Za krásného slunečného počasí vyrážíme z hotelu na prohlídku
Chivy, historického uzbeckého města, které vzniklo v šestém století
a bývalo významnou zastávkou na Hedvábné stezce. Cestou procházíme podél
impozantních městských hradeb a míjíme přitom několik trolejbusů,
mimochodem pocházejících od nás, které zajišťují dopravu na
třicetikilometrové trase mezi Chivou a městem Urgench.
Ichan Kala
Pochvíli přicházíme k severní bráně Bogcha darvaza a vstupujeme
do centra Chivy, zvaného Ichan Kala, jehož památky většinou pochází ze
sedmnáctého až devatenáctého století. Centrum má obdélníkový půdorys
o velikosti přibližně šestset krát čtyřista metrů a je celé
opevněno zhruba čtyřista let starými, deset metrů vysokými hradbami
z nepálených cihel, opatřenými čtyřmi bránami. Ihned za hradbami se
ocitáme mezi nízkými hliněnými domy a ve starobylém městě nás stylově
vítá povoz tažený oslem, projíždějící prašnou uličkou. Vydáváme se
ulicí tvořící pomyslnou svislou osu města směrem do jeho centra a cestou
se přesvědčujeme, že Ichan Kala není žádný skanzen pro turisty, ale že
tu žijí lidé svým každodenním životem. Na jednom místě tak můžeme
nahlédnout na dvorek, na němž si ovce pochutnává na zbytcích
z kuchyně. Jinde zase přes otevřené dveře dílny vidíme řezbáře,
jak svým dlátem vytváří ornamenty na dřevěném sloupku. Postupujeme dál
a obdivujeme ozdobné dveře domů a jejich vyřezávané okenice. Jen kousek
před námi vyjde z jednoho domu žena a vychrstne na ulici vodu
z plastového lavoru. Jen co se vyhneme louži, přicházíme na kameny
vydlážděné prostranství. Uličky s hliněnými domky zde končí a
před námi se objeví udržované historické budovy postavené převážně
z okrově zbarvených cihel. Přímo před námi nyní stojí madrasa
chána Arab Muhameda s vysokým vstupním portálem a věžičkami
v rozích. Hned vedle pak madrasa chána Muhameda Amin-Inaka. Podél
stánků se suvenýry poté přicházíme na křížení s hlavní ulicí,
která je pěší zónou a propojuje západní a východní bránu.
Páteční mešita
Na této křižovatce, v samém středu Ichan Kaly, stojí minaret
Džuma a nejstarší památka ve městě, Páteční mešita pocházející
z desátého století. Cihlový minaret je vysoký přes třicet metrů a
u jeho úpatí se nachází vchod do mešity, do které právě vcházíme.
Mešita nemá žádná okna a je jen spoře osvětlena zaskleným otvorem ve
střeše. Jen co naše oči přivyknou šeru, rozhlížíme se kolem.
Nacházíme se ve čtvercovém prostoru s kamennou podlahou a rovnou
střechou, podepřenou řadami asi pět metrů vysokých dřevěných sloupů,
opatřených bohatou dřevořezbou. Sloupy jsou různě staré, to podle toho,
jak byly postupem času vyměňovány. Některé z nich jsou pak ještě
původní, pocházející z desátého století, jak říká místní
průvodce. V mešitě není kromě několika kamenných lavic žádné
zařízení a její interiér působí velice skromně.
Hlavní ulice
Z šera mešity se vracíme na hlavní ulici a vydáváme se směrem
k západní bráně. Kromě řady turistů, míjíme také skupinku
starších domorodých mužů s vyšívanými čapkami na hlavě. Kolem
řady stánků se suvenýry, šátky a kožešinovými čepicemi, přicházíme
k madrase Kazi Kalyan, naproti níž přes ulici stojí dva velbloudi, se
kterými je možné se za poplatek vyfotit. Poté přicházíme k minaretu
Kalta Minor, který ačkoli není příliš vysoký, protože nebyl nikdy
dokončen, je nepřehlédnutelný, neboť je celý postaven z glazovaných
cihel tvořících dekory s převažující smaragdovou barvou.
V sousedství minaretu stojí madrasa chána Muhameda Amina, která má
průčelí i rohové věžičky ozdobené dekorativním keramickým
obkladem. Jen kousek odtud pak stojí západní brána Ota darvaza, kterou do
města vjížděl chán.
Palácové náměstí
Prohlídka starého města pokračuje na Palácovém náměstí, jehož celou
západní stranu zabírá pevnost Kunja Ark. Právě do tohoto bývalého
obydlí chána a jeho rodiny, nyní směřujeme. Z mnoha prostor této
rezidence je nejkrásnější takzvaná letní mešita, která je vyzdobena
okrasným modrobílým keramickým obkladem. Prohlídka paláce pokračuje
výstupem na věž Ak Sheik Bobo, ke které se dostáváme přes harém.
Z věže máme pěkný výhled na hradby, severní část starého města
s plochými střechami obytných domů a na palácové stavby a minarety
soustředěné kolem středové hlavní ulice. Poté co sestoupíme
z věže, prohlížíme si ještě muzeum, které je v palácových
prostorách instalováno a kolem bývalého vězení Zindan, se vracíme na
Palácové náměstí. Jelikož je právě čas na oběd, usedáme
v příjemné restauraci umístěné v bývalém bazaru, stojícím na
okraji náměstí, abychom si udělali polední pauzu.
Panovnický palác
Druhá část prohlídky začíná na Palácovém náměstí. Nejprve
projdeme kolem rozsáhlé madrasy chána Mohameda Rachima a poté směřujeme do
východní části Ichan Kaly. Kolem několika významných budov, posléze
přicházíme k paláci Tash Chauli, který býval hlavním sídlem
chivských panovníků a mohutnou bránou vcházíme dovnitř. Palác je velice
rozsáhlý. Během jeho prohlídky procházíme audienčním sálem, letní a
zimní mešitou a labyrintem chodeb, ve kterých jsou vystaveny dobové
předměty. Dalšími chodbami pak přicházíme do harému, ve kterém se
kromě prostorů pro milenky, nachází také ložnice chána a jeho čtyř
manželek. Všechny tyto prostory jsou vyzdobeny modrými kachli
s rozličnými motivy a vyřezávanými dřevěnými sloupy. Chánova
ložnice je navíc kompletně vybavena nábytkem a osobními předměty. Během
prohlídky paláce potkáváme komparsisty v historických kostýmech,
neboť zde probíhá natáčení jakéhosi filmu. Z paláce posléze
přecházíme do nedaleké tržnice, ve které se prodávají rukodělné
řemeslné výrobky a poté zamíříme k mešitě Ak, stojící vedle
východní brány Palvan darvaza.
Pakhlavánovo mauzoleum
Nyní se vydáváme do jižní části starého města a kolem madrasy Islama
Hodži a madrasy Šergazichána, přicházíme k mauzoleu Mahmuda
Pakhlavána. Nejprve se usazujeme na lavice na nádvoří mauzolea a vyslechneme
si od průvodce životní příběh tohoto středověkého světce, který se
v Chivě narodil a který během svého života vynikal jako zápasník,
básník a filosof. Poté impozantní vstupní bránou vcházíme do
nejvýznamnějšího duchovního objektu v Chivě. Když se octneme
v hlavním sále, jsme ohromeni jeho nádhernou výzdobou. Od země až po
vysokou kopuli, jsou jeho stěny obloženy glazovanými kachli tvořícími
vícebarevné obrazce. Také ostatní prostory mauzolea, jsou vyzdobeny
barevným keramickým obkladem. Společná prohlídka zde končí a my, nyní
již každý sám, se vydáváme k dalším pamětihodnostem.
Jižní brána
Já mířím k nedalekému minaretu a cestou procházím kolem řady
prodavačů suvenýrů a řemeslných výrobků. Zastavuji se u trhovce,
který prodává dřevěné stojánky na korán a pozoruji, jak předvádí, na
kolik způsobů lze stojánek rozložit. Nakonec se ukáže, že je jich celkem
osm a podle toho co vidím, je to docela složitý hlavolam. Poté již
přicházím k minaretu Islama Hodži, platím vstupné a mířím ke
schodům. Výstup po úzkém schodišti, místy zcela po tmě, je dost
obtížný. Musím postupovat pomalu a tak mě nějakou dobu trvá, nežli se
dostanu až nahoru na uzavřený ochoz, do výšky čtyřicetpět metrů.
Nacházím se nyní v nevelkém prostoru a přes zamřížované otvory,
které jsou umístěny po obvodu minaretu, mohu pozorovat celé staré město.
Na ochozu je se mnou ještě trojice mladých Japonek, které mě žádají,
abych je vyfotil. Poté co je zvěčním, tak mě děkují a donekonečna se
přitom uklánějí. Poté co sestoupím dolů, projdu nedalekým průchodem
v kamenné zdi a vydávám se k jižní bráně. Cestou přemítám,
že jsem během celé prohlídky neviděl ve starém městě jediný nový dům,
či jiný objekt, který by kazil jeho slohovou čistotu. Liduprázdnými
úzkými uličkami s hliněnými obytnými domy, zakrátko přicházím
k bráně Tosh darvaza. Zde na jižním okraji města, zcela stranou
turistického ruchu procházka končí. Nyní se vydávám zpátky do hotelu a
opouštím Ichan Kalu, okouzlující místo, které si zachovává svůj
jedinečný vzhled a atmosféru a které je plné historických památek,
zapsaných v seznamu kulturního dědictví UNESCO.
