Národní park Arthur´s pass je v pořadí třetím národním parkem na Novém Zélandu a vůbec prvním zřízeným parkem na území Jižního ostrova, byl založen již roku 1901. Národní park se rozkládá přibližně na ploše 114 500 hektarů.
Arthur´s pass (920 m n. m.) je nejvýše položeným bodem silničního i železničního přejezdu horského pásma Jižních Alp, nejvyšším a největším pohořím Nového Zélandu. Arthur´s pass najdeme přibližně uprostřed severní poloviny Jižního ostrova, respektive na hranicích Westlandu a Canterbury. Z města Christchurch (východní pobřeží) je to do Arthur´s pasu asi 140 km, z Greymouthu (západní pobřeží) pak asi 95 km. Přes Arthur´s pass vedla spojnice východního a západního pobřeží již v daleké minulosti, kdy toto sedlo užívali domorodí Maurové, později tato spojnice posloužila také zlatokopům, kteří se přesouvali na západní pobřeží za zlatem.
V zimě zde nejsou žádnou výjimkou přívaly sněhu. Nedaleko samotného Artur´s pass jsou i kvalitní lyžařská střediska. Na území národního parku se lze setkat i s mnoho chráněnými živočichy jako kiwi, horský papoušek Kea, dále třeba Roroa či Koromiko. S papouškem Kea se běžně setkáte třeba i na parkovišti u hlavního informačního centra Arthur´s pass, kde jsme se setkali hned se třemi exempláři.
{{reklama()}}My jsme přes Arthur´s pass jeli ve směru ze západu na východ, tedy od města Greymouth směrem na Christchurch. Za městem Greymouth, asi po 25 kilometrech můžete odbočit vlevo a zajet si ke klidnému, čistému a romantickému jezeru Brunner, kde se za jasného počasí odráží okolní zasněžené hory a je zde možnost chytnout si i pár pstruhů.
Většinu cesty směrem na Arthur´s pass jedete poklidným údolím řeky Otira. Stejnojmenné městečko, nebo spíše jen osadu, minete asi sedm kilometrů před samotným Arthur´s pass. Za tímto městečkem se cesta začíná zvedat a často stoupáte i v úhlu 16°. V roce 2005 byl dokončen nový viadukt přes řeku Otira, který byl po stavební a architektonické stránce určitě velmi náročným dílem a není mi úplně jasné jak se na Arthur´s pass jezdilo dříve, před dokončením viaduktu. Kousek před nejvyšším bodem cesty se otvírá překrásný rozhled o údolí řeky Otira, které je lemováno sněhem zasypanými kopci a vodopády. Za jasného počasí se jedná opravdu o krásné panorama, a to nejen v údolí řeky Otira, ale prakticky všude na území národního parku Arthur´s pass.
V sedle Arthur´s pass je velké parkoviště, turistické centrum a vlaková zastávka. Sedlo je také výchozím bodem pro spoustu túr a treků do okolí. Nejčastěji se chodí k nedalekému vodopádu Devil's Punchbowl, kam cesta trvá asi 90 minut, ale stojí opravdu za to. Stejně tak v sedle počínají výstupy na některý z okolních zasněžených vrcholů, nejčastěji se zdolává Mt. Rolleston (2 275 m n. m.).
Železnice procházející přes Arthur´s pass je v dnešní době používána už jen pro turistické účely. Pravidelně po této železnici jezdí tzv. „Scenic train“, který vozí pouze turisty a zastavuje prakticky na všech zajímavých místech nebo na místech, kde se otvírá krásný pohled.
Trať vede stejným údolím jako silnice, pokud tedy jedete autem, tak s vlakem můžete „závodit“. Jedná se o historický vlak, který je tažený ještě parní lokomotivou, která je vždy ve velmi zachovalém stavu a svezení se je jistě nevšedním zážitkem. Lístky na vlak nejsou nejlevnější a průměrný český turista dá proto přednost cestě po silnici. Po návštěvě národního parku Arthur´s pass se všeobecně doporučuje navštívit nedaleký Lewis pass, který je jen něco nižší než Arthur´s pass. Cestou směrem na východní pobřeží je dobré si odpočinout ve středisku Hanmer sprint, kde jsou známé horké prameny.
Národní park Arthur´s pass je v pořadí třetím národním parkem na Novém Zélandu a vůbec prvním zřízeným parkem na území Jižního ostrova, byl založen již roku 1901. Národní park se rozkládá přibližně na ploše 114 500 hektarů.
Arthur´s pass (920 m n. m.) je nejvýše položeným bodem silničního i železničního přejezdu horského pásma Jižních Alp, nejvyšším a největším pohořím Nového Zélandu. Arthur´s pass najdeme přibližně uprostřed severní poloviny Jižního ostrova, respektive na hranicích Westlandu a Canterbury. Z města Christchurch (východní pobřeží) je to do Arthur´s pasu asi 140 km, z Greymouthu (západní pobřeží) pak asi 95 km. Přes Arthur´s pass vedla spojnice východního a západního pobřeží již v daleké minulosti, kdy toto sedlo užívali domorodí Maurové, později tato spojnice posloužila také zlatokopům, kteří se přesouvali na západní pobřeží za zlatem.
V zimě zde nejsou žádnou výjimkou přívaly sněhu. Nedaleko samotného Artur´s pass jsou i kvalitní lyžařská střediska. Na území národního parku se lze setkat i s mnoho chráněnými živočichy jako kiwi, horský papoušek Kea, dále třeba Roroa či Koromiko. S papouškem Kea se běžně setkáte třeba i na parkovišti u hlavního informačního centra Arthur´s pass, kde jsme se setkali hned se třemi exempláři.
{{reklama()}}My jsme přes Arthur´s pass jeli ve směru ze západu na východ, tedy od města Greymouth směrem na Christchurch. Za městem Greymouth, asi po 25 kilometrech můžete odbočit vlevo a zajet si ke klidnému, čistému a romantickému jezeru Brunner, kde se za jasného počasí odráží okolní zasněžené hory a je zde možnost chytnout si i pár pstruhů.
Většinu cesty směrem na Arthur´s pass jedete poklidným údolím řeky Otira. Stejnojmenné městečko, nebo spíše jen osadu, minete asi sedm kilometrů před samotným Arthur´s pass. Za tímto městečkem se cesta začíná zvedat a často stoupáte i v úhlu 16°. V roce 2005 byl dokončen nový viadukt přes řeku Otira, který byl po stavební a architektonické stránce určitě velmi náročným dílem a není mi úplně jasné jak se na Arthur´s pass jezdilo dříve, před dokončením viaduktu. Kousek před nejvyšším bodem cesty se otvírá překrásný rozhled o údolí řeky Otira, které je lemováno sněhem zasypanými kopci a vodopády. Za jasného počasí se jedná opravdu o krásné panorama, a to nejen v údolí řeky Otira, ale prakticky všude na území národního parku Arthur´s pass.
V sedle Arthur´s pass je velké parkoviště, turistické centrum a vlaková zastávka. Sedlo je také výchozím bodem pro spoustu túr a treků do okolí. Nejčastěji se chodí k nedalekému vodopádu Devil's Punchbowl, kam cesta trvá asi 90 minut, ale stojí opravdu za to. Stejně tak v sedle počínají výstupy na některý z okolních zasněžených vrcholů, nejčastěji se zdolává Mt. Rolleston (2 275 m n. m.).
Železnice procházející přes Arthur´s pass je v dnešní době používána už jen pro turistické účely. Pravidelně po této železnici jezdí tzv. „Scenic train“, který vozí pouze turisty a zastavuje prakticky na všech zajímavých místech nebo na místech, kde se otvírá krásný pohled.
Trať vede stejným údolím jako silnice, pokud tedy jedete autem, tak s vlakem můžete „závodit“. Jedná se o historický vlak, který je tažený ještě parní lokomotivou, která je vždy ve velmi zachovalém stavu a svezení se je jistě nevšedním zážitkem. Lístky na vlak nejsou nejlevnější a průměrný český turista dá proto přednost cestě po silnici. Po návštěvě národního parku Arthur´s pass se všeobecně doporučuje navštívit nedaleký Lewis pass, který je jen něco nižší než Arthur´s pass. Cestou směrem na východní pobřeží je dobré si odpočinout ve středisku Hanmer sprint, kde jsou známé horké prameny.
Autor článku
dopisovatel
