Po dálnici MEX 180 míříme z Cancúnu do Chichén Itzá.
Opouštíme město a projíždíme zelenou krajinou, která je jen řídce
obydlena. Projíždíme malými vesničkami s přízemními domky.
Tradiční způsob života na vesnici se za dlouhá léta mnoho nezměnil.
Cestou míjíme četná pole, na kterých se pěstuje agáve. Z této
rostliny se vyrábí tradiční mexický nápoj tequila. Blížíme se
k pyramidovému komplexu. Vesnice v jeho blízkém okolí jsou mnohem
upravenější než ostatní na trase. Jejich obyvatelé totiž profitují ze
zvýšené návštěvnosti pyramid v posledních letech.

Zastavujeme na velkém parkovišti před pyramidovým komplexem
v Chichén Itzá. Ten je největší a nejzachovalejší mayskou lokalitou
v Mexiku a byl nedávno zvolen jako jeden z novodobých divů světa.
Chichén Itzá byla v dobách svého největšího rozkvětu mezi léty
400 až 1250 našeho letopočtu politickým, hospodářským a
náboženským centrem, ve kterém žilo na třicet pět tisíc obyvatel. Časem
byly všechny objekty opuštěny a zcela zarostly neprostupnou vegetací.
Pyramidy byly znovuobjeveny až v roce 1850.

El Castillo

Přicházíme hlavní branou do areálu, který je zhruba jeden kilometr
dlouhý a asi půl kilometru široký. Na nevelkém prostoru se nachází
několik desítek různě velkých objektů. Přicházíme ke středu areálu,
kde stojí nejmajestátnější památka, Kukulkanova pyramida zvaná El
Castillo. Pyramida pochází z roku osm set po Kristu, je vysoká dvacet
čtyři metry a skrývá v sobě další starší pyramidu vysokou
sedmnáct metrů. Obruby na severním schodišti jsou tvořeny kamennými
hadími hlavami. Dvakrát ročně, v době rovnodennosti, dochází při
východu slunce ke zrakové iluzi, při které vzniká vlivem stínu dojem, že
se kamenný had plazí po schodišti dolů. Stojíme před pyramidou a litujeme,
že je vstup na ní zakázán. Celá pyramida je stejně jako většina
dalších objektů obehnána drátěným plotem. Procházíme kolem pyramidy
k Chrámu válečníků. Chrám stojí na nízké pyramidě a je zdoben
sochami boha deště Chaka a Opeřeného hada Kukulkana. Chrám je obklopen
kolonádami s tisícovkou sloupů, které dříve nesly střechu. Kolonády
sloužily pravděpodobně jako tržiště. Nedaleko od Chrámu válečníků
začíná cesta, která vede na okraj areálu. Zde se nachází, stranou od
ostatních objektů, veliká nádrž vytvořená přírodou ve skále. Toto
místo uctívali Mayové jako sídlo boha deště Chaka. Nádrž byla také
využívána k obětování lidí.

Míčové hřiště

Po štěrkových cestičkách procházíme kolem mnoha menších objektů
k další významné stavbě, k observatoři El Caracol. Mayové
přestože neznali dalekohled ani hodiny, měli obšírné znalosti
z astronomie. Dokázali například předpovědět rovnodennosti,
slunovraty, zatmění měsíce a slunce. El Caracol byla nejvýznamnější
mayská observatoř. Četné štěrbiny a průhledy v jejím obvodovém
plášti, odpovídaly poloze sledovaných nebeských těles v důležitých
datech. Sledování nebeských těles nebylo samoúčelné. Podle jejich polohy
a zejména podle polohy slunce, se řídily veškeré zemědělské práce.
Obcházíme kolem observatoře a hledáme nejvhodnější místo
k fotografování. Přiblížili jsme se tak k veliké stavbě
stojící na samém okraji areálu. Její přesný význam není znám. Podle
malých místnůstek připomínajících cely se badatelé domnívají, že se
jedná o klášter. Vedle kláštera stojí kostel s bohatě
dekorovanými stěnami. Vracíme se zpátky k hlavnímu vchodu. Podél cest
mají rozloženo své zboží mnozí prodejci suvenýrů. Neúnavně se snaží
přilákat pozornost turistů procházejících kolem. Přicházíme
k hrobce velekněze, jež má tvar pyramidy. Schodiště hrobky je
lemováno kamennou ozdobou ve tvaru hada. Od hrobky odcházíme
k poslednímu velkému objektu v areálu, k míčovému
hřišti.

Je to travnatý obdélníkový
prostor dlouhý sto šedesát osm metrů. Po jeho delších stranách stojí
vysoké kamenné zdi. Na každé z nich je asi pět metrů nad zemí,
upevněn kamenný kruh s vnitřním průměrem asi dvacet pět centimetrů.
Hráči mužstev, která proti sobě hrála, se do těchto kruhů snažili
trefit míčem, který byl zhotoven ze surového kaučuku. Když míč prošel
kruhem, získalo mužstvo bod. Byla to jen jedna z možností, jak bod
získat. Vzhledem k tomu, že se hráči nesměli míče dotknout rukama
ani nohama, prošel míč kruhem jen velice vzácně. Osud hráčů poraženého
mužstva byl krutý. Po skončení hry byli často obětováni.
U míčového hřiště končíme prohlídku celého komplexu. Ještě si
kupujeme suvenýr, sošku šamana zhotovenou z obsidiánu a míříme na
parkoviště. Vracíme se unaveni cestováním a několikahodinovou prohlídkou.
Jsme ale šťastni, že jsme na vlastní oči viděli jeden ze sedmi novodobých
divů světa.