Achtopol je místo, o kterém návštěvníci turistických přímořských komplexů v Bulharsku nejspíš neslyšeli. Není divu a vlastně pro ně ani škoda. Určitě by zdejší atmosféru patřičně neocenili. Nejsou zde mnohakilometrové pláže, množství dunících diskoték a další charakteristické znaky míst, kam si lidé jezdí většinou „odpočinout“.
Achtopol je jedním z posledních míst na jižním pobřeží Bulharska před tureckými hranicemi zhruba 87 km jižně od Burgasu. Dál je již pouze Sinemorec a Rezovo. Na místě, kde se nynější Achtopol nachází, byly v minulosti thrácké osady. První zmínky o Achtopoli pochází ze šestého století před naším letopočtem, kdy tu stávala osada jménem Peronticus. Po invazi barbarů došlo k rekonstrukci města byzantským vojevůdcem Agatonem a ten ho nazval Agatopolis, které již připomíná dnešní název Achtopol. Achtopol byl bohužel smýkán také častými politickými změnami – chvíli náleželo pod Byzantskou říši, chvíli pod Bulharský stát. S návratem Otomanských armád na konci 14. století bylo pojmenováno Athenbolu. Achtopol byl nesčetněkrát vypálen a zdevastován mořskými piráty a vrcholem byl rok 1918, kdy bylo město kompletně zničeno. Jediné, co se do dnešních dob dochovalo, jsou zbytky městského opevnění a kašna s vyřezávaným jezdcem na koni. Poměrně skrytým před zraky návštěvníků je místní pravoslavný chrám Nanebevzetí, který stojí v podstatě na útesu nad mořem na okraji města. Lze jej poznat jen podle kříže na střeše, jinak totiž svoji výškou nepřesahuje sousední domky.
Uvnitř je mnoho krásných i vzácných ikon a slouží zde mladý, asi třicetiletý pravoslavný kněz i se svojí manželkou. Každý večer se spolu s ní prochází v sutaně po hlavní (není tak velká a ani široká) třídě, zdraví se s lidmi a snaží se navázat kontakt s těmi, kteří mají zájem. A protože naprostá většina návštěvníků jsou Bulhaři, jsou za tuto netradiční službu rádi.
Achtopol je malé městečko, kde za celou dobu nepotkáte cizince. I proto je zde tak levno. Ubytování je možné nalézt v soukromí, každý dům nabízí volné pokoje za 10 leva (asi 125 Kč).
Levné je i jídlo v obchodech, restauracích, levná je doprava minibusy do okolních vesnic (Rozenec, Sinemorec, Rezovo).
Večery jsou v Achtopoli krásné. Zapadající slunce vrhá nádherné světlo na zdejší malý rybářský přístav s molem i majákem. Každé ráno je možné u rybářů nakoupit čerstvé ryby.
Pláží je zde několik a každá zátoka skýtá možnost téměř osamělého koupání. Moře bývá občas bouřlivější, ale to prostě k moři patří. Pokud se ponoříte pod jeho hladinu, spatříte bohatství jeho života, které je díky málo slané vodě opravdu velmi pestré.
Stopem se dostanete (i minibusy za příznivou cenu) do okolních vesnic. Sám jsem to vyzkoušel, a přestože zastavují jen mladí řidiči, je jich dostatek. Nikdy jsem nečekal déle, než 15 minut.
Achtopol je místo, o kterém návštěvníci turistických přímořských komplexů v Bulharsku nejspíš neslyšeli. Není divu a vlastně pro ně ani škoda. Určitě by zdejší atmosféru patřičně neocenili. Nejsou zde mnohakilometrové pláže, množství dunících diskoték a další charakteristické znaky míst, kam si lidé jezdí většinou „odpočinout“.
Achtopol je jedním z posledních míst na jižním pobřeží Bulharska před tureckými hranicemi zhruba 87 km jižně od Burgasu. Dál je již pouze Sinemorec a Rezovo. Na místě, kde se nynější Achtopol nachází, byly v minulosti thrácké osady. První zmínky o Achtopoli pochází ze šestého století před naším letopočtem, kdy tu stávala osada jménem Peronticus. Po invazi barbarů došlo k rekonstrukci města byzantským vojevůdcem Agatonem a ten ho nazval Agatopolis, které již připomíná dnešní název Achtopol. Achtopol byl bohužel smýkán také častými politickými změnami – chvíli náleželo pod Byzantskou říši, chvíli pod Bulharský stát. S návratem Otomanských armád na konci 14. století bylo pojmenováno Athenbolu. Achtopol byl nesčetněkrát vypálen a zdevastován mořskými piráty a vrcholem byl rok 1918, kdy bylo město kompletně zničeno. Jediné, co se do dnešních dob dochovalo, jsou zbytky městského opevnění a kašna s vyřezávaným jezdcem na koni. Poměrně skrytým před zraky návštěvníků je místní pravoslavný chrám Nanebevzetí, který stojí v podstatě na útesu nad mořem na okraji města. Lze jej poznat jen podle kříže na střeše, jinak totiž svoji výškou nepřesahuje sousední domky.
Uvnitř je mnoho krásných i vzácných ikon a slouží zde mladý, asi třicetiletý pravoslavný kněz i se svojí manželkou. Každý večer se spolu s ní prochází v sutaně po hlavní (není tak velká a ani široká) třídě, zdraví se s lidmi a snaží se navázat kontakt s těmi, kteří mají zájem. A protože naprostá většina návštěvníků jsou Bulhaři, jsou za tuto netradiční službu rádi.
Achtopol je malé městečko, kde za celou dobu nepotkáte cizince. I proto je zde tak levno. Ubytování je možné nalézt v soukromí, každý dům nabízí volné pokoje za 10 leva (asi 125 Kč).
Levné je i jídlo v obchodech, restauracích, levná je doprava minibusy do okolních vesnic (Rozenec, Sinemorec, Rezovo).
Večery jsou v Achtopoli krásné. Zapadající slunce vrhá nádherné světlo na zdejší malý rybářský přístav s molem i majákem. Každé ráno je možné u rybářů nakoupit čerstvé ryby.
Pláží je zde několik a každá zátoka skýtá možnost téměř osamělého koupání. Moře bývá občas bouřlivější, ale to prostě k moři patří. Pokud se ponoříte pod jeho hladinu, spatříte bohatství jeho života, které je díky málo slané vodě opravdu velmi pestré.
Stopem se dostanete (i minibusy za příznivou cenu) do okolních vesnic. Sám jsem to vyzkoušel, a přestože zastavují jen mladí řidiči, je jich dostatek. Nikdy jsem nečekal déle, než 15 minut.
