„Dark Tourism“ neboli v překladu temný turismus přivádí návštěvníky na místa, kde se v minulosti – ať již dávné či poměrně nedávné – udála nějaká tragédie, neštěstí.
Místa spojená se smrtí či utrpením mají zvláštní schopnost přitahovat davy turistů. John Lennon, profesor glasgowské univerzity a spoluautor knihy “Dark Tourism – The attraction of death and disaster” míní, že lidskou motivaci je složité odhalit: “Je to směs úcty, voyerismu, a snad i vzrušení z toho, že se dostáváme tak blízko smrti.” Profesor Lennon také upozorňuje na to, že se nejedná o novodobý fenomén. V roce 1815 sledovala šlechta z uctivé vzdálenosti bitvu u Waterloo a jedno z bitevních polí z počátku americké občanské války bylo prodáno hned následující den po bitvě jako turistická atrakce.
Termín „dark tourism“ byl poprvé použit v roce 1996, kdy na rozšíření tohoto fenoménu upozornili badatelé Malcolm a Lennon. Někdy bývá používáno také spojení „Grief Tourism“ (grief = zármutek). Zájem o místa spojená s násilnou smrtí se nazývá „Thanatourism“ (z řeckého slova thanatos, personifikace smrti).
Tento typ turismu je pravděpodobně produktem postmoderní doby, kdy se společnost odklání od masového turismu a spíše vyhledává nové destinace a autentické zážitky. Častým znakem je také důraz na poznávání a vzdělávání se během cestování. Přesto je fascinace temnými místy považována mnohými přinejmenším za kontroverzní. Zpřístupnění míst postižených lidským neštěstím či katastrofou by proto mělo jít ruku v ruce se vzděláváním a pietou, nikoliv s prostou motivací zisku. Rozdíl mezi tím, co je a není možné akceptovat jako turistickou atrakci je často věcí kulturních hodnot a časového odstupu. Procházky po stopách Jacka Rozparovače v Londýně dnes již nikoho nepohorší. Naopak okružní jízdy Paříží kolem místa, kde při autonehodě zemřela princezna Diana, jsou stále tabu.
Častými objekty zájmu „dark“ turistů jsou hřbitovy, místa konfliktů, věznění, mučení, zabíjení, ale také místa postižená přírodními katastrofami. Např. New Orleans se krátce po vyrovnání se s následky ničivých povodní muselo vypořádávat s nájezdy zvědavých turistů. Konečně do kategorie „dark“ turismu spadají i místa spojená se smrtí slavné osoby nebo zábavní centra hrůzy jako je londýnský Dungeon. Jde o atrakce, jejichž základních cílem je pobavit, prezentují však smrt na základě skutečných historických událostí či fikce. Podobná centra se nachází také v Amsterdamu, Hamburku a Edinbourgu.
Mezi nejnavštěvovanější památky v Evropě patří dům v Amsterdamu, v němž se během nacistické okupace skrývala rodina Anny Frankové. Kolem půl milionu turistů navštíví každý rok bývalý nacistický koncentrační tábor Osvětim-Březinka v Polsku. Asi „nejpopulárnějším“ místem současnosti je Ground Zero v New Yorku, pietní místo připomínající útok na World Trade Centre z 11. září 2001.
Poměrně rozšířeným rozptýlením pro turisty v rozvojových zemích jsou dnes prohlídky chudinských čtvrtí s průvodcem. Navštívit slumy a poznat opravdový život lidí na samém sociálním dně lze v Brazílii, Mexiku, Jihoafrické republice či Indii. Organizátoři těchto prohlídek se brání nařčení z neetického výdělku tím, že většina z nashromážděných prostředků jde na obnovu slumů, do zdravotnictví či vzdělání místních dětí.
Nejznámější místa „dark“ turismu na světě:
Muzeum Anne Frank, Amsterdam
Auschwitz-Birkenau, Polsko
Ground Zero, New York
Arlingtonský hřbitov, USA
Památník Hiroshima, Japonsko
Černobyl, Ukrajina
Hrad Bran, Rumunsko
London Dungeon, Velká Británie
Pearl Harbour, Havaj
Zdroj:
The Observer
Wikipedia
Zpracovala: Lenka Šindelářová
