Tallinn

Naše cesta do pobaltských republik, začíná kratičkým letem
z Helsinek do hlavního města Estonska, Tallinnu. V tomto starém
hanzovním městě dnes žije kolem čtyřsettisíc lidí, což je zhruba
třetina z celkového počtu obyvatel země. Jen co se ubytujeme
v hotelu, který je vzdálen jen několik kilometrů od letiště,
vypravujeme se na prohlídku metropole.

Staré město

Výchozím místem naší prohlídky tallinnského Starého města, je park
Tornide Väljak. Vstupujeme mezi vysoké stromy a zakrátko se ocitáme
u seskupení extravagantních skulptur, instalovaných přímo na
trávníku, nedaleko městských hradeb. Po dalších několika stech metrech
pak přicházíme k památníku, který má tvar zlomeného železného oblouku
a který je věnován obětem z trajektu Estonia. Po připomínce více
než osmiset obětí této tragédie, pak vcházíme nedalekou Velkou bránou do
Vanalinnu, jak zde říkají Starému městu. Jen co projdeme pod kamennou
klenbou, ocitáme se ve spleti křivolakých uzoučkých uliček, které tvoří
historické jádro Tallinnu. Na jeho obhlídku se vydáváme uličkou zvanou
Pikk. Kráčíme po kamenné dlažbě kolem bezvadně udržovaných
historických budov a zakrátko přicházíme k jednomu
z nejpěknějších středověkých domů ve městě. Ten se jmenuje Tři
sestry a dnes se v něm nachází luxusní hotel. Nedaleko pak stojí
kostel sv. Olafa ze třináctého století, jehož gotická věž patřila kdysi
k nejvyšším stavbám na světě. Postupujeme dál kolem mnoha malých
hospůdek a obchůdků do centra. Jak se k němu blížíme,
v uličkách přibývá turistů a také významných budov. Nyní se
nacházíme před bývalým sídlem Cechu sv. Olafa, jenž byl založen již ve
třináctém století. Hned v sousedství pak obdivujeme další
středověký dům, jenž patřil Cechu Černohlavců. Poté se ulička Pikk
rozšiřuje a my přicházíme na prostranství, na němž se kromě dalších,
nachází také krásná gotická budova cechu Velká gilda a kostel sv. Ducha.
Zastavujeme se na tomto malém náměstíčku a obdivujeme krásu historických
objektů, které nás obklopují a z jejichž zdí na nás dýchá duch
mnohasetleté historie.

Radniční náměstí

Prohlídka Tallinnu pokračuje na Radničním náměstí, které leží
uprostřed Starého města. Dostali jsme se k němu labyrintem uliček a
nyní stojíme v jeho středu, obklopeni starobylými domy, jejichž
barevné fasády ozařují sluneční paprsky. Na žulovém dláždění
postávají skupinky turistů a stejně jako my poslouchají pěvecký sbor,
jenž koncertuje na pódiu před radnicí. Poté, co produkce skončí,
obcházíme náměstí a míjíme při tom řady venkovních restaurací, které
jsou plné hostů. V jednou z domů na severní straně náměstí se
nachází Radniční lékárna z patnáctého století, která jak se
dovídáme, je nejstarší nepřetržitě fungující lékárnou v Evropě.
Dominantou celého prostoru je však radnice ze čtrnáctého století, jejíž
vysoká věž připomíná minaret. Během procházky Starým městem míjíme
nejen krásné gotické domy a rozličné řemeslnické krámky, ale také
mobilní stánky s občerstvením a se suvenýry. Všechny tyto vkusné
pojízdné kiosky mají jednotný vzhled, připomínající malé povozy.
Prodavači, kteří stánky obsluhují, jsou pak oblečeni do elegantních
historických kostýmů, stejně jako hostesky postávající před hospůdkami
a zvoucí kolemjdoucí k návštěvě. Tyto drobnosti pak dokreslují
příjemný dojem, který z procházky centrem Tallinnu máme. Opouštíme
Radniční náměstí a kolem kostela sv. Mikuláše přicházíme
k uličce Rataskaevu. Procházíme touto sedmset let starou ulicí a
i zde můžeme obdivovat precizně udržované gotické domy. Zakrátko
přicházíme na malé náměstí, jemuž vévodí obecní studna z konce
čtrnáctého století. Poté co se vyfotíme u studnice, ke které se
váže stará pověst o zlém duchovi, ubíráme se dál až
k bráně, stojící na konci uličky.

Toompea

Procházíme branou ve věži Pikka Jalg Torn, oddělující tallinnské
Staré město od městské části Toompea. Ta se rozkládá na stejnojmenném
vrchu a je nejstarší částí města. Kráčíme strmě stoupající uličkou
na kopec. Cestou si prohlížíme výtvory, rozvěšené na kamenné zdi
stojící podél ulice, které zde turistům nabízí místní umělci.
Pochvíli přicházíme na Hradní náměstí, v jehož středu stojí
katedrála Alexandra Něvského. Po prohlídce tohoto pravoslavného kostela,
který je jednou z dominant Tallinnu, procházíme kolem neoklasicistního
zámku, který je sídlem estonského parlamentu a míříme do přilehlého
parku. Zde ve společnosti mohutných stromů, stojí kamenná věž zvaná
Dlouhý Hermann, na níž vlaje estonská vlajka a která je pozůstatkem hradu,
jenž zde kdysi stával. Procházka pokračuje na nedalekém Kostelním
náměstí, jemuž vévodí kostel Toomkirik. Během prohlídky pozorujeme
skupinu profesionálních fotografů, kteří mají v okolí svatostánku
seminář. Od nejstaršího kostela v zemi, založeného na začátku
třináctého století, se uličkami plnými historických domů,
přemísťujeme k vyhlídce Kohtuotsa. Poté co se prodereme shlukem lidí
na okraj terasy, otevírá se před námi úžasný pohled na červené, sluncem
ozářené střechy domů Starého města a na výškové budovy v pozadí.
Uchváceni tímto pohledem se pochvíli přesouváme na severní okraj čtvrti
Toompea, kde se nachází další vyhlídka. Z Patkuli, jak se tato terasa
jmenuje, můžeme sledovat další část města. Před očima nyní máme
severní okraj Starého města, včetně hradeb a také přístav. Celému
výjevu pak dominuje věž kostela sv. Olafa, jejíž ohromná výška vyniká
až nyní, při panoramatickém pohledu.

Městské hradby

Z vrchu Toompea sestupujeme po kamenném schodišti zpátky do Starého
města a vydáváme se na procházku podél vnitřní strany městských hradeb.
Toto středověké opevnění s obrannými věžemi, obepínající
větší část Starého města, je až šestnáct metrů vysoké a zhruba tři
metry silné. Nejprve procházíme uličkou Väike-Kloostri vedoucí po
západním okraji Starého města a dostáváme se po ní k věžím Sauna a
Kuldjala, které jsou součástí opevnění. Poté procházíme uličkou
Gümnaasiumi vedoucí podél hradeb, které jsou pečlivě udržované a po
jejichž koruně vede dřevěný ochoz. Následně míjíme průchod
v hradbách, jenž vede do parku Tornide Väljak. Pak se ulička stáčí
směrem do centra a my jím procházíme na východní okraj Starého města, do
ulice Müürivahe, která také vede kolem hradeb. Podél této části
městského opevnění stojí dlouhá řada krámků s tradičními,
ručně pletenými vlněnými výrobky. Když procházíme kolem těchto
obchůdků, můžeme obhlížet nespočet různých svetrů, šál, ponožek,
čepic a plédů, upletených z pestrobarevných vláken. Tento barvitý
jarmark nás přivádí až na konec hradeb na ulici Viru, kde naše procházka
podél městského opevnění končí. Jak jsme se mohli sami přesvědčit,
vycházka podél hradeb je velice působivá. Rozhodnutí, zachovat
v Tallinnu středověké opevnění, se ukázalo být prozíravé, neboť
nyní jsou hradby jednou z hlavních turistických atrakcí města.

Rotermanni

Po ulici Viru, která je podobně jako většina ulic ve Starém městě
pěší zónou, opouštíme historické centrum Tallinnu a dostáváme se do
nové městské zástavby. Nyní procházíme kolem výškové budovy hotelu
Viru a přes rušné stejnojmenné náměstí, se dostáváme do čtvrti
Rotermanni. Rázem se ocitáme v klidné části města, která se zrodila
přestavbou starých průmyslových objektů. Postupně procházíme mezi
zmodernizovanými budovami, které vznikly z bývalých továren, skladů a
mlýnů. Posléze se usazujeme v jedné z kaváren a u šálku
kávy pozorujeme okolí. S uznáním musíme konstatovat, že se zde
architektům podařilo nenásilně dát vysloužilým objektům nové funkce,
takže dnes jsou v nich muzea, galerie, kina a restaurace. Ze zašlé
industriální zóny se tak stala atraktivní čtvrť, která je důkazem toho,
že staré již nefunkční objekty není nutné vždy zbourat, ale že mohou po
přestavbě dál sloužit lidem. Zde, v tallinnské čtvrti Rotermanni, naše
první zastávka na cestě po Estonsku končí a my se již plni očekávání
těšíme na zítřek, kdy nás čeká přejezd na ostrov Saaremaa.