Rádi chodíme po horách a rádi naši vášeň sdílíme s dalšími lidmi. Proto jsme v prosinci 2017 dali dohromady VHT / HT Projekt a následně 1. událost na facebook – víkendový výlet “Srdcem Malé Fatry”. Zájem daleko předčil naše očekávání a v pátek 12.1. navečer vyrazilo jak auto z Ostravy tak auto z Prahy – obě plné vášnivých horalů. K tomu ještě Eva s Jirkou z Přerova, kteří se dopravili po vlastní ose. Výsledek je 2 vedoucí + 10 účastníků a to jsme museli ještě dost lidí odmítnout.
Ubytování jsme domluvili v Penzionu Pod Starým Mlynom v obci Belá. Pro velký počet účastníků nám dali k dispozici luxusně prostorný apartmán pod střechou se třemi ložnicemi a obrovským prostorem pro socializing 🙂 . Hned první večer u vína se ukazuje, že jsme měli štěstí na lidi a jsme pohodová parta, i když lehce genderově nevyrovnaná – 4 chlapi a 8 žen. Užíváme si příjemný seznamovací večer a po půlnoci jdeme spát.
Při snídani nás naše hostitelky od naplánovaného výletu zrazují. Prý to v zimě není bezpečná trasa. I když jim tvrdíme, že jsme všichni zkušení horolezci, co byli třikrát na Everestu, dívají se na nás skepticky a nejspíš už si představují, jak nás dolů potáhne horská služba. Plány tůr se však nemají měnit a i my se držíme toho našeho.
Ráno vyrážíme 8:15 auty k hotelu Diery : Při kraťoučkém přejezdu nám ani nestačila ztuhnout kolena a už vyrážíme krásnými soutěskami Diery nahoru směr Podžiar a sedlo Medzirozsutce.
Je lehce pod nulou a předpověď slibuje na poledne i trochu sluníčka. Žebříky v Dierách jsou namrzlé a tak jsme opatrní, ale mačky/nesmeky zatím nejsou potřeba a celá parta rychle postupuje soutěskami vzhůru. Hodně se fotí, protože cesta je v zimě snad ještě fotogeničtější než v létě. Ukazuje se, že ne všichni budou postupovat stejným tempem, ale pár s nejlepší kondičkou na nás vždy počká a tak celé dva dny postupuje skupinka víceméně společně – máme i dost času na společné fotky a přípitek.
V sedle Medzirozsutce začíná souvislá sněhová pokrývka. Dáváme si malou pauzu na krátké občerstvení a nasazujeme mačky. Cestou Dierami jsme potkali jen pár osamělých turistů. Dále pokračujeme doprava na štít Velkého Rozsutce. Počasí se bohužel s přibývajícími metry zhoršuje, začíná sněžit, foukat – vcházíme do mraku – výhledy z Velkého Rozsutce dnes nebudou.
Cesta jde dobře, sice je dost sněhu, ale stezka je prošlapaná a za chvíli jsme nahoře. Je –9°C a dost fouká, takže začínáme promrzat – zvlášť ti vepředu, kteří tentokrát museli chvíli čekat na poslední ze skupiny. Na vrcholu a pak dále směrem na Medziholie už potkáváme více lidí , ale na vrchol Rozsutce se vejdeme. Děláme několik společných fotek, a protože je všem zima a hodně fouká, odkládáme vrcholový přípitek na později.
Sestup do sedla Medziholie je náročný, bez maček by to byl problém. Některé trápí zima – spatně se prohřívají ruce. Jak ale sestupujeme níž, teplota stoupá a za chvíli je vše v pořádku.
Ze sedla pokračujeme do Štefanové, nejdříve po sněhu, ale po chvíli už je pokrývka nesouvislá a tak nedočkavci sundávají mačky. To se ukáže jako předčasné a na zledovatělé cestě několik z nás upadne na zadek. Naštěstí se nikdo nezraní. Postupně sundáme mačky všichni a dohodneme se, že nastala nejlpeší příležitost pro občerstvení a vrcholový přípitek.
Následný sestup do Štefanové je pohodový a rychle uteče. Ve Štefanové se dáváme doprava směrem na Podžiar – cesta je bahnitější, ale není to úplná hrůza a tak ani nebude koho vyhlásit za “Prase dne”. Ze sedla Podžiar už pak v naprostém klidu sestoupíme přes Dolné Diery zpátky k hotelu Diery – tam dorazíme víceméně pospolu za světla kolem 16té hodiny a v kolibě hotelu objednáváme halušky a pivko.
Doma nás hostitelé vřele vítají, prý jsou rádi, že nemusí volat horskou službu. Na pátou máme zamluvený wellness se saunou a vířivkou. Někteří dávají přednost masážní sprše na pokoji.
Večer nás čeká překvapení – Táňa má dnes narozeniny a máme oprávněný důvod uspořádat další večírek. Postupně se sejdeme všichni, v příjemném prostředí gratulujeme oslavenkyni a vyměňujeme si dojmy. Po náročném dni a wellness je však většina příjemně unavená, večírek je velmi poklidný a lidi se postupně vytrácejí do peřin.
V neděli se scházíme u snídaně opět v 7:30 – dnes máme objednány vajíčka na různé způsoby a párky. Původně jsme měli vyrazit opět v 8:15, ale s ohledem na to, že se musíme sbalit, vyrážíme až 8:45. Přibližně 9:15 už se vydáváme na cestu z Vrátné pod lanovkou do Snilovského sedla. Musíme překonat převýšení cca 1000 metrů na třech kilometrech. Je to stoupák jako hrom. Počasí je hezké, chvílemi svítí sluníčko, a mrzne jen lehce. V polovině kopce opět nasazujeme železa a pokračujeme. Dalších turistů potkáváme mnohem víc než včera. Cesta jde skvěle a za dvě hodinky se všichni scházíme v jídelně u horní stanice lanovky.
Po krátkém občerstvení vyrážíme směr Velký Kriváň. Je krásně a to znamená, že z lanovky vyrážejí mraky turistů na všechny strany. Mezi nimi taky spousty skialpinistů a také jeden otužilec nahoře (a vlastně i dole) bez – pobíhá mezi Kriváněm a Chlebem a fotí se s každým, kdo má zájem – hlavně s holkama.
Za chvilku jsme na vrcholu a děláme spousty fotek – včetně momentek s otužilým chlápkem.
Za krásného počasí přecházíme přes Snilovské sedlo na vrchol Chleb. Jsou tu krásné výhledy – fotogenický je především vrchol Velký Rozsutec. Ti, kteří Malou Fatru navštívili poprvé, mají konečně příležitost si tento majestátní vrchol pořádně prohlédnout a náležitě si to užívají.
Další plán je pokračovat na legendární chatu pod Chlebom a zahřát se polévkou. Už shora se dá soudit, že v chatě bude narváno – a je to tak. Nakonec se rozhodujeme, že u chaty dáme pouze vrcholový přípitek.
Ve Snilovském sedle se naše cesty rozcházejí. Část party jde dolů po svých a část se rozhoduje využít k sestupu raději lanovku. Dokonce se podaří získak slevu – Mirkovi určitě nevadí, že bude lanovkou cestovat jako batoh. Za hodinku se scházíme na parkovišti pod lanovkou. Všichni v pořádku a plní dojmů a taky trošku hladoví.
Protože pod lanovkou je velká chata zavřená a není kde společně posedět, přejíždíme kousíček auty do lokality Starý Dvor. Jsou tu vleky a tudíž i více příležitostí se společně najíst. Vybíráme kolibu a dáváme si polévky a halušky.
Po jídle bohužel přichází čas loučení . Pražáci mají před sebou dlouhou cestu a po čtvrté hodině vyráží směr Praha. Ostravská skupina se vydává směrem k domovu o půl hodinky později.
Je jasné, že jsme měli štěstí na skvělé pohodové lidi a především díky nim se celý víkend a první akce VHT / Projektu úžasně vydařila! Většina zúčastněných, včetně nás, se těší na další horské dobrodružství, které už plánujeme.
Sledujte naše FB stránky https://www.facebook.com/turistikahorska a přidejte se k nám pro další horskou akci. Na stránkách najdete další fotky z Malé Fatry a postuně dalších výletů. Rovněž nás můžete kontaktovat pro dotazy a informace.
