Bosna

Naše balkánská cesta pokračuje návštěvou pátého největšího města
Bosny, Mostaru. Město ležící na řece Neretvě, má zhruba stopěttisíc
obyvatel a je správním střediskem Hercegovsko-neretvanského kantonu.

Mostar

Do města přijíždíme před polednem a zaparkujeme nedaleko kostela
Svatých Petra a Pavla. Poté se kolem jeho monumentální zvonice, vysoké
přes sto metrů, vydáváme na procházku městem. Nejprve mineme
františkánský klášter, poté přejdeme přes rušnou ulici Bulevar a
ocitáme se v uličce Oneščukova. Ta vede přímo ke Starému mostu,
který spojuje západní, tedy křesťanskou část města s východní,
která je muslimská. Jak se blížíme k proslulé památce, turistů
v úzké uličce přibývá, až je jich tu tolik, že se musíme jejich
davem doslova prodírat. Jen pomalu postupujeme uličkou, která je plná
restaurací, prodejen se suvenýry a dalším zbožím. Pochvíli se dostáváme
k oválné kamenné věži, stojící na pravobřežním předmostí a
průchodem projdeme na most. Jeho dvacetčtyři metry vysoký oblouk je dost
příkrý, takže musíme na vrchol mostu postupovat velice opatrně, abychom na
kluzkém povrchu neuklouzli.

Z mostu, jenž je plný turistů, se nám posléze otevírá pohled na
smaragdově zbarvenou vodu řeky Neretvy a na její strmé skalnaté břehy. Jen
kousek proti proudu, pak nad okolními domy, vyčnívá štíhlý minaret Koski
Mehmed-pašovy mešity. Postupujeme dál po mostě a před námi se objeví
hranatá kamenná věž, v níž je umístěno muzeum, vedle něhož stojí
Čevjan-Čehajova mešita. Poté co přejdeme na levý břeh, vydáváme se
uličkou Kujundžiluk na procházku po muslimské čtvrti. Všude kolem nás je
plno krámků s orientálním zbožím a také turistů. Postupujeme kolem
jednotlivých obchůdků a obdivujeme vystavené zlatnické výrobky, ručně
tkané koberce, měděné tepané nádoby a rozmanité starožitnosti.
Z ruchem překypujícího tržiště, posléze odbočujeme do uličky,
která nás přivádí do jeskyně, nalézající se ve skalní stěně.
V této jeskyni se nachází kavárna, která nabízí klidné posezení
v chladném prostoru rozsáhlé skalní síně. Usedáme na měkkou sedací
soupravu k jednomu ze stolů a objednáváme si chlazené nápoje. Jelikož
nemáme místní měnu, to jest konvertibilní marky, platíme útratu eury,
které obsluha ochotně přijímá. Po příjemném odpočinku se vracíme do
rušných, sluncem rozpálených uliček muslimské čtvrti. Poté co se
vrátíme na pravý břeh, sejdeme po kamenném schodišti k Neretvě,
odkud lze zhlédnout celý most. Při pohledu na klenutý mostní oblouk, nic
nenasvědčuje tomu, že se díváme na nově postavenou mostní konstrukci,
která nahradila původní most, pocházející ze šestnáctého století,
který byl v roce 1993, úplně zničen během bosenské války.
Postáváme na břehu a ještě se nám nechce odejít, neboť čekáme, zda se
na mostě neobjeví nějaký odvážlivec, jenž by skočil do řeky, což je
obvyklá zábava místních mladých mužů. Skoku se však ne a ne dočkat a
tak odcházíme a za sebou necháváme pověstný most, který je odedávna
symbolem města a je od něj odvozen i jeho název.

Jablanica

Opouštíme Mostar, město, ve kterém již jen ojedinělé poškozené domy
připomínají bosenský konflikt a vydáváme se na cestu do Sarajeva. Silnice
vede podél toku Neretvy, která je sevřena vysokými horami Čvrsnica a Prenj.
Zhruba po hodině jízdy přijíždíme do městečka Jablanica, kde
zastavujeme. Pauzu využíváme k občerstvení, nákupu ovoce a také
k prohlídce expozice, připomínající boje za druhé světové války.
Její součástí je i dobová lokomotiva a zbytky příhradové konstrukce
mostu, ležící částečně na úbočí kaňonu a částečně ve vodách
Neretvy. Most byl zničen během střetu mezi německými vojsky a partyzány,
vedenými Jozipem Titem. Pozůstatky mostu, také posloužily jako místo děje
filmu „Bitva o Neretvu“. Jízda do hlavního města pokračuje. Silnice
dál kopíruje tok Neretvy, která nyní obtéká velikým obloukem kolem
pohoří Prenj. U města Konjic opouštíme Neretvu a odbočujeme na
silnici E73, vedoucí podél řeky Trešanica. Všude kolem nás jsou
i nadále hory. Silnice neustále stoupá, až za vesnicí Bradina dospěje
k tunelu, který se nachází v nadmořské výšce devětset metrů.
Od tohoto místa začíná cesta klesat. Pochvíli pak přijíždíme do města
Tarčin, kde najíždíme na dálnici, která nás posléze přivádí do
Sarajeva.

Sarajevo

Město Sarajevo, má kolem třísettisíc obyvatel a je správním
střediskem celé země a také federace Bosny a Hercegoviny. Po ubytování
v hotelu Saraj, jenž leží na východním okraji města, se vydáváme na
procházku do centra. Z kopce na němž hotel stojí, vidíme na hory,
rozkládající se jižně od města. Ty však leží na území Republiky
Srbské, protože hranice mezi ní a federací Bosny a Hercegoviny, prochází
po jižním okraji města a protíná celé jeho jihovýchodní předměstí.
Sestupujeme k říčce Miljacka protékající centrem a podél jejího
koryta, sevřeného kamenným nábřežím, se vydáváme na procházku. Nejprve
míjíme budovu národní knihovny, postavené v maurském stylu a poté
přicházíme k Latinskému mostu, u kterého došlo v roce 1914,
k atentátu na rakouského následníka trůnu. Krátce se zastavujeme
u muzea, stojícího na nábřeží nedaleko mostu a prohlížíme si
fotografie vztahující se k atentátu, vystavené na panelech
v přízemí muzea. Poté ještě obhlížíme historické auto, stojící
u vchodu. To má otevřenou karoserii se stahovací střechou a
připomíná vůz, v němž jel následník při atentátu. Z tabulky,
umístěné za předním sklem vozu se dovídáme, že auto slouží
k okružním jízdám po městě. Od muzea se vydáváme na prohlídku
starého města. Stačí přejít o dva bloky dál a ocitáme se
v labyrintu úzkých uliček s množstvím obchůdků a řemeslných
dílen. Kromě jiných, procházíme také kolem dílen kovotepců, před nimiž
jsou vystaveny výrobky vzniklé z nábojnic, pocházejících
z období bosenské války. Poté se zatouláme ke Gazi Husrevbegově
mešitě, která je nejvýznamnějším islámským svatostánkem v zemi a
posléze vstupujeme do stejnojmenného bazaru. Nyní procházíme středovou
uličkou více jak sto metrů dlouhého krytého středověkého tržiště, po
jehož obou stranách jsou umístěny řady malých krámků. Z rušného
trhu se přemísťujeme k nedaleké Staré synagoze a poté se po ulici
Ferhadija, vydáváme ke katedrále Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Zde se krátce zastavujeme u sochy papeže Jana Pavla II., stojící
před svatostánkem. Poté pokračujeme pěší zónou dál k tržnici
Markale, kde došlo k masakru civilistů během bosenské války a posléze
dojdeme až na konec ulice k památníku, u něhož hoří věčný
oheň na paměť partyzánů, kteří osvobodili Sarajevo od fašistů. Zpátky
se vracíme přes park Alija Izetbegoviče, pak projdeme kolem hotelu Evropa a
nato se zastavujeme u vykopávek základů středověkého hostince
Tašlihan. Nyní, se uličkami plnými cukráren a kaváren, dostáváme
k orientálnímu bazaru Brusa, který je zastřešen šesti kopulemi. To
již procházíme srdcem čtvrti Baščaršija, kolem nesčetných krámků,
převážně s orientálním zbožím a nakonec přicházíme
k dřevěné fontáně Sebilj. U tohoto symbolu starého města, naše
procházka Sarajevem končí. Je již sice večer, ale nám se ještě nechce
vrátit do hotelu a tak usedáme v jedné z kaváren, abychom si
ještě užili atmosféru orientální čtvrti, která na návštěvníky
dýchá z každého jejího koutu.

Návrat

Na druhý den, náš pobyt v Sarajevu končí. Zároveň končí
i naše dvoutýdenní putování po Balkánském poloostrově a před námi
je již jen zpáteční cesta do Bratislavy. Opouštíme Sarajevo a vydáváme
se na více než dvěstě kilometrů dlouhou cestu k hraničnímu přechodu
Šamac, ležícímu na hranici mezi Bosnou a Chorvatskem. Pasová kontrola
tentokrát probíhá poněkud jinak. Poté co průvodce předá dárky
celníkům, musíme všichni vystoupit z autobusu a popořadě, každý se
svým psem v ruce, musíme projít kontrolou. Mezitím procházejí dva
pracovníci pasové kontroly náš autobus a kontrolují, zda se v něm
někdo neukrývá. Následuje přejezd řeky Sávy, která zde tvoří hranici a
pochvíli, se vše opakuje na chorvatské straně. Po dalších asi stopadesáti
kilometrech, přijíždíme na přechod Duboševica-Udvar, na hranici
s Maďarskem. Také zde, musíme na obou stranách hranice vystoupit a
popořadě projít kontrolou. Během čekání, než bude náš autobus
zkontrolován, zatím pozorujeme drátěný plot, postavený podél hranice a
také spirály žiletkového drátu, uložené kolem plotu. Po absolvování
poslední pasové kontroly na naší cestě, pokračujeme v jízdě. Během
dlouhé cesty po maďarských rovinách vzpomínáme, co všechno jsme během
naší balkánské cesty viděli a zažili. Nepočítaje Maďarsko, kterým jsme
jen projížděli, jsme navštívili celkem sedm zemí, poznali čtyři
balkánské metropole, podnikli jsme vysokohorskou túru, zažili plavbu po
jezeře, absolvovali jsme rafting na divoké řece, ochutnali jsme různé
místní speciality, koupali jsme se v moři a prohlédli jsme si několik
památek UNESCO. Tak trochu je nám teď líto, že to vše je již minulostí,
ale zároveň se již těšíme domů. Navečer, po absolvování zhruba
třitisíce kilometrů dlouhé cesty přijíždíme do Bratislavy, na
parkoviště u paláce Istropolis, na místo, kde naše balkánská cesta
před dvěma týdny začala a kde, nyní definitivně končí.