mají. Nejprve přijde na stůl mísa zelených salátů s rajčaty a několik malých misek s pomazánkami, mezi nimiž snad vždycky bude pomazánka z tresčích jiker zvaná „tarmosalada“ a sezamová pasta s citronovou šťávou, olivovým olejem a česnekem zvaná „tachini“, také mistička s olivami a další miska s malými nakládanými papričkami.
Potom přijdou na řadu různé vynikající předkrmy, které většinou obsahují nějakou zeleninu, jako je chřest nebo špenát s vajíčkem, lilkový nebo pravý hummus, což je jakási omáčka či pomazánka z cizrny, olivového oleje, česneku a petrželky. Dále plněné vinné listy zvané „koupepia“, petržel s rajčaty a kořením, cuketa plněná masem a sýrem. No a nesmím zapomenout na „talatoúri“, což jsou řecké tzatziki. K ochutnání je také moussaka, naložená cibulka, zapečené žampiony, závitky s listového těsta plněné sýrem a šunkou, smažené kousky sladkých brambor. Už teď to vypadá jako v té slavné písničce „Představte si, představte si, co jsem měl dnes k večeři…“.
Ale to ještě zdaleka nejsme u konce s jídlem. To byly jen samé chuťovky, teď přijde něco hutnějšího. Téměř nikdy nechybí typický kyperský sýr holoumi. Je vyrobený ze směsi kozího, ovčího a kravského mléka s přidáním trošky máty. Podává se pečený nebo grilovaný s různým kořením, ale může se i smažit, vařit, strouhat a jíst jen tak čerstvý. Sýr holoumi se používal již před tisíci lety. Nevím, jak chutnal našim předkům, ale nám chutnal převelice. Potom se objeví talíře s masovými kuličkami a souvlaki, až se přísun masa rozroste na velké mísy plné vepřových, jehněčích a kuřecích pečení. Všechny šťavnaté a výborně upečené. A kdo by do sebe nedostal ještě výborné kléftiko ve velkém kameninovém hrnci, který je plný výborného měkoučkého skopového masa, pečeného ve velkých pecích se speciálním kořením. Uf, uff, ufff… Tak pokud se člověk prokouše tou horou jídla, tak mu hrozí, že praskne. Samozřejmě, že „meze“ si neobjednávají lidé ve dvou, ale je určeno pro větší skupiny strávníků. Ale stejně kyperské „meze“ nemají meze.
Pro milovníky ryb a rybích specialit je příhodné vyhledat rybí „meze neboli fish meze“. To pak sedíte u stolu plného ryb, chobotnic, olihní, sépií, krevet a krabů pečených, grilovaných, marinovaných a vodní tvorové na vás z talířku tupě zírají. Ať už na vás koukají nebo ne, stejně zaplní váš stůl od předkrmu až po velkou pečenou rybu na konec stolování, kdy už úplně odfukujete. Mořských potvůrek jste naplněni víc než vrchovatě.
Pivo, káva, ořechy
V kyperské gastronomii je hodně chutí převzatých z Řecka, ale i z arabského světa a anglický vliv je v kuchyni také poznat. Ale mnohé, co se používá v kyperské kuchyni se tak říkajíc sbírá u cesty, například kapary a kaparové výhonky, šneci, ale i máta nebo tymián.
K jídlu se pije místí víno, voda anebo místní pivo Keo. Na závěr přijde káva připravovaná na turecký způsob, buď středně sladká zvaná metrio, neslazená sketo nebo naopak velmi sladká gliki. Mléko se do ní nedává.
V pohoří Troodos se daří různým druhům ořechů, vedle vlašských a lískových jsou to také u nás neznámé ořechy zvané pekanové. I když vypadají jinak, chutí jsou velmi podobné vlašským ořechům. Hodně ovoce a ořechů se konzervuje nakládáním do oleje a medu, čímž vznikají vynikající, i když dost sladké cukrovinky, které často končí v zavazadlech turistů jako výborný suvenýr.
