„Katuško, já chci jet do Ameriky! Pojedeš se mnou?“ zeptala se mě kamarádka Zuzu a dnes sem jí za tenhle návrh velikánsky vděčná. Protože ním to všecko začalo.
V létě 2007 jsem strávila 3 měsíce ve Spojených státech amerických a byť vám to bude připadat jako klišé, byly to nejlepší prázdniny mého života. Možnost poznat jinou mentalitu, které se zpočátku musíte vysmívat, pak se usmíváte a nakonec se smějete společně s ní, protože si vás získá. To jsou Američani. Vstřícnost, přátelskost, snadná komunikace, ochota pomáhat druhým, bezbřehá spontánnost místy přecházející do čiré bláznivosti. I to jsou Američani. Civilizované metropole s do nebe vyčnívajícími mrakodrapy; opuštěné pláně, kde „zdechl pes“; pobřeží Atlantiku a na druhé straně bouřlivého Pacifiku; pouštní krajina; pláže plné surfařů; deštné pralesy; horské masivy s plachými zvířaty…to je pořád Amerika, obrovská země šesti časových pásem a úžasného cestovatelského potenciálu.
Po desíti pracovních týdnech strávených v jednom z početných dívčích táborů na východním pobřeží (tento „US camp“ však běžně čítá až 500 účastnic a dalších nejméně 200 lidí, kteří se starají buď o ně, nebo o hladký průběh tábora) se naše šestičlenná posádka vydala na cestování po západě, pobřeží na národní parky bohatší.
Dobrovolně si hrábnout na dno
V půjčeném autě Dodge jsme naši cestovatelskou šňůru začali ve státě Washington, na samotném severu západního pobřeží. Za 25 dní cestování jsme západ USA projeli od severu na jih a navštívili jsme následující národní parky: Olympic NP, Mt. Rainier NP, North Cascades NP, Glacier NP, Yellowstone NP, Grand Teton NP, Grand Canyon NP, Yosemite NP, dále Las Vegas, San Diego, mexickou Tijuanu a San Francisco. Docela slušný výčet na 25 dní, ale taky jsme si někdy i hrábli na dno. A to české je podle Američanů pěkně hluboko. Chcete příklad? Sestoupit do Grand Canyonu a v tentýž den ho také vyšlápnout nahoru v teplotě kolem 50°C nelze! Zemřete! Ne, my to přežili. Obejít velký horský okruh v Olympic National Park, čítající 33km v kratší době než 2–3 dny, jak je zvykem? Ano, za 9 hodin. Vyrazit si to do 10.000 stop za téměř nulové viditelnosti bez výbavy. Jistě, máme přece českou buzolu. Však si nás i fotografovali (možná proto, aby se pak mohli pochlubit snímky těch, v horách ztracených, mladých lidí z České republiky). Běžně jsme pak slýchali, že jsme opravdu „crazy“ (šílení).
S buzolou z ČR
Jeden z adrenalinových výletů jsme podnikli už v druhém národním parku, Mt. Rainieru, který nese jméno jeho nejvyšší hory sopečného původu (4.329m). Ta za svůj název zase vděčí tomu, že na ní pořád prší (ve vyšších polohách sněží), o čemž jsme se měli na vlastní kůži hned při první túře přesvědčit. V plánu bylo dobytí bez speciálního vybavení dostupného nejvyššího bodu Camp Muir ve výšce 10.188 stop (3.105m). My jsme totiž bez speciálního vybavení (když nepočítám jednu buzolu z ČR) opravdu byli. První čtvrtka cesty vedla po chodníčku v mírumilovné Krakonošově zahrádce s pobíhajícími plachými srnečkami a barevnou horskou květenou. Ale pak se místo kytek zjevily kameny a místo srnek svišti. A padla mlha jako v prádelně. Teď jsme se ukázali, my blázniví Češi. Ignorujíce tabuli Danger Zone (nebezpečná zóna), mlhu, velkou zimu, naši sporou „výbavu“ a už i padající sníh jsme se tvrdohlavě škrábali (někdy doslova) vzhůru. Značená cesta nám, díky husté mlze, zůstala utajena. Podle mapky a buzoly jsme si našli svoji vlastní. Překročili jsme asi 3 sněhové plochy a už se opravdu blížili udávané nadmořské výšce. Nakonec jsme se po demokratické poradě z bezpečnostních důvodů rozhodli z 9.000 stop vrátit zpět. Cestou dolů jsme potkávali výpravy s mačkami, lyžemi, holemi či další speciální výbavou a taky nevěřícím výrazem, kde se tu ta zmrzlá a ojíněná banda amatérů vzala.
Dobytí velkého kaňonu
Do paměti se vám navždy vryje Grand Canon. A určitě nezáleží na tom, jestli ho zdoláte během jednoho dne nebo s přespáním. Grand Canyon, rozprostírající se na 4.931 km2 ve státě Arizona, je při 1.829 m hloubky a až 30 m šířky třetím nejhlubším kaňonem na světě (po mexickém Both the Barmance del Cobre a idažském Hell´s Caynon). Za tento přírodní div vděčíme erozi, sněhu, dešti a řece Colorado tekoucí kaňonem ze Skalistých hor do Mexického zálivu v Kalifornii. Naše crazy posádka se rozhodla opět klasicky tvrdošíjně česky, že sestup a výstup zvládne v rozmezí 12 hodin. S doporučenou dávkou vody (4 litry na osobu / sestup), zásobou energie a pokrývkami hlavy jsme v 6.30 začali sestupovat po Bright Angel Trail do zamlženého kaňonu (v ranních hodinách je viditelnost značně limitována znečištěním vzduchu z nedaleké jaderné elektrárny). Nasadili jsme svižnější tempo, abychom měli dostatek času na zpáteční cestu nahoru. Samozřejmě jsme hodně fotili a užili si i dechu beroucích výhledů až na dno kaňonu z vyhlídky Plateau Point. Druhá půlka sestupu z Indiana Garden k řece Colorado byla mnohem příjemnější, vedoucí kolem malého říčního pramínku mezi zelení a kaktusy, paradoxně měně písečná a kamenitá, čím blíž horkému dnu kaňonu. Kakaová řeka Colorado protékající kaňonem je využívána na výlety na raftech a odvážlivci taky na koupání. My jsme si u ní odpočali asi ve 45°C ve stínu (bylo to na začátku září) a po hodině se vydali zpět. Cesta nahoru si samozřejmě vyžádala víc sil, ale při dodržování pravidelného pitného režimu a namáčení pokrývek hlavy jsme spokojeně dorazili nahoru už v 17 hodin odpoledne. Ani zdaleka tak vyčerpaní jako po jiných túrách v Glacier nebo Olympic NP, ale o to více plní dojmů a úžasných zážitků (mezi které patřilo například i osobní setkání s chřestýšem). Takže těchto 30 km při teplotě 30°C (nahoře kaňonu) a 45°C (na dně kaňonu) se opravdu dalo zvládnout za 6,5 hodin čistého času.
Sanfranciská rvačka dojmů
Nejen národní parky, ale i návštěvy amerických měst v nás zanechaly spoustu dojmů. Vzpomínám si, jak se ve mně praly v San Franciscu. Průzkum tohoto hippies proslaveného města jsme totiž začali trochu nešťastně. Nejen že jsme si vybrali pro nocleh trávníček u cesty vedoucí k vyhlídce na Golden Gate Bridge a tím pádem byli ráno seřváni drsnými US policisty, ale také jsme k začátku procházky městem zvolili podivínskou čtvrť u Market Street, před kterou varují i průvodci. Potkat bezdomovce, bláznivě mumlající stařenu, namaškařené podivíny, žebráky nebo i feťáky tu je na denním pořádku. Takže jsem hodně ostražitě sledovala, kdo se kolem mě mihne, ale k žádné nepříjemnosti naštěstí nedošlo. Nakonec to bylo zajímavé a poučné. Například upřímnost jednoho žebráka s cedulkou s nápisem „I need cash for alcohol research“ (Potřebuji peníze na alkoholový výzkum), nás i pobavila. Zbytek prohlídky San Francisca už byl kouzelný – uchvátila mě Čínská čtvrť největší svého druhu na světě a s největším počtem Číňanů žijících mimo území Číny, historické tramvajky (Cable Cars), klikatá ulička (Crooked Street), Molo 39 (Pier 39), kde se válí stovky lachtanů, nebo i výhled na Alcatraz. Výprava lodí i se vstupem vás přijde na $27 = 540 Kč, ale může se stát, jako nám, že bude klidně na celý den i dva vyprodáno – obzvlášť o víkendu. Tak snad se tam podíváme letos!
V Americe je blaze a ne draze
Máte-li rádi cestování a ještě jste se do Států nepodívali, tak neváhejte! Obzvlášť vy, studenti! Práce v kempu je příslibem snadno vydělaných peněz – aniž bychom se předřeli, získání nových přátelství – často mezinárodních, procvičení angličtiny v praxi, seznámení se s novou mentalitou. Za vydělané peníze (jedete-li ale s agenturou, připadne polovina mzdy jí) pak můžete podniknout minimálně čtyřtýdenní cestování, kam jen se vám zachce. A je z čeho vybírat! Půjčení auta na měsíc nás v roce 2007 přišlo na $2.200 = 44.000 Kč, nocovali jsme v kempech (nejvyšší cena za plácek – pro auto i 2 stany – se vyšplhala na $23 = 460 Kč/noc) nebo pod širákem, koupali se v jezerech, řekách, moři a stravovali se převážně fazolemi (do hor ideální). Co se týče vstupu do parků, vyplatí se si koupit tzv. America the Beautiful –Annual Pass (tehdy za $80 =1.600 Kč), který zaručí celé posádce osobního auta vstup do všech národních parků USA, včetně havajského, po dobu jednoho roku. Tím pádem ho můžete využít i následující rok, jestli se do USA vrátíte. A myslím, že vrátíte.
Autor článku
