Černá hora se v poslední době stala jednou z nejoblíbenějších destinací českého turisty. Zatímco černohorské pobřeží je Čechy navštěvováno hojně již delší dobu, tak oblíbenost černohorského vnitrozemí, převážně pak jednotlivých pohoří, roste až v posledních několika letech.
Asi nejznámějším a nejnavštěvovanějším pohořím na území Černé Hory je Durmitor, který náleží také do stejnojmenného národního parku. Odvážnějšími a dobrodružnějšími turisty jsou navštěvovány pohoří poblíž hranic se sousední Albánií, v tomto případě se jedná o pohoří Komovi a Prokletije, jehož větší část se nachází právě již v Albánii.
Všechny výše uvedené horské celky jsou charakteristické především ostrými hranami, strmými svahy a skalními masivy. Výškou i vzhledem se dají srovnat s Vysokými Tatrami.
Bjelasica
Naprosto jiné je pohoří Bjelasica. Tento horský systém dosahuje sice nižších nadmořských výšek (cca 2 100 m n. m.) nežli výše uvedená pohoří, ale to nic neubírá na kráse Bjelasici. Na rozdíl od vyšších pohoří je Bjelasica daleko více zelená, jednotlivé hory jsou více zaobleny a pokryty všudypřítomnými pastvinami a loukami. Krajině dominují občasné chalupy či domky pro pastevce (kuče), u kterých nechybí ohrady s domestikovanými zvířaty. Je to právě mozaika pastvin, luk, domků a volně se pasoucích zvířat (krav, ovcí a koňů), která dává Bjelasici osobité kouzlo. To vše je také doplněno četnými plesy, které jsou zásobárnou čisté vody, která slouží jak lidem, tak i zvířatům.
Lidé, které zde potkáte, jsou velmi pohostinní, vřelí a rádi jakkoliv pomohou. Téměř v každém pasteveckém domku či chalupě Vám nabídnou čerstvý sýr a rakyji či vodu, ve většině případů pak za tuto službu nic nechtějí, popřípadě si řeknou o nějaké euro za sýr.
Co se týče turistické infrastruktury v této oblasti, tak je nutno podotknout, že zde není téměř nic. Podrobná mapa Bjelasice sice existuje, ale shání se velmi těžko. Jediné osvědčené místo, kde se mapa dá sehnat je Biogradsko jezero, které je považováno za hlavní vstupní bránu do Bjelasice a současně je i největším jezerem (plesem) na území Bjelasice. Turisticky značené cesty zde existují, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že jejich značení je kolikrát více než záhadné, navíc používají jen jedinou barvu, a to červenou. Velkým problémem je značení v místě křížení nebo napojení více cest, nebo též na rozlehlých pastvinách, kde jsou dlouhé úseky bez značení a spousta jiných cest od dobytka, které jsou k nepoznání od značené cesty. Člověk se pak často objeví úplně jinde, než původně plánoval. Absenci dobře značených turistických stezek lze částečně kompenzovat informováním se u místních pastevců, kteří vždy rádi a většinou i správně poradí.
Biogradska gora
Součástí horského systému Bjelasica je také národní park Biogradska gora. Tento národní park patří mezi nejstarší NP na světě, byl založen již 1952. Na území NP Biogradska gora (cca 5 400 hektarů) najdete jeden z posledních pralesů (stromy staré i více jak 500 let) v Evropě. V NP Biogradska gora se tak v podstatě nachází ucelený a zachovalý ekosystém, který vznikl ledovcovou činností. Můžete zde narazit na 150 druhů ptáků, 80 druhů motýlů, ale též také na medvědy, vlky, divoké kozy a prasata, jeleny, lišky, vydry a podobně.
Pro milovníky hor, krásné a v mnohých ohledech ještě divoké přírody lze Bjelasici, ale vůbec všechna pohoří na území Černé hory jen doporučit. V létě zde navíc panuje velmi příjemné podnebí, které je oproti středoevropským horám charakteristické především větším počtem slunečních dnů. Naproti tomu v zimě jsou zdejší hory pokryty až několika metrovou sněhovou vrstvou a lyžařská střediska v Černé hoře rostou jako houby po dešti, obdobně jako na území celého Balkánu.
Černá hora se v poslední době stala jednou z nejoblíbenějších destinací českého turisty. Zatímco černohorské pobřeží je Čechy navštěvováno hojně již delší dobu, tak oblíbenost černohorského vnitrozemí, převážně pak jednotlivých pohoří, roste až v posledních několika letech.
Asi nejznámějším a nejnavštěvovanějším pohořím na území Černé Hory je Durmitor, který náleží také do stejnojmenného národního parku. Odvážnějšími a dobrodružnějšími turisty jsou navštěvovány pohoří poblíž hranic se sousední Albánií, v tomto případě se jedná o pohoří Komovi a Prokletije, jehož větší část se nachází právě již v Albánii.
Všechny výše uvedené horské celky jsou charakteristické především ostrými hranami, strmými svahy a skalními masivy. Výškou i vzhledem se dají srovnat s Vysokými Tatrami.
Bjelasica
Naprosto jiné je pohoří Bjelasica. Tento horský systém dosahuje sice nižších nadmořských výšek (cca 2 100 m n. m.) nežli výše uvedená pohoří, ale to nic neubírá na kráse Bjelasici. Na rozdíl od vyšších pohoří je Bjelasica daleko více zelená, jednotlivé hory jsou více zaobleny a pokryty všudypřítomnými pastvinami a loukami. Krajině dominují občasné chalupy či domky pro pastevce (kuče), u kterých nechybí ohrady s domestikovanými zvířaty. Je to právě mozaika pastvin, luk, domků a volně se pasoucích zvířat (krav, ovcí a koňů), která dává Bjelasici osobité kouzlo. To vše je také doplněno četnými plesy, které jsou zásobárnou čisté vody, která slouží jak lidem, tak i zvířatům.
Lidé, které zde potkáte, jsou velmi pohostinní, vřelí a rádi jakkoliv pomohou. Téměř v každém pasteveckém domku či chalupě Vám nabídnou čerstvý sýr a rakyji či vodu, ve většině případů pak za tuto službu nic nechtějí, popřípadě si řeknou o nějaké euro za sýr.
Co se týče turistické infrastruktury v této oblasti, tak je nutno podotknout, že zde není téměř nic. Podrobná mapa Bjelasice sice existuje, ale shání se velmi těžko. Jediné osvědčené místo, kde se mapa dá sehnat je Biogradsko jezero, které je považováno za hlavní vstupní bránu do Bjelasice a současně je i největším jezerem (plesem) na území Bjelasice. Turisticky značené cesty zde existují, ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že jejich značení je kolikrát více než záhadné, navíc používají jen jedinou barvu, a to červenou. Velkým problémem je značení v místě křížení nebo napojení více cest, nebo též na rozlehlých pastvinách, kde jsou dlouhé úseky bez značení a spousta jiných cest od dobytka, které jsou k nepoznání od značené cesty. Člověk se pak často objeví úplně jinde, než původně plánoval. Absenci dobře značených turistických stezek lze částečně kompenzovat informováním se u místních pastevců, kteří vždy rádi a většinou i správně poradí.
Biogradska gora
Součástí horského systému Bjelasica je také národní park Biogradska gora. Tento národní park patří mezi nejstarší NP na světě, byl založen již 1952. Na území NP Biogradska gora (cca 5 400 hektarů) najdete jeden z posledních pralesů (stromy staré i více jak 500 let) v Evropě. V NP Biogradska gora se tak v podstatě nachází ucelený a zachovalý ekosystém, který vznikl ledovcovou činností. Můžete zde narazit na 150 druhů ptáků, 80 druhů motýlů, ale též také na medvědy, vlky, divoké kozy a prasata, jeleny, lišky, vydry a podobně.
Pro milovníky hor, krásné a v mnohých ohledech ještě divoké přírody lze Bjelasici, ale vůbec všechna pohoří na území Černé hory jen doporučit. V létě zde navíc panuje velmi příjemné podnebí, které je oproti středoevropským horám charakteristické především větším počtem slunečních dnů. Naproti tomu v zimě jsou zdejší hory pokryty až několika metrovou sněhovou vrstvou a lyžařská střediska v Černé hoře rostou jako houby po dešti, obdobně jako na území celého Balkánu.
