Do hráze Dalešické přehrady jsem měl možnost poprvé nahlédnout po známosti pár let po jejím dokončení, ještě v době, kdy se exkurze do různých průmyslových zařízení domlouvaly nanejvýš pro organizované skupiny. Když jsem se dozvěděl o končící generální opravě elektrárny a rozšířené prázdninové nabídky exkurzí, nenechal jsem si ujít příležitost.
Z nedalekých Slavětic, do kterých jsem dojel autobusem, jsem se vydal po silničce vedoucí přes přehradní hráz. Kousek za ní odbočuje malá asfaltka vedoucí dolů k provozní budově elektrárny, ve které je i informační středisko. Přišel jsem akorát ve chvíli, kdy končila jedna z exkurzí a s průvodcem jsem se domluvil, že počkám asi hodinu na další prohlídku a v rámci exkurze si podle potřeby určím tempo, když budu potřebovat něco nafotit.
U brány se mezi tím sešla skupinka opravdu různorodá. Parta motorkářů, náhodný pár na výletě a tři tatínci, techničtí fandové doprovázení svými rádoby neutrálně se tvářícími polovičkami a blíže neurčeným počtem již poněkud uvařených a lehce otravných ratolestí předškolního věku. Za chvíli nám přišel otevřít průvodce. Jedním pohledem přehlédl naši skupinu, zhodnotil situaci a nechal nás uložit si zavazející batůžky a motorkářské přilby v kanceláři. Během asi hodinu a půl trvající prohlídky jsme si vyposlechli výklad o historii a technických zajímavostech Dalešické přehrady, koukli na dva krátké filmy a prohlédli si miniexpozici s fotkami z historie stavby přehrady. Na začátku sestupu do strojovny a podzemí hráze naštěstí jedna z dam zjistila, že jí klaustrofobie nedovolí pokračovat a zůstala s nejotravnějšími mrňaty na povrchu. V době mé návštěvy už byla i poslední turbína vyměněná, usazená a zakrytovaná a technici dokončovali opravu generátoru, který jsme udíž měli možnost vidět v rozloženém stavu. Kolem obrovských servomotorů ovládajících regulační klapky pro přívod vody na turbínu jsme pak došli až do chodby, kterou prochází přivaděče vody. Jen pro představu. Kdyby v této chodbě, která se nachází v hrázi několik desítek metrů pod vodní hladinou, nebylo přiváděcí potrubí, projel by tudy patrový autobus. Dál následoval výstup na povrch a prohlídka šestimetrového oběžného kola turbíny, která v Dalešicích sloužila celých osmadvacet let.
V červenci 2007 byla dokončena generální oprava vodní elektrárny Dalešice, při které byla postupně vyměněna všechna čtyři turbosoustrojí a byl zvýšen výkon elektrárny. Oprava se týkala i přivaděčů vody, elektroinstalace a pomocných zařízení.
V areálu elektrárny probíhají pravidelné prohlídky. V letním období o víkendech, v období prázdnin denně. Začátky prohlídek v období červenec – srpen: 9:30, 11:30, 14:00. Jinak pouze na objednání na tel. 561 10 5519 nebo na adrese infocentrum.edu (at) cez.cz. Aktuální informace najdete na www.dalesickaprehrada.cz
Na závěr přidám ještě pár faktů. Dalešická přehrada je nejhlubší vodní nádrž na našem území. Vyšší sypané hráze byste na území Evropy museli hledat v Alpách a na Urale. Byla postavená na řece Jihlavě v letech 1970–78. Její hráz je vysoká 104 metrů a má délku 350 metrů. Podle původního projektu měla být hráz betonová skořepina. Během přípravných prací se ale zjistilo, že geologické podloží nemá patřičnou pevnost a projekt byl změněn. Současná hráz je sypaná, těsněná jílem. Podle názorů mnoha lidí zapadá do zdejší krajiny lépe, než hráz původně plánovaná. Památkou na původní projekt je budova strojovny, jejíž obloukový půdorys respektuje zakřivení původně plánované hráze. Není bez zajímavosti, že průsak hráze je zhruba čtvrtinový oproti projektovaným hodnotám.
Elektrárna využívající energii vody zadržené v přehradě je naší druhou největší přečerpávací vodní elektrárnou. Čtyři soustrojí s Francisovými turbínami o celkovém výkonu 480 MW jsou v případě potřeby schopny během necelé minuty naběhnout ze stavu klidu do plného výkonu. V nočních hodinách naopak elektrárna odebírá ze sítě přebytek výkonu a přečerpává vodu zpět do horní nádrže. Během provozu tak voda ve dvacet kilometrů dlouhé přehradní nádrži kolísá o jeden až dva metry. V navazující spodní přehradní nádrži Mohelno kolísá hladina vody až o dvanáct metrů. V provozu jsou pravidelně jen dvě ze čtyř turbín. Zbývající slouží jako rychle startující rezerva. Elektrárna je také schopna regulovat napětí v soustavě. Je vybudována tak, aby mohla být zprovozněna i v případě totálního kolapsu sítě, a to díky propojení na malou vodní elektrárnu Mohelno. Přehrada je zároveň zdrojem chladící vody pro nedalekou jadernou elektrárnu Dukovany. Není bez zajímavosti, že k obsluze celé elektrárny, která je dálkově řízena z pražského dispečinku, stačí pouze dva lidé jako stálý dozor.
Přehrada zaplavila jedno z kaňonovitých údolí řeky Jihlavy, které bylo oblíbenou rekreační a chatařskou lokalitou a cílem mnohých trempských výprav. Kromě chat padl přehradě za oběť například i starý Dalešický mlýn. Při archeologickém průzkumu bylo mimo jiné na dně současné přehrady nalezeno jedno z nejstarších prehistorických sídlišť na našem území dokladující, že zdejší krajina byla osídlena již před čtyřmi tisíci let. V současné době přehrada slouží i k rekreačním účelům. Je populární mezi rybáři, hladinu brázdí výletní lodě a z příspěvků elektrárenské společnosti ČEZ je v okolí vybudována síť cyklostezek.
Na místo je možno dojet autobusem z Brna, Třebíče, či Moravského Krumlova do některé z okolních obcí (Slavětice, Mohelno). Autem je možno se sem dostat odbočením ze silnice č. 23 Náměšť nad Oslavou – Třebíč, nebo č. 152 Ivančice – Moravské Budějovice. Okolí je protkáno sítí cyklostezek a značených turistických cest. Odbočka k informačnímu středisku ČEZ je na levém břehu Jihlavy. Je poněkud „utajená“ a stálo by asi za to, středisko lépe označit.
