Antalya je součástí Turecké riviéry a je jednou z nejvyhledávanějších oblastí pro nádherné písečné i skalnaté pláže a dlouhodobě teplé moře nejen během slunečného léta. Můžete se sem vydat za teplem i na jaře nebo na podzim.
Na pláž, do přístavu nebo toulání po krámcích?
Do Antalye se jezdí nejen za odpočinkem na rozlehlých plážích, ale také za přírodními krásami či za poznáním architektury. K této oblasti se také váže jedna prastará pověst, která říká, že král Attolos II. pověřil své muže, aby našli nejkrásnější oblast na světě. Něco jako „ráj na zemi“. Trmáceli se širým světem dlouho, předlouho až našli tuto oblast v dnešním Turecku, kde král založil město Attaleia, později přejmenována na Adalie a dnešní Antalya. Po smrti krále se zde rozšířilo křesťanství a země připadla Římanům, 5. a 6. století bylo byzantskou érou, kdy byly zbudovány například městské hradby. Město sílilo a stávalo se díky přístavu větším a významnějším.
Dnes zde leží malebný přístav, do kterého se dostanete po dlouhých schodech nebo po příkré točící se silnici, která se zdá, že nemá konce. Silnice je lemována krámky, pobřeží kavárničkami. Nad přístavem, který je večer plný lodí, zapadá slunce a vytváří překrásné pohledy na zlatavé večerní moře. Kolem něj se rozkládá město, kterým kráčela historie. Antalya je město, kde se podepsaly různé architektonické vlivy a je velmi multikulturní. Dnes je plné kontrastů, najdete v něm unikátní historické památky, starobylé a malebné úzké uličky s dřevěnými domky, staré části zástavby, které pamatují doby římského impéria, spousty malých drobných krámků a obchůdků stejně tak kostely i mešity a minarety. Město se dělí na Staré město – Turci ho nazývají Kaleici a nové město, což není oficiální název, spíše se tak říká ostatní výstavbě kromě starobylého centra a přístavu. Většina starých domů na starém městě je přestavěna na penziony a v jejich spodní části jsou obchůdky nebo kavárny či restaurace. Město dlouhodobě prochází rekonstrukcí, což je vidět jak na opravených domech, tak na nové dlažbě, která je zde od roku 2008.
V nové části města je dominantní bulvár Şarampol na severu od starého města. V domech se nacházejí velké bazary, kam chodí starousedlíci. Nejlépe je tam jít v pátek. Procházeli jsme jimi asi hodinku, ale člověk nakonec zjistí, že zboží je stejně všude totožné a stačí projít jen část. Také jsme si dali pár místních zmrzlin, ale jelikož jsme zhýčkaní zmrzlinou italskou nebo chorvatskou, byli jsme zklamaní. Zdály se nám příliš drahé, příliš sladké a lepivé. Místním evidentně chutnají, jsou skoro na každém rohu, jde jistě o zvyk.
Jak v bazarech, tak ve výlohách drahých obchodů s oděvy mě zaujaly oděvy pro zvláštní příležitosti, na křtiny nebo pro miminka, hlavně pro chlapce, na obřízku. Oděvy vypadaly jako pro prince s korunkami a pláštěm nebo pelerýnkou s peřím, žezlem a motýlkem pod krkem, bohatě vyšívané. Všude mnoho různých modelů.
Domy jsou zde většinou šestipatrové v téměř čtvercové síti. Občas překvapí prosklená stavba. Dámy ale určitě upoutávají rozlehlé prosklené výlohy, za nimiž jsou desítky modelů dlouhých plesových, společenských či svatebních šatů, luxusní boty a kabelky. Je to kontrast ke klasickým tureckým trhům na starém městě s obchůdky plných koberců, výrobků z kůží, zlata a jiných šperků z polodrahokamů a orientálního koření. Nás na trzích nejvíce zaujaly ručně malované hrnky, talířky, mísy s tisícerým druhem zdobení hýřící plejádou barev. Přivezla jsem si hrníček tmavě modrý zdobený květinami a listy jen z teček a dotyků kulatého štětce vyrobený z velice tenkého porcelánu. Více se zde ale vyskytují především výrobky místní keramiky.
Bájná Hadriánova brána
V novém městě jsou skvostné paláce, moderní architektonická zástavba, drahé exklusívní obchody, pěší zóny a rozlehlé ulice s moderní architekturou. Do centra Antalye jsme jezdili dolmuší (šestnáctimístný kříženec taxíku a minibusu). V Antalyi je jich plno a cesta většinou stála přes jednu liru (15 až 20 korun). V Antalyi je stále co objevovat. Ať jsme šli od zastávky dolmuše na jakoukoliv stranu, všude jsme narazili na množství starých architektonických památek i zajímavých současných staveb. Zastavila bych se jen u těch nejznámějších, kam řadíme Hadriánovu bránu, která byla vystavěna v roce 130 na počest císaře Hadriána, který v té době Antalyi navštívil. Jde vlastně o tři oblouky ve formě vítězného oblouku. Tyto tři obloukové průjezdy mají z přední strany čtyři korintské sloupy, které jsou z výrazně světlejšího kamene a září do dálky. Vršek brány je vyzdoben hlavami zvířete. Možná jde o běžnou kočkovitou šelmu, ale pověst říká, že jde o zvíře bájné s nadpřirozenými schopnostmi a obrovskou silou a svou přítomností chrání město. Zajímavé na její historii je to, že byla odhalena až v 50. letech 20. století a ta neuvěřitelně dlouhá léta před tím byla skryta v seldžuckých hradbách, zastavěna mezi hromadami kamení, které chránily město.
Město dávno přesáhlo své historické hranice, a tak se Hadriánova brána, podle níž se na obě strany táhnou hradby původního starého města, ocitla přímo v městě moderním. Jen je jí na škodu, že je obklopena v přílišné blízkosti spoustou obchůdků a prodejců. Zboží je ale levné a ještě se dá smlouvat. Další významnou památkou Antalye je Hodinová věž jednoduchého vzhledu, postavená roku 1244, která původně označovala horní hranici starého města. Na počátku byla věž součástí obranného systému.
Další historické poklady v Antalye
Další dominanta okolí má název Hidirlik Kule. Jde o vysokou věž, která má výšku 17 metrů a slouží jako maják. Je postavena na jihovýchodní straně zálivu a pochází z 2. století před Kristem. Další štíhlou útlou stavbou, která je postavena vedle byzantského chrámu, jež byl roku 1207 přestavěn na mešitu a která Vás upoutá je flétnový minaret Yivli Minare ve tvaru píšťal, tzv. Žlábkovaný minaret, který v roce 1219 nechal postavit seldžucký sultán Alaeddin Keykobad I.. Právě tato mešita spolu se zříceninou školy koránu jsou součástí flétnového minaretu. Ve městě nepřehlédnete starý byzantský kostel Kesik minare, zvaný Useknutý minaret. Významnými mešitami, které potkáte ve městě, jsou i Murat Pascha a Tekeli Mehmet Pascha. Pocházejí z 16. a 18. století.
Za návštěvu také stojí Městské archeologické muzeum – Suna a Inan Kirac Kaleici Museum, jedna z nejvýznamnějších sbírek antického umění v celém Turecku, které leží kousek od útesu nad pláží Konvaalti ve východní části města. Spodní patro plné exponátů od doby kamenné až po současnost, v prvním patře místnosti, které ukazují každodenní život Turků.
Kam na výlet z Antalaye? Rozhodně do Pamukkale!
První místo, které jsme obdivovali, bylo Pamukkale, místo tektonického zlomu, kterému se říká „bavlněný hrad“. Jde o nejstarší přírodní turecké lázně. Již z dálky září ve slunci bílý kopec, který se rozléhá v jihozápadní části země nedaleko města Denizli.
Právě tímto místem je Turecko proslavené a má proč. Po tisíciletí vzniká toto neuvěřitelné místo tím, že mineralizovaná voda stéká po skále a tak vznikají usazeniny, které tvoří působivé terasy, kaskády, kapsy a jezírka různých velikostí. Velmi horké prameny s rozpuštěným uhličitanem vápenatým stékají po svahu a jak chladnou, vznikají tam známá jezírka z travertinu. Nad travertinovým svahem jsou zříceniny starého římského města Hierapolis s velkým amfiteátrem a nekropolí s mnoha typy hrobů.
Rozloha Pamukkale je 2 700 metrů na šířku a 160 metrů na výšku. Kvůli maximální snaze o zachování původního rázu krajiny je od roku 1997 koupání v jezírkách zakázané. Proto byla vytvořena umělá jezírka, na nejvyšším místě můžete brouzdat většími vodními ploškami naboso a užívat si výhled do celé krajiny. V přírodních travertinových jezírkách se koupat nesmí, přílivy turistů jsou obrovské a místo dnes potřebuje ochranu. Pro zajímavost i v Čechách máme travertin. Hodně velmi starého travertinu je v okolí Berouna. Kdybyste u nás chtěli vidět usazování travertinu, zajeďte na Kodu u Srbska nebo k Cikánskému dolíku na Slánsku.
Z Pamukkale do antických lázní Hierapolis
Antické lázeňské městečko Hierapolis, které se nachází přímo nad „Bavlněným hradem“ jsme prošli asi za dvě hodiny. Vyšplhali jsme k amfiteátru římského typu, viděli impozantní Byzantskou bránu, Plutonium, Apollónův chrám a monumentální fontánu. Je zde turisty oblíbený funkční mramorový bazén, ale tam jsme již nešli. Jedná se o koupání mezi antickými sloupy a známí, kteří ho navštívili, pěli chválu. Sloupy ve vodě prý pocházejí z přilehlé Hierapole, voda je z Pamukkale. Terasy v Pamukkale jsou památkou Unesco (ještě spolu s vykopávkami Hierapole). My jsme se pohybovali v horní části podél parku, odkud je vidět většina přirozených teras. Horní park je uměle vysázený podél horní hrany teras. Po okraji parku nad okrajem teras vede dřevěný chodník s kouzelnými výhledy na všechny světové strany. Druhý přístup je po vysekané monumentální cestě do svahu podél něj. Odtud je vidět spíše umělá jezírka a regulaci vody. Chodí se po něm na boso.
Vodopodáy v Antalyi
Nenechte si ujít při cestě do Antalye oblast vodopádů nedaleko turistických letovisek u Středozemního moře. Patří sem vodopád Manavgat, který je zajímavý svou až zářivě tyrkysovou barvou, vodopád Kursunlu u města Antalya a nejznámější vodopády Turecké riviéry Yukari Düden (Horní Düden) a Asagi Düden (Dolní Düden), který padá z třicetimetrové výšky rovnou do moře kousek od pláže Lara na okraji Antalye, kam jsme si udělali druhý výlet. Sem vyjíždí pravidelně vyhlídková loď i z řady ostatních míst Turecka.
Phaselis – starobylá obchodní křižovatka
Dalším naším výletním místem byla plavba lodí z města Kemer do starobylého antického města Phaselis, které kdysi leželo ve starobylé Lýkii (Lýdii) a bylo založeno roku 700 př.n.l. Rhodskými osadníky. Město v době své slávy bývalo hodně přepadáno piráty, vystřídala se zde spousta panovníků…
Bylo parno, ale na lodi nám vál příjemný vánek, posilnili jsme se čerstvě grilovanými rybami. Posilnění bylo potřeba, dlouho jsme procházeli různými ruinami starobylého města, kde byly k vidění zbytky domů celé jedné ulice, klenbový akvadukt, ruiny římských lázní, agora a divadlo. Byly zde nalezeny sarkofágy a hrobky. Památky pochází z 2. až 8. století před naším letopočtem. Nejslavnější budovou je chrám zasvěcený řecké bohyni Athéně, kde býval vystavený oštěp Achilla, slavného vojevůdce a nejznámější je Hadriánův akvadukt. V dobách svého největšího věhlasu bývalo Phaselis čilou obchodní křižovatkou mezi Tureckem, Řeckem, Asií, Fénicií a Egyptem. Rozvaliny jsou skryty pod vysokými mohutnými stromy, a tak jsme se nepohybovali na pražícím slunci. Město Phaselis je od Antalye asi 56 km v oblasti nedaleko Národního parku Olympos. Lze sem kromě lodí dojet i po silnici. V místě jsou tři přístavy a několik zátok a pláží ke koupání. Pláže tvoří hrubší písek či oblázky.
