Do Jižní Afriky na zkušenou

Jako asi každý člověk podléhám tu a tam všelijakým trendům a nejsilnějším vlivům okolí. Dnes se kupříkladu já i moji vrstevníci ze všech stran dovídáme, že bez vynikající znalosti cizího jazyka/jazyků a bez zkušenosti s pobytem v zahraničí jsme v budoucnu zcela jistě ztracení. Proto jsem se před časem rozhodla, že opráším svou angličtinu a vycestuji na stáž ještě před dokončením studií.

Netradičně příznivá volba – JAR

Nebylo jednoduché si vybrat cílovou zemi. Lákaly mě Amerika, Kanada i daleká Austrálie. Nechtěla jsem však být v cizině obklopena Čechy (popřípadě našimi Slovenskými bratmi), čímž by se celý výlet za zdokonalením angličtiny stal sice jistě zajímavým, ale poněkud promrhaným létem. Raději jsem chtěla do země, kde na našince hned tak nenarazím, abych byla nucena mluvit anglicky pokud možno pořád. V tomto ohledu byla Jižní Afrika skvělou volbou. Možná tou nejlepší možnou. I když jsme národ cestovatelů a dobrodruhů, Kapskému Městu se (možná kvůli obavám o bezpečnost) zatím vyhýbáme. A tak na jižním cípu Afriky natrefíte na spoustu Němců, Holanďanů, Australanů ale třeba i Indů a dalších asiatů, Češi se tam však vyskytují spíše vzácně. Tím se také tato destinace liší od ostatních běžně vyhledávaných míst, kam mladí lidé nejčastěji jezdí za pracovními zkušenostmi.

Kromě každodenního využití angličtiny byla mou další podmínkou i práce alespoň vzdáleně blízká mému studijnímu oboru. Díky správné volbě agentury jsem pak dostala zajímavou práci v malé poradenské firmě přímo v centru Kapského Města. Přípravy na cestu mi vyplnily celé jaro. Nákup letenky, pojištění, hledání vhodného bydlení, očkování (žádná nejsou povinná) a samozřejmě i střádání finančních prostředků. S prací to v JAR máte složité. Stážisty firmy rády uvítají, obzvláště na pozice, které jsou z různých důvodů poněkud zanedbávány. Šikovný student z Evropy zvládne práci levou zadní a firmu to nestojí nic. Jelikož jsou pozitivně diskriminováni místí obyvatele (hlavně ti původní), cizinec skutečně nemůže jet do Jižní Afriky s představou, že si něco vydělá. Občas vám sice za vaši námahu zaplatí, bylo by však s podivem, kdyby to pokrylo běžně požadovaný vysoký nájem.

Život ve stínu Table Mountain

Když pominete všechno to negativní, co se o Jihoafrické republice říká, je to doslova ráj na zemi. Jenže je těžké odmyslet si všudypřítomné nebezpečí, jemuž jsou zde lidé denně vystavováni. Těžko si vám bude zvykat na to, že nemůžete v noci vystrčit paty z domu. A když už se tedy jó chcete někam zajít pobavit, tak jedině autem a s větší skupinou lidí. Zajisté vás také na první pohled zaujmou robustní ploty s elektrickým vedením kolem domů. Je to nezbytnost. Celkem běžné jsou také různé alarmové systémy a nonstop hlídací služba u některých objektů. Prostě jiný kraj, jiná míra kriminality. S jistotou mohu říci, že se těžko budete smiřovat s tamějším pojetím vzdáleností. Jihoafričan řekne „Je to co bys kamenem dohodil,“ vy pak strávíte půlden za volantem a cíl stále v nedohlednu. Je to skutečně obrovská země, a jestli ji chcete důkladně propátrat, bez auta se neobejdete. Ve městech se připravte na mírný chaos na silnicích a trochu zběsilý styl řízení některých domorodců. Jezdí se vlevo, takže pokud v tomto ohledu máte již zkušenosti, přijdou určitě vhod.

Život Jihoafričanů je sice značně odlišný od toho našeho, evropského, při bližším zkoumání je mu ale také v lecčem podobný. Určitě třeba oceníte, že se dá všude bez problémů domluvit anglicky – angličtina je jedním z jedenácti úředních jazyků. Úroveň všech základních služeb je velmi dobrá, počítejte však také s odpovídající cenou. Ono vůbec v Jižní Africe není nijak zvlášť levno. Z tohoto pohledu vám bude pobyt v kterékoliv Jihoafrické metropoli připadat stejný, jako pobyt v některém ze Západoevropských velkoměst. Také tam mají stejný kulturně-národnostní mix a podobně uspěchanou atmosféru. Jihoafričané si ale ve spěchu příliš nelibují. Snaží se co nejlépe a nejpohodověji využít svůj volný čas. Aby o víkendu nemuseli myslet na úklid domácnosti, většina z nich (za pár randů měsíčně) zaměstnává služebnou. U nás je takovýto životní styl spojován s luxusem, v JAR to nikomu divné nepřijde. Z našeho pohledu je ale více než divná absence centrálního vytápění domů – věřte mi, že i přes mírnou Africkou zimu by se některé večery náramně hodilo.

Příroda, kam oko dohlédne

Dosti ale městského života. Do Afriky se jezdí především za přírodou, která tam oplývá pro nás nevídanou pestrostí a rozmanitostí. V okolí Kapského Města mne uchvátily majestátně se tyčící skály vystupující rozpustile přímo z oceánu (ať už Atlantského či Indického). Pokud se budete dívat na Stolovou horu z vrcholku Lion’s head (Lví hlava), všimněte si několika kopců stojících v řadě po její pravici. A schválně se je pokuste spočítat. Jestli vám vyšlo dvanáct, tak srdečně blahopřeji. Pohoří se totiž příznačně jmenuje Twelve Apostels (tedy Dvanáct apoštolů). Výšlap na samotnou Table mountain naplánujte na teplotně průměrný slunečný den. A dejte si pozor na všudypřítomné paviány. Bohužel až na tyto dotěrné opičky, pár volně pobíhajících zeber na úpatí Ďáblova vrcholku, Afrických tučňáků po cestě k mysu Dobré naděje či mlsných veverek v parku si zvířat v Kapském Městě příliš neužijete. Za Velkou pětkou musíte trochu dál od civilizace.

Ve Waterberg Game Reserve na severu JAR jsem strávila jeden červencový týden. Zima v tamních končinách není nijak zvlášť vlhká ani teplotně nesnesitelná, úpal ani popáleniny od sluníčka však také nehrozí. V tomto parku narazíte na lvy, nosorožce i buvoly, slony byste rozhodně neměli minout a leoparda tam údajně také mají, jen já jsem bohužel neměla tu čest. O leopardovi místní vtipně říkají, že je ninjou Africké buše – znenadání se vynoří a rychle také mizí. Už ale jen samotné pátrání po divokých zvířatech v členité a rozsáhlé buši je veliký zážitek. Trpělivost a všímavost bývají odměněny nepopsatelnými výjevy. A když už nablízku žádného živočicha zrovna nevidíte, můžete se jen kochat krásnou nedotknutou přírodou v celé její Africké kráse.

Jako asi každý člověk podléhám tu a tam všelijakým trendům a nejsilnějším vlivům okolí. Dnes se kupříkladu já i moji vrstevníci ze všech stran dovídáme, že bez vynikající znalosti cizího jazyka/jazyků a bez zkušenosti s pobytem v zahraničí jsme v budoucnu zcela jistě ztracení. Proto jsem se před časem rozhodla, že opráším svou angličtinu a vycestuji na stáž ještě před dokončením studií.

Netradičně příznivá volba – JAR

Nebylo jednoduché si vybrat cílovou zemi. Lákaly mě Amerika, Kanada i daleká Austrálie. Nechtěla jsem však být v cizině obklopena Čechy (popřípadě našimi Slovenskými bratmi), čímž by se celý výlet za zdokonalením angličtiny stal sice jistě zajímavým, ale poněkud promrhaným létem. Raději jsem chtěla do země, kde na našince hned tak nenarazím, abych byla nucena mluvit anglicky pokud možno pořád. V tomto ohledu byla Jižní Afrika skvělou volbou. Možná tou nejlepší možnou. I když jsme národ cestovatelů a dobrodruhů, Kapskému Městu se (možná kvůli obavám o bezpečnost) zatím vyhýbáme. A tak na jižním cípu Afriky natrefíte na spoustu Němců, Holanďanů, Australanů ale třeba i Indů a dalších asiatů, Češi se tam však vyskytují spíše vzácně. Tím se také tato destinace liší od ostatních běžně vyhledávaných míst, kam mladí lidé nejčastěji jezdí za pracovními zkušenostmi.

Kromě každodenního využití angličtiny byla mou další podmínkou i práce alespoň vzdáleně blízká mému studijnímu oboru. Díky správné volbě agentury jsem pak dostala zajímavou práci v malé poradenské firmě přímo v centru Kapského Města. Přípravy na cestu mi vyplnily celé jaro. Nákup letenky, pojištění, hledání vhodného bydlení, očkování (žádná nejsou povinná) a samozřejmě i střádání finančních prostředků. S prací to v JAR máte složité. Stážisty firmy rády uvítají, obzvláště na pozice, které jsou z různých důvodů poněkud zanedbávány. Šikovný student z Evropy zvládne práci levou zadní a firmu to nestojí nic. Jelikož jsou pozitivně diskriminováni místí obyvatele (hlavně ti původní), cizinec skutečně nemůže jet do Jižní Afriky s představou, že si něco vydělá. Občas vám sice za vaši námahu zaplatí, bylo by však s podivem, kdyby to pokrylo běžně požadovaný vysoký nájem.

Život ve stínu Table Mountain

Když pominete všechno to negativní, co se o Jihoafrické republice říká, je to doslova ráj na zemi. Jenže je těžké odmyslet si všudypřítomné nebezpečí, jemuž jsou zde lidé denně vystavováni. Těžko si vám bude zvykat na to, že nemůžete v noci vystrčit paty z domu. A když už se tedy jó chcete někam zajít pobavit, tak jedině autem a s větší skupinou lidí. Zajisté vás také na první pohled zaujmou robustní ploty s elektrickým vedením kolem domů. Je to nezbytnost. Celkem běžné jsou také různé alarmové systémy a nonstop hlídací služba u některých objektů. Prostě jiný kraj, jiná míra kriminality. S jistotou mohu říci, že se těžko budete smiřovat s tamějším pojetím vzdáleností. Jihoafričan řekne „Je to co bys kamenem dohodil,“ vy pak strávíte půlden za volantem a cíl stále v nedohlednu. Je to skutečně obrovská země, a jestli ji chcete důkladně propátrat, bez auta se neobejdete. Ve městech se připravte na mírný chaos na silnicích a trochu zběsilý styl řízení některých domorodců. Jezdí se vlevo, takže pokud v tomto ohledu máte již zkušenosti, přijdou určitě vhod.

Život Jihoafričanů je sice značně odlišný od toho našeho, evropského, při bližším zkoumání je mu ale také v lecčem podobný. Určitě třeba oceníte, že se dá všude bez problémů domluvit anglicky – angličtina je jedním z jedenácti úředních jazyků. Úroveň všech základních služeb je velmi dobrá, počítejte však také s odpovídající cenou. Ono vůbec v Jižní Africe není nijak zvlášť levno. Z tohoto pohledu vám bude pobyt v kterékoliv Jihoafrické metropoli připadat stejný, jako pobyt v některém ze Západoevropských velkoměst. Také tam mají stejný kulturně-národnostní mix a podobně uspěchanou atmosféru. Jihoafričané si ale ve spěchu příliš nelibují. Snaží se co nejlépe a nejpohodověji využít svůj volný čas. Aby o víkendu nemuseli myslet na úklid domácnosti, většina z nich (za pár randů měsíčně) zaměstnává služebnou. U nás je takovýto životní styl spojován s luxusem, v JAR to nikomu divné nepřijde. Z našeho pohledu je ale více než divná absence centrálního vytápění domů – věřte mi, že i přes mírnou Africkou zimu by se některé večery náramně hodilo.

Příroda, kam oko dohlédne

Dosti ale městského života. Do Afriky se jezdí především za přírodou, která tam oplývá pro nás nevídanou pestrostí a rozmanitostí. V okolí Kapského Města mne uchvátily majestátně se tyčící skály vystupující rozpustile přímo z oceánu (ať už Atlantského či Indického). Pokud se budete dívat na Stolovou horu z vrcholku Lion’s head (Lví hlava), všimněte si několika kopců stojících v řadě po její pravici. A schválně se je pokuste spočítat. Jestli vám vyšlo dvanáct, tak srdečně blahopřeji. Pohoří se totiž příznačně jmenuje Twelve Apostels (tedy Dvanáct apoštolů). Výšlap na samotnou Table mountain naplánujte na teplotně průměrný slunečný den. A dejte si pozor na všudypřítomné paviány. Bohužel až na tyto dotěrné opičky, pár volně pobíhajících zeber na úpatí Ďáblova vrcholku, Afrických tučňáků po cestě k mysu Dobré naděje či mlsných veverek v parku si zvířat v Kapském Městě příliš neužijete. Za Velkou pětkou musíte trochu dál od civilizace.

Ve Waterberg Game Reserve na severu JAR jsem strávila jeden červencový týden. Zima v tamních končinách není nijak zvlášť vlhká ani teplotně nesnesitelná, úpal ani popáleniny od sluníčka však také nehrozí. V tomto parku narazíte na lvy, nosorožce i buvoly, slony byste rozhodně neměli minout a leoparda tam údajně také mají, jen já jsem bohužel neměla tu čest. O leopardovi místní vtipně říkají, že je ninjou Africké buše – znenadání se vynoří a rychle také mizí. Už ale jen samotné pátrání po divokých zvířatech v členité a rozsáhlé buši je veliký zážitek. Trpělivost a všímavost bývají odměněny nepopsatelnými výjevy. A když už nablízku žádného živočicha zrovna nevidíte, můžete se jen kochat krásnou nedotknutou přírodou v celé její Africké kráse.