Původně středoafrický kmen Himbů dnes najdeme zejména v severní
Namibii. Himbové jsou proslulí svým unikátním zdobením a barvením těla,
ale také neutuchajícím vztahem ke svým tradicím a neochotou přizpůsobit
se civilizovanému světu. Přes velký tlak zůstávají tito lidé svobodní a
nezávislí.
Původně středoafrický kmen Himbů dnes najdeme zejména v severní Namibii. Himbové jsou proslulí svým unikátním zdobením a barvením těla, ale také neutuchajícím vztahem ke svým tradicím a neochotou přizpůsobit se civilizovanému světu. Přes velký tlak zůstávají tito lidé svobodní a nezávislí.
Autoři uskutečnili dvouletou cestu po celé Africe. Fotografie a dojmy shrnuli v knize Nahá Afrika. Více na www.nahaafrika.cz
Další snímky s komentářem naleznete v galerii pod článkem.
Himbská chýše v severní Namibii. Himbové žili dlouho poměrně izolovaně, díky tomu se jim podařilo udržet své unikátní tradice. V poslední době jsou ve stále větším tlaku vlády, misionářů a turistů.
Červená krása.
Náčelník vesnice. Himbové jsou animisté a součástí jejich života je silné voodoo. Misionáři se je i v těchto odlehlých místech snaží obléknout a naučit chodit do kostela, Himbové odolávají.
Dítě s ochrannými voodoo předměty. Také specifické čírko na hlavě má nositele chránit před zlými silami.
Namibijská květena.
Himbka ve vyprahlé buši.
Děti si nás vždy všimnou jako první. Postupně nás obstoupí a přivedou do vesnice před náčelníka, který nás může či nemusí přijmout.
Bubnování s Himby. Jejich zvláštní rytmy okamžitě rozvlní každého tanečníka. K tancům patří tleskání a jednoduché sborové zpěvy.
Mnohé z himbských dětí jsou z lékařského hlediska značně zanedbané. Nálada je však skvělá.
Termitiští je celé okolí doslova plné. Dosahují výše až tří metrů.
Himbské dítě si hraje na kůlu v plotě na okraji vesnice.
Brouk.
Noc v himbské chýši. Kroužky na ruce nesou specifické himbské motivy.
Neobvyklé je také soužití Himbů se psy. To totiž na většině území Afriky neexistuje.
Na hranici Namibie a Angoly jsou patrné stopy po nedávné devastující válce, která Angolu zničila.
Mezi vesnicemi Himbů jsou také vesničky nepočetného kmene Muhakaonů. Jejich ženy se zdobí typickými copánky vzadu a dredy vpředu účesu.
Zdejší zem přináší dobré plody.
Muhakaonka má na čele typický barevný pásek a na krku mnoho různých ozdob.
Na okraji města Opuwe probíhá konfrontace domorodého života s chudou civilizací. Himbky míří do města na trh, kde se budou snažit vyměnit nebo prodat své produkty.
Žena Herero v namibijské Opuwě.
Pro hererské ženy jsou typické obří látkové rohy na hlavě a nadité mnohavrstvé sukně. Toto oblečení má svůj základ v původní módě manželek německých luteránských misionářů v 19.století.
Hererové se již své animistické tradice vzdali a přijali křesťanství. Ve městečku mají kostel a svou víru prožívají skutečně hluboce. S Himby mají společné kořeny jazyka i původu.
Hererka v zářivých šatech vychází z moderního obchodu v Opuwe.
Na trhu ve městě se všechny kultury střetávají. Sehnutá Himbka v popředí si nalévá polévku, zatímco městský černoch sleduje polonahou dívku z jednoho z nepočetných, leckdy neznámých kmenů, které se v okolí nalézají.
