Bohuslav Svab Mám rád čaj (když se to s množstvím nepřežene a já pak mohu usnout, neležím a nepřevaluji se v posteli, není mi hrozné vedro, v hlavě mi nehučí a nemusím počítat ty blbé ovce, které stejně nezabírají, neležím jednu, dvě nebo dokonce tři hodiny a nemusím se děsit časné hodiny vstávání), piji ho často a rád, ale nejsem žádný velký čajový znalec, spíš co se čajování týče, někdo by mohl říct, že jsem úplný barbar, nebo alespoň vůči (a snad jen) čajové kultuře naprostý ignorant.
Čaje si na koleji nepřipravuji, ale zásadně vařím a to (ve zkouškovém, kdy jich vypiji víc) tak, že naplním varnou konvici co se do ní vejde, proženu to varem a zaleji pytlík čaje v hrnku. Pytlík nechávám zpravidla louhovat dokud ten čaj nevypiji (a někdy i déle). Pak opět proženu vodu varem a zaleji další pytlík. Takhle to dělám než musím jít pro další vodu. Asi by mě omluvilo, kdybych napsal, že pro vodu chodím do jiného patra do společné kuchyňky, ale pro mou lenost je i pokojová koupelna daleko.
Občas zajdu do čajovny, po přečtení čajového lístku si objednám spíše než podle chuti víc podle země původu, která mě láká. No a pak, když čaj trochu vychladne a já omočím svůj mlsný jazyk, už zvoním na čajovníka, jestli by nebyl tak hodný a k barbarovy tolerantní a nepřinesl mi trochu cukru. Rozhovor zpravidla pokračuje asi takhle: On: Cože? To myslíš vážně?(a jeho oči metají blesky) Já: No jestli bych mohl On: No ale tenhle druh čaje se nesladí! (spoléhá, že podlehnu konvenci) Já: Přesto bych si dovolil to risknout On: Čaj pak ale ztratí svou vyjimečně nahořklou chuť koření z dálného východu. (zkouší jemnou formu vydírání) Já: snad to nebude tak hrozné A pak, s hlubokým opovržením, jací že lidé si to dneska dovolí jít do svatostánku jeho čajovny, odchází pro takovou nechutnou věc do čaje jako je cukr. Jeho malá pomsta je, že mi alespoň nepřinese lžičku na zamíchání.
Já mám prostě sladký čaj rád a nevidím důvod, proč bych se v tak příjemném prostředí čajovny musel trápit nepříjemnou nesladkou chutí čajů mně podávaných. I když taky někdy dostanu chuť na kvalitní neslazený čaj. Jako třeba minulý týden. Učil jsem se na zkoušku a vypil takových neslazených čajů asi šest. Prostě jen proto, že jsem na to měl chuť. On hořký čaj má totiž také něco do sebe. A kromě toho mi zrovna došel cukr a kolejní bufáč je tak hrozně daleko.
