Vladislav Dobrý Na okružní jízdu po největším kazašském městě Almaty, se vydáváme
od hotelu Kazachstan, ve kterém jsme ubytováni. Náš autobus nyní najíždí
na bulvár Dostyk a zamíří směrem na sever.
Centrální mešita
Cestou projíždíme soustavou pravoúhlých ulic, které však nejsou
tvořeny souvislými frontami domů, tak jak to známe z většiny našich
měst, ale obytné bloky, které ulice vymezují, jsou zastavěné jednotlivými
budovami, obklopenými zelení. Postupně projíždíme kolem směsice nových
budov a objektů pocházejících ze sovětské éry. Historických domů je
však poskrovnu. Je to zřejmě důsledek ničivého zemětřesení, které
město postihlo koncem devatenáctého a znovu pak začátkem dvacátého
století a při kterém bylo pobořeno mnoho budov. Po nedlouhé jízdě
přijíždíme k Centrální mešitě. Zastavujeme na okraji rušné ulice
a míříme ke svatyni z bílého mramoru, opatřené pěti minarety a
ohromnou pozlacenou kopulí. Poté projdeme ozdobným portálem, vyzouváme se a
vstupujeme do mešity. Ta je jako všechny podobné svatostánky jen stroze
vybavena a na velkém smaragdově zbarveném koberci, pokrývajícím celou
její plochu, sedí osamoceně dva věřící. Od mešity přejíždíme do
Kunajevovy ulice, do míst, kde je soustředěna celá řada směnáren.
Vybíráme si tu, která nabízí nejvýhodnější kurz a měníme si eura za
místní měnu tenge. V době naší návštěvy, platil v přepočtu
kurz, přibližně jedno tenge za šest haléřů. Jelikož jsme včera ještě
neměli vyměněné peníze, zaplatila za celou skupinu útratu
v restauraci místní průvodkyně. Nyní se pouštíme do
rozpočítávání a při tom z účtenky zjišťujeme, že se
v kazašských restauracích, účtuje deseti procentní přirážka za
obsluhu.
Bazar
Poté co se vyrovnáme s průvodkyní, pokračujeme v prohlídce.
Stačí přejít o dva bloky dále a staneme před ohromnou halou,
v níž je umístěn vyhlášený Green Bazar. Vstupujeme do tržnice a
ocitáme se mezi dlouhými pulty, na nichž jsou narovnány hromady zeleniny,
ovoce a ořechů. Procházíme uličkami a oči nám přechází
z nepřeberného množství vystavených plodů, z nichž některé
ani neznáme. Poté vcházíme do oddělení, kde převažuje nabídka
rozmanitých produktů z velbloudího a kobylího mléka. U jednoho
z pultů nám prodavačka v čisté zástěře a se šátkem na
hlavě, dává ochutnat kumys a jakousi bílou hmotu ve tvaru kuliček. Co je
kumys víme, ale co je ta bílá hmota nikoli. Průvodkyně nám vysvětluje,
že to jsou kumysové kuličky, které mají v kazašské kuchyni široké
uplatnění. Po ochutnávce se přemísťujeme do další části bazaru, ve
které jsou v plastových miskách vystaveny nejrůznější zeleninové
saláty a nakládaná zelenina. Poté přicházíme do oddělení cukrovinek a
alkoholických nápojů. Mezi vystavenými lahvemi, vidíme vedle místních
produktů, také nápoje od předních světových výrobců. Prohlídka bazaru
pokračuje v oddělení masa. Procházíme uličkami a jsme fascinování
množstvím masa, jehož veliké kusy jsou vystaveny na pultech nebo zavěšeny
na řadách háků. Celé oddělení je přehledně uspořádáno podle druhů
nabízeného masa, od hovězího, skopového a koňského až po vepřové. Je
udivující, jak je v celém oddělení čisto a že zde není cítit
žádný zápach. Součástí tržnice je také restaurace, umístěná na
vyvýšené terase uprostřed haly. Prohlídka trhu pokračuje v sekci
s textilem a průmyslovým zbožím. Také zde je nabídka velice pestrá,
takže nám nějakou dobu trvá, nežli se propleteme mezi stánky
s nejrůznějším oblečením a potřebami pro domácnost a dojdeme na
konec rušného tržiště.
Park
Procházka městem pokračuje v parku se zvláštním jménem, jenž
zní, park 28 Panfilovců. Název upomíná hrdinské činy
28 gardistů při obraně Moskvy, během druhé světové války. Nejprve
navštěvujeme muzeum hudebních nástrojů, které se nachází
v půvabné dřevěné budově na východním okraji parku. Po zhlédnutí
sbírek, nás zve recepční do útulného sálu na malý koncert. Během něj
poté zazní skladby zahrané na tradiční lidové nástroje, včetně asi
nejznámějšího z nich dombry, což je dvoustrunný drnkací nástroj
s dlouhatánským krkem. Z muzea postupujeme dále do parku
k Památníku slávy, postavenému k výročí vítězství
v roce 1945. Od monumentálního památníku, vzniklého v sovětské
éře, procházíme kolem řad vzrostlých smrků, dubů a javorů do
centrální části parku. Zde stojí pravoslavná Zenkovská katedrála, která
je celá ze dřeva. Tento svatostánek je vysoký přes padesát metrů, což
z něj činí jednu z nejvyšších dřevěných budov na světě.
Chrám právě prochází rekonstrukcí a je z větší části zakryt
lešením a sítěmi. Přesto je však patrná jeho pestrobarevná výzdoba,
která se mě osobně, zdá až kýčovitá. Ještě nás čeká příjemná
procházka malebným parkem k ulici Kazybek Bi, kde na nás čeká autobus,
který nás odváží na náměstí Republiky.
Centrum
Když vystupujeme na okraji náměstí Republiky z autobusu, připadáme
si na obrovském prostoru, který zaujímá, téměř ztraceni. Nyní se
vydáváme po dlažbě z růžového kamene do středu náměstí a
pozorujeme monumentální budovy, kterými je obestavěno. Všem pak dominuje
radnice a sídlo prezidenta, uzavírající jižní stranu náměstí a Monument
nezávislosti, tyčící se v jeho středu. Pochvíli již stojíme
u paty dvacetosm metrů vysoké kamenné stély, na jejímž vrcholu stojí
sousoší sněžného leoparda a takzvaného Zlatého chlapce. Tato postava je
symbolem Kazachstánu a leopard, je zase součástí znaku Almaty. Poté
zhlédneme několik soch rozestavených kolem památníku a odjíždíme
k další pamětihodnosti.
Svatebčané
Přemísťujeme se do jižní části Almaty, kde zaparkujeme na rozsáhlém
parkovišti a vydáváme se k Parku prvního prezidenta. Jen kousek před
námi jde skupina svatebčanů v čele s novomanžely. Pochvíli
k nám přistoupí jedna ze svatebčanek a česky nás zdraví. Dáváme se
s ní do řeči a ona nám vypráví, jak studovala v Praze a že na
pobyt u nás ráda vzpomíná. To se již blížíme k ocelové lávce
vedoucí přes frekventovanou ulici Dulati, za níž park leží. Během
přecházení lávky jsme značně v rozpacích, neboť na ní pracuje
několik dělníků, kteří cosi svařují na její konstrukci. Svařování je
provázeno nepříjemným světlem elektrického oblouku a od elektrod
odlétají žhavé jiskry. Navíc jsou zde nataženy kabely ke svářečkám,
povaluje se tu ruční nářadí a také kusy rozličného materiálu. Na úzké
lávce se všem těmto věcem nelze vyhnout a tak je překračujeme a
proplétáme se mezi dělníky. Jen co překonáme tuto nástrahu, máme před
sebou vstupní bránu do parku, tvořenou impozantním asi sto metrů dlouhým
sloupovím. Vcházíme dovnitř a míříme k ohromné kruhové fontáně,
před kterou se fotografují naši známí svatebčané. Postupně procházíme
dalšími částmi parku až k soše Nursultana Nazarbajeva, prvního
prezidenta země, zvoleného v roce 1990. Nutno však dodat, že Nazarbajev
byl poté znovu opakovaně zvolen a zůstává tak zároveň prvním
i současným prezidentem země.
