Ráno nad Berchtesgadenem
Na světě je jen málo takto rozporuplných míst. Sedíme na vrcholku Kehlsteinu, asi 150 kilometrů od bavorského Mnichova a necelých 30 km od rakouského Salzburgu. Hluboko v údolí pod námi je, v ranním slunci dobře patrný, Berchtesgaden, zatímco na obzoru z ranního oparu pomalu vystupuje masív Watzmannu. Jsme na místě, které vás v jeden okamžik uchvátí neuvěřitelně krásnými výhledy na horské masívy, a zároveň dokáže Vaše srdce sevřít lítostí, vzpomeneme-li na to, pro koho bylo zdejší pyšné sídlo zbudováno.
{{reklama()}}
Vzhůru na Kehlstein
Myšlenka na stavbu horské chaty v nadmořské výšce 1834 m. n. m. vznikla v roce 1937, kdy velikášské myšlenky nacistických vůdců byly v plném rozkvětu. Tehdejší „reichsleiter“ Martin Bormann, ve snaze zavděčit se svému vůdci Adolfu Hitlerovi a toužíce ukojit své megalomanské plány, se rozhodl věnovat budovu této vskutku originální čajovny Adolfu Hitlerovi při příležitosti jeho padesátých narozenin. Místo bylo vybráno jako lokalita s jedním z nejlepších výhledů na zdejší hornatou oblast. Na první pohled nenápadná stavba čajovny si však vynutila vybudování stavebně náročné infrastruktury. V exponovaném horském terénu vznikla během 13 měsíců horská silnice, překonávající převýšení 700 metrů za pomoci 5 silničních tunelů, o celkové délce 277 metrů. Stoupání je tu velmi prudké a tak je sem dnes vjezd povolen pouze speciálně zpřevodovaným autobusům. Silnička pouhé 4 metry široká, byla na několika místech rozšířena, aby se tu mohly míjet autobusy vyjíždějící současně z dolní i horní stanice. Cesta vzhůru na jejich palubě Vám umožňuje zrychlenou exkursi jednotlivými pásmy horského porostu.
Zatímco ve spodní části vede silnička vzrostlým horským lesem, s přibývajícími výškovými metry začíná ubývat porostu a za okny se stále častěji začínají otevírat výhledy hluboko do údolí. Jediná ostrá zatáčka na celé trase je doslova vytesaná ve skalách a poslední úsek cesty tak umožňuje dokonalý panoramatický výhled. Při představě toho, co vše tu bylo vybudováno pro potěchu jediného pošetilého muže, je nám trochu smutno. Nejen rozlehlé parkoviště, ale i 124 metrů dlouhý tunel a stejně hluboká výtahová šachta, kterou Vás výtah za 41 sekund vyveze až na vrchol, to vše tu bylo zbudováno ne pro širokou veřejnost, ale pro pohodlí pouze jednoho člověka (i když se zdráháme používat v této souvislosti označení člověk). Zatímco luxus kožených sedaček, mosazí zdobeného interiéru a mramorem obložených nástupišť nás nutí kroutit nevěřícně hlavou, pro autory náročného technického díla, máme jen slova uznání.
Ve službách říše
K označení vrcholu, na kterém stojíme, se používá hned několik názvů. Zatímco v češtině si vystačíme s prostým názvem Orlí Hnízdo, v německy mluvících zemích se nejčastěji používá výraz Kehlsteinhaus nebo Kehlstein Teehaus. Anglicky hovořící návštěvníci se spokojí s jednotným označením Eagle´s Nest. Vzhledem k poloze tohoto místa, je budova Orlího Hnízda otevřena pouze od začátku května do konce října. Pak se vše ponoří do jakési strnulosti a pod sněhovou pokrývkou vyčkává, až první jarní paprsky znovu oživí vrcholek Kehlsteinu. Pokud sem chcete zavítat mimo sezónu, musíte si nejen řádně namasírovat nohy, ale informovat se i o počasí. Nejen kvůli výhledu, ale hlavně kvůli prostému faktu, že zde ještě koncem dubna bývá hodně sněhu, a terén je prakticky neschůdný. Využíváme šťastné shody okolností, se kterou se nám podařilo vyjet na vrcholek jako jedni z prvních turistů tohoto dne. Ve výtahu jsme se setkali s pestrou směsicí cestujících. Nejen že tu vládla směsice němčiny, ruštiny, angličtiny a češtiny, ale ostře spolu kontrastovaly hlavně dámy v lodičkách a turisté v pohorkách, kteří využívají Kehlsteinu jako nástupního místa k hřebenovým túrám.
Zatímco dámy usedly k ranní kávě a turisté brzy zmizeli ve skalnatém terénu, my můžeme nerušeně obdivovat krásu hor. Jen když se zahledíme do údolí, trochu nás zamrazí. Místní průvodci by nám jistě ukázali místa, kde bydlel Hitler, Göring či Speer. Raději ani nemyslíme na to, že čajovna před námi hostila Mussoliniho, nebo Goebbelse, jemuž právě zde Hitler (přestože trpěl závratěmi a strachem z výšek) zakázal styky s Lídou Baarovou. Odsud s oblibou vyhlížela do kraje smutně proslulá Eva Braunová a v jednom ze salónků se vdávala její sestra. Co porad nacistické generality zde proběhlo, co zrůdných myšlenek tu vzniklo!
Kolem Berchtesgadenu po stopách minulosti
Orlí hnízdo je jen součástí – byť nejlépe viditelnou – celého komplexu budov propojených podzemními chodbami, které vznikly na místě horské vesnice Obersalzberg. Pro nacisty téměř až kultovním místem se již ve dvacátých létech minulého staletí stala chata Wachenfeld, v níž měla údajně vzniknout část Hitlerova životního díla – Mein Kampf. Samozřejmou součástí areálu, který v této oblasti během několika let vznikl, byly bunkry a podzemní úkryty, přičemž dominantou byl horský zámek, ve kterém přebýval samotný Hitler. Konec 2. světové války, znamenal zkázu i pro místo, kde si dávala dostaveníčko nacistická elita. 25. dubna 1945 doznal při spojeneckém náletu celý areál obrovských škod, přičemž na první pohled zranitelné a snadno zasažitelné Orlí hnízdo zůstalo nedotčeno. O několik let později zazněly výbuchy na úpatí Kehlsteinu znovu. Zbytky nacistických budov byly podminovány a vyhozeny do vzduchu.
V Německu po druhé světové válce nebyla vůle vzpomínat na Adolfa Hitlera. Orlí Hnízdo se stalo vděčným objektem pro filmaře a návštěvou ji poctil třeba pozdější prezident USA – Dwight Eisenhower. Jakoby toto místo nějakým zvláštním kouzlem lákalo vojenské mocnosti. Německou generalitu tu na dlouhé roky vystřídali vojáci američtí, kteří v okolí Berchtesgadenu a Obersalzbergu vybudovali vlastní rekreační střediska.
Nová doba Orlího Hnízda
Moderní doba snad konečně dokázala prolomit prokletí místa na svazích Kehlestinu. Na místě údolního areálu vyrostl nový moderní hotel a pro milovníky historie a kuriozit tu už zůstala jen čajovna na vrcholku a snad ještě motor z ponorky, který Vás ve výtahové kleci za 41 s, rychlostí 3 m/s dopraví na místo se smutnou historií, ale doufejme s optimistickou budoucností.
Ráno nad Berchtesgadenem
Na světě je jen málo takto rozporuplných míst. Sedíme na vrcholku Kehlsteinu, asi 150 kilometrů od bavorského Mnichova a necelých 30 km od rakouského Salzburgu. Hluboko v údolí pod námi je, v ranním slunci dobře patrný, Berchtesgaden, zatímco na obzoru z ranního oparu pomalu vystupuje masív Watzmannu. Jsme na místě, které vás v jeden okamžik uchvátí neuvěřitelně krásnými výhledy na horské masívy, a zároveň dokáže Vaše srdce sevřít lítostí, vzpomeneme-li na to, pro koho bylo zdejší pyšné sídlo zbudováno.
{{reklama()}}
Vzhůru na Kehlstein
Myšlenka na stavbu horské chaty v nadmořské výšce 1834 m. n. m. vznikla v roce 1937, kdy velikášské myšlenky nacistických vůdců byly v plném rozkvětu. Tehdejší „reichsleiter“ Martin Bormann, ve snaze zavděčit se svému vůdci Adolfu Hitlerovi a toužíce ukojit své megalomanské plány, se rozhodl věnovat budovu této vskutku originální čajovny Adolfu Hitlerovi při příležitosti jeho padesátých narozenin. Místo bylo vybráno jako lokalita s jedním z nejlepších výhledů na zdejší hornatou oblast. Na první pohled nenápadná stavba čajovny si však vynutila vybudování stavebně náročné infrastruktury. V exponovaném horském terénu vznikla během 13 měsíců horská silnice, překonávající převýšení 700 metrů za pomoci 5 silničních tunelů, o celkové délce 277 metrů. Stoupání je tu velmi prudké a tak je sem dnes vjezd povolen pouze speciálně zpřevodovaným autobusům. Silnička pouhé 4 metry široká, byla na několika místech rozšířena, aby se tu mohly míjet autobusy vyjíždějící současně z dolní i horní stanice. Cesta vzhůru na jejich palubě Vám umožňuje zrychlenou exkursi jednotlivými pásmy horského porostu.
Zatímco ve spodní části vede silnička vzrostlým horským lesem, s přibývajícími výškovými metry začíná ubývat porostu a za okny se stále častěji začínají otevírat výhledy hluboko do údolí. Jediná ostrá zatáčka na celé trase je doslova vytesaná ve skalách a poslední úsek cesty tak umožňuje dokonalý panoramatický výhled. Při představě toho, co vše tu bylo vybudováno pro potěchu jediného pošetilého muže, je nám trochu smutno. Nejen rozlehlé parkoviště, ale i 124 metrů dlouhý tunel a stejně hluboká výtahová šachta, kterou Vás výtah za 41 sekund vyveze až na vrchol, to vše tu bylo zbudováno ne pro širokou veřejnost, ale pro pohodlí pouze jednoho člověka (i když se zdráháme používat v této souvislosti označení člověk). Zatímco luxus kožených sedaček, mosazí zdobeného interiéru a mramorem obložených nástupišť nás nutí kroutit nevěřícně hlavou, pro autory náročného technického díla, máme jen slova uznání.
Ve službách říše
K označení vrcholu, na kterém stojíme, se používá hned několik názvů. Zatímco v češtině si vystačíme s prostým názvem Orlí Hnízdo, v německy mluvících zemích se nejčastěji používá výraz Kehlsteinhaus nebo Kehlstein Teehaus. Anglicky hovořící návštěvníci se spokojí s jednotným označením Eagle´s Nest. Vzhledem k poloze tohoto místa, je budova Orlího Hnízda otevřena pouze od začátku května do konce října. Pak se vše ponoří do jakési strnulosti a pod sněhovou pokrývkou vyčkává, až první jarní paprsky znovu oživí vrcholek Kehlsteinu. Pokud sem chcete zavítat mimo sezónu, musíte si nejen řádně namasírovat nohy, ale informovat se i o počasí. Nejen kvůli výhledu, ale hlavně kvůli prostému faktu, že zde ještě koncem dubna bývá hodně sněhu, a terén je prakticky neschůdný. Využíváme šťastné shody okolností, se kterou se nám podařilo vyjet na vrcholek jako jedni z prvních turistů tohoto dne. Ve výtahu jsme se setkali s pestrou směsicí cestujících. Nejen že tu vládla směsice němčiny, ruštiny, angličtiny a češtiny, ale ostře spolu kontrastovaly hlavně dámy v lodičkách a turisté v pohorkách, kteří využívají Kehlsteinu jako nástupního místa k hřebenovým túrám.
Zatímco dámy usedly k ranní kávě a turisté brzy zmizeli ve skalnatém terénu, my můžeme nerušeně obdivovat krásu hor. Jen když se zahledíme do údolí, trochu nás zamrazí. Místní průvodci by nám jistě ukázali místa, kde bydlel Hitler, Göring či Speer. Raději ani nemyslíme na to, že čajovna před námi hostila Mussoliniho, nebo Goebbelse, jemuž právě zde Hitler (přestože trpěl závratěmi a strachem z výšek) zakázal styky s Lídou Baarovou. Odsud s oblibou vyhlížela do kraje smutně proslulá Eva Braunová a v jednom ze salónků se vdávala její sestra. Co porad nacistické generality zde proběhlo, co zrůdných myšlenek tu vzniklo!
Kolem Berchtesgadenu po stopách minulosti
Orlí hnízdo je jen součástí – byť nejlépe viditelnou – celého komplexu budov propojených podzemními chodbami, které vznikly na místě horské vesnice Obersalzberg. Pro nacisty téměř až kultovním místem se již ve dvacátých létech minulého staletí stala chata Wachenfeld, v níž měla údajně vzniknout část Hitlerova životního díla – Mein Kampf. Samozřejmou součástí areálu, který v této oblasti během několika let vznikl, byly bunkry a podzemní úkryty, přičemž dominantou byl horský zámek, ve kterém přebýval samotný Hitler. Konec 2. světové války, znamenal zkázu i pro místo, kde si dávala dostaveníčko nacistická elita. 25. dubna 1945 doznal při spojeneckém náletu celý areál obrovských škod, přičemž na první pohled zranitelné a snadno zasažitelné Orlí hnízdo zůstalo nedotčeno. O několik let později zazněly výbuchy na úpatí Kehlsteinu znovu. Zbytky nacistických budov byly podminovány a vyhozeny do vzduchu.
V Německu po druhé světové válce nebyla vůle vzpomínat na Adolfa Hitlera. Orlí Hnízdo se stalo vděčným objektem pro filmaře a návštěvou ji poctil třeba pozdější prezident USA – Dwight Eisenhower. Jakoby toto místo nějakým zvláštním kouzlem lákalo vojenské mocnosti. Německou generalitu tu na dlouhé roky vystřídali vojáci američtí, kteří v okolí Berchtesgadenu a Obersalzbergu vybudovali vlastní rekreační střediska.
Nová doba Orlího Hnízda
Moderní doba snad konečně dokázala prolomit prokletí místa na svazích Kehlestinu. Na místě údolního areálu vyrostl nový moderní hotel a pro milovníky historie a kuriozit tu už zůstala jen čajovna na vrcholku a snad ještě motor z ponorky, který Vás ve výtahové kleci za 41 s, rychlostí 3 m/s dopraví na místo se smutnou historií, ale doufejme s optimistickou budoucností.
