Bye bye Nepal

Tak se vse zase zmenilo.PO ukonceni kursu shiatsu a dokonceni japonskeho
pokoje jsem zjistil ze nemuzu pracovat na sezonu a delat shiatsu,protoze se mi
skripnul v zadech nerv od ledviny a boli to docela slusne.Tak jsem se
rozhodl odject domu. Rozloucil jsem se prateli,s Nepa­lem,coz je
opravdu uzasna zeme,pokusil jsem se vybrat penize za kurs,coz bylo horsi,oni si
nepalci tak nejak mysli ze my,cizinci mame delat vse pro ne zadarmo,ale pak si
toho vubec nevazi,uz bych podobny kurs takhle nedelal,protoze vsichni byli lini
se ucit,a pak se jen divili ze nedokazou obstat pri zkousce. Rano v den
odejzdu jsem mel stesti ze jsem potkal dva Cechy,co byli na ceste zpet po
zemi(celkem jsem potkal pouze 4 Cechy v Nepalu,dva v Indii).Na
nepalske hranici me sikovnej kapsar ukradl penezenku,vytahl ji az ze dna
batohu-dan za mou blbost,pouzil jsem penezenku poprve behem cesty,a prvni den
byla ukradena-tak priste uz jen a jen opasek s kapsou. Cesi me zachranili a
pujcili mi na telefon abych mohl bloknout karty a zavolat sestre aby mi poslala
penize,pak mi pujcili jeste na vlak do Delhi,kde jsem jim penize vratil.
V Delhi jsem dostal primy zasah.Utahany­,s 30 kilama a
dvouma batohama jsem se trmacel mestem,hledal levnej hotel a odolaval naporu
chaosu ,vsech otravu a neochotnych lidi.Docela me to dostalo,kdyz vam treba
riksak slibi odvoz do hotelu za 100 rupek a vezme vas do nejlepsiho hotelu
v okoli.Tak si pripadam jak blbec. Nejlevenejsi jsem nasel za
250 vcetne slevy. Druhy den jsem si zajel na ceskou ambasadu pro dva
papiry,pro iranskou a pakistanskou ambasadu.zazadal o iranske vizum,ktere
stoji 900 kc a trva tyden,pak uz jen pakistanske,melo by byt zdarma a do
druheho dne. Tyden jsem se rozhodl stravit ve Vrindavanu,miste kde byl pred
5000 lety narozen BUh Krishna.

A o tom zase vic priste….