Arménie
Cesta po Arménii, směna peněz, klášter Haghpat, cesta k jezeru,
jezero Sevan, klášter Sevanavank, náhrobní kameny chačkary
Z hraničního přechodu Sadakhlo, ležícího na gruzínské straně
hranice, míříme do Arménie. Překonáváme řeku Debed, která
v těchto místech tvoří hranici a přijíždíme na arménskou celnici
Bagratashen. Po celních formalitách míříme do směnárny, kde si měníme
eura na arménskou měnu dram. Při odchodu ze směnárny, pak máme
v hlavě trochu zmatek. V Gruzii jsme totiž vše počítali
v jednotkách, maximálně v desítkách lari, což je gruzínská
měna a teď najednou máme v rukách bankovky, v hodnotě několika
desítek tisíc dramů. Tento nepoměr je dán vysokým přepočítacím
koeficientem mezi oběma měnami. Poté co si všichni vyměníme peníze,
vyjíždíme k první arménské pamětihodnosti.
Klášter
Projíždíme hlubokým kaňonem podél řeky Debed a po nedlouhé jízdě
odbočujeme na křivolakou silnici, po které stoupáme ke klášteru Haghpat.
Jsme přitom rádi, že proti nám nejede žádné vozidlo, neboť by se
s ním náš veliký autobus, na úzké cestě jen těžko vyhnul. Nakonec
dojedeme na parkoviště vedle kláštera, ležícího na úbočí kopce, zhruba
třista metrů nad hladinou řeky. Poté kolem řady stánků se suvenýry,
vyrážíme na prohlídku více než tisíc let staré památky. Nejprve
projdeme hradbami, které klášter obklopují a kolem řady náhrobních
kamenů chačkarů, míříme do hlavního chrámu. V předsálí
svatostánku obdivujeme odvážnou klenbu zakončenou ozdobnou kopulí a
v jeho interiéru, pak nástěnné malby. Součástí kláštera je také
knihovna, v jejíž podlaze jsou zapuštěny nádoby na víno, což nám
nějak nejde dohromady. Poté postupně procházíme dalšími objekty a nakonec
se přemísťujeme k třípodlažní zvonici, která stojí poněkud
stranou ostatních budov. Po prohlídce kláštera, jenž je zapsán na seznamu
dědictví UNESCO, se vracíme na parkoviště. Kolem něj stojí řady
rodinných domů, které jsou propojeny ocelovými trubkami, upevněnými na
konzolách, ve výšce asi tři metry nad zemí. Při pohledu na silné trubky
přemýšlíme, k čemu asi jsou. Podle plynoměrů instalovaných na
přípojkách do domů se nakonec ukáže, že je to nadzemní rozvod plynu.
Cesta k jezeru
Od kláštera sjíždíme zpátky k řece Debed a pokračujeme
v jízdě hlubokým kaňonem, který řeka vyhloubila v okolních
načervenalých skalách. Barva skalisek dává tušit, že zdejší hory
skrývají měděnou rudu, což se potvrdí pochvíli, když přijedeme
k městu Alaverdi. Nad městem, ležícím v údolí podél řeky, se
vznáší šedavý mrak smogu pocházejícího z hutí, ve kterých se
zpracovává měděná ruda, vytěžená v okolních dolech. Když
projíždíme podél města, vidíme řadu opuštěných objektů a
polorozbořených ocelových konstrukcí patřících k hutím.
Průvodkyně říká, že částečná devastace hutí je zapříčiněna
výrazným snížením produkce v posledních letech. Krátce za
zaprášeným městem Alaverdi zamíří silnice do údolí řeky Pambak, která
nás posléze přivádí do města Vanadzor. Město, ve kterém žije kolem
stopětitisíc obyvatel, je správním střediskem provincie Lorri. Za
Vanadzorem silnice směřuje na náhorní planinu, ležící v nadmořské
výšce kolem tisícsedmset metrů a obklopené horami, vysokými až
třitisíce metrů. V této zádumčivé krajině žije komunita Malokanů,
příslušníků duchovní křesťanské sekty, dodržující specifické
tradice. Vesnice Malokanů podél kterých projíždíme, jsou obklopeny
políčky, na nichž rostou převážně hlávky zelí a brambory.
V uličkách vesnic nejsou žádná auta a na domech nevidíme televizní
antény ani satelitní paraboly. Poté co opustíme planinu, vjíždíme do
národního parku Dilijan a po silnici, která je obklopena vysokými horami,
posléze přijíždíme k jezeru Sevan.
Jezero
Jezero Sevan ležící v nadmořské výšce tisícdevětset metrů a je
dlouhé přes padesát kilometrů. Po krátké jízdě podél břehu odbočujeme
na protáhlý poloostrov a zastavujeme zhruba v jeho středu. Přes
parkoviště se kolem stánků se suvenýry a kolem nevelkého hotelu,
vydáváme po příkrých schodech na kopec, na němž stojí klášter
Sevanavank. Ten byl založen v devátém století a do dnešních dnů se
zachovaly dva kostely, postavené ve stylu osobité arménské středověké
architektury. V okolí svatostánků se rovněž nachází odkryté
pozůstatky základů několika budov. Posléze se ocitáme na terase před
jedním z kostelů, ze které máme krásný výhled na jezero a na město
Sevan, rozkládající se nedaleko podél břehu jezera. Poté kolem řady
chačkarů vcházíme do jednoho z kostelů a po jeho prohlídce, ještě
vystoupáme až téměř na vrchol kopce, do výšky zhruba dvatisíce metrů.
Z našeho stanoviště nyní přehlédneme pozůstatky celého kláštera a
také vidíme na areál Vazgenianské teologické akademie, ležící nedaleko
odtud. Pochvíli začneme pociťovat chlad, který zde kvůli vysoké
nadmořské výšce vládne a tak sestupujeme zpátky na parkoviště. Poté
pokračujeme v cestě podél západního břehu jezera. V okolí
silnice nerostou žádné lesy, lemují jí jen křoviska a četné keře
rakytníku, hustě obalené drobnými oranžovými plody. Po necelé hodině
poklidné jízdy, nakonec přijíždíme do osady Noratus, abychom zde
navštívili místní středověký hřbitov.
Pohřebiště
Poté co autobus zastaví na nevelkém prostranství na okraji hřbitova,
vstupujeme po nezpevněné pěšině na pohřebiště a rázem jsme obklopeni
řadami chačkarů. Těchto prastarých kamenných náhrobků se zde nachází
kolem tisícovky a nejstarší z nich, pochází již z desátého
století. Nyní procházíme mezi náhrobky z hrubě opracovaného kamene,
neuspořádaně umístěných na travnaté ploše a oceňujeme jejich kamenickou
výzdobu. Na většině chačkarů je vytesán kříž, nebo různé ornamenty,
či zašlé nápisy a mnohé z nich, jsou celé pokryty vrstvou
lišejníku. V jedné části hřbitova objevíme náhrobek
z leštěného kamene, který na první pohled nezapadá do charakteru
pohřebiště. Podle letopočtu, který je na pomníku uveden zjišťujeme, že
je mnohem mladší nežli ty okolní, neboť pochází z první poloviny
dvacátého století. Na kamenné desce jsou vytesány nápisy
v arménštině, které jsou však pro nás, podobně jako gruzínské
texty, absolutně nečitelné. Ze hřbitova, z jehož staletých náhrobků
dýchá dávná minulost, odcházíme již za šera. Ve stánku stojícím
u přístupové cesty, si ještě kupujeme láhev sytě oranžové šťávy
z rakytníku a pak se vydáváme znovu na cestu. Naším cílem je Jerevan,
ve kterém budeme během našeho pobytu v Arménii ubytováni.
Akční letenky
Podzimní MARSEILLE z Prahy – 746 Kč
Nejlevnější letenky do francouzského Marseille koupíme u aerolinky Ryanair. Zpáteční letenky z Prahy do Marseille pořídíme už za 746 Kč. Nejvýhodnější letenky jsou dostupné na termíny v říjnu. V ceně letenek od Ryanair máme malé příruční zavazadlo 40x25x20 cm. Nejvýhodnější letenky jsou dostupné v termínu 17.10.2024 – 22.10.2024. Marseille Z letiště se… číst více
The post Podzimní MARSEILLE z Prahy appeared first on Honzovy letenky.
RYCHLÁ REZERVACE LETU
Akční letenky
Na KANÁRY z Prahy – 2 490 Kč
U aerolinky Vueling pořídíme levné letenky na Kanárské ostrovy. Zpáteční letenky z Prahy na Tenerife, Lanzarote a Gran Canarii koupíme od 96 EUR, což je v přepočtu asi 2 490 Kč. Lety jsou s jedním přestupem v Barceloně. Letenky za tuto cenu najdeme na termíny v lednu 2025. V ceně všech letů s Vueling máme příruční… číst více
The post Na KANÁRY z Prahy appeared first on Honzovy letenky.
RYCHLÁ REZERVACE LETU
Akční letenky
Nejlevnější TIRANA i na příští léto – 780 Kč
Za výhodnou cenu jsou dostupné letenky do albánské Tirany. Zpáteční letenky z Vídně do Tirany jsou dostupné už za 30 EUR, což je v přepočtu asi za 780 Kč. Na nejnižší cenu dosáhnou členové klubu WDC, ostatní si připlatí pouze 10 EUR při zpáteční cestě. Nejvýhodnější letenky pořídíme na celý rok od října 2024 až… číst více
The post Nejlevnější TIRANA i na příští léto appeared first on Honzovy letenky.
RYCHLÁ REZERVACE LETU