Jen těžko budeme v evropských i světových dějinách hledat kontroverznějšího, záhadnějšího a podivnějšího panovníka, než Ludvíka Bavorského.

Ludvík II. – muž plný rozporů

Dějiny ho znají jako muže, o jehož zdravém rozumu by se dalo s úspěchem pochybovat, ale i jako panovníka, po němž zůstala řada stavebních skvostů. Prvním zastávkou na našem putování je zámek Herrenchiemsee v kouzelném prostředí Bavorska, na jezeře Chiemsee. Počasí nám bohužel vůbec nepřeje. Husté provazce bičují hladinu jezera a městečko Prien, z jehož přístavu odjíždějí motorové lodě na zdejší ostrovy, nás vítá loužemi na parkovišti a zataženou oblohou nad námi. Navzdory špatnému počasí potkáváme během plavby na ostrov Herrenworth hned několik plachetnic, které i přes nepřízeň počasí křižují vodní plochu. V duchu obdivujeme sportovního ducha jejich posádek, vyrážejících, byť vybaveni kvalitními nepromokavými oděvy, i v takto nepříznivých podmínkách na plavbu.

{{reklama()}}

Vzhůru na ostrov

Motorová loď přepravující nás z pevniny na ostrov Herrenworth uprostřed jezera Chiemsee, se pomalu blíží ke svému cíli. Jeho paluba je poloprázdná, naprostá většina cestujících se skrývá před deštěm a větrem na chráněné části paluby. Ještě před přistáním se nám v lesním průseku na pár okamžiků otevře pohled na zámeckou budovu. Trvá to jen chvíli. Během několika vteřin silueta zámku mizí za oponou stromů, a nám to připadá jako přelud. Vzájemně se ujišťujeme, že to nebylo mámení smyslů, že se nám to nezdálo. Po přístavním molu vstupujeme na ostrov, který i v nepříznivém počasí vládne svým půvabem.

Pod korunami stromů, jako by na chvíli polevil vytrvalý déšť, a jen jeho šumění v listoví nám dává najevo, že stále prší. Zámecký park je protkán desítkami písčitých cest, které však vedou ke stejnému cíli. Každá z nich Vás dříve či později vyvede z lesa a nabídne Vám pohled na krásu vpravdě výjimečnou. Na okamžik si připadáme, jako kdybychom se během několika vteřin posunuli o pár set kilometrů dále – do sladké Francie. Silueta zámku, park, písčité pěšiny, sochy, vodotrysky – to všechno nápadně připomíná Versailles. Čekáme, že se každou chvíli objeví šlechtici a šlechtičny, i dvořanstvo v dobovém ošacení a oživí park krásou staré Francie. Radost by z nás měl Ludvík Bavorský! Vždyť právě takový byl jeho záměr, když zde roku 1873 zakoupil 230 ha pozemků a v roce 1878 se tu architekt Georg Dollman pustil do práce. Právě proto sem přivezl ty nejlepší architekty, ty nejlepší zahradníky, aby zde, uprostřed Bavorska vykouzlili půvab tehdy moderního pařížského stylu. Je třeba říci, že se mu to podařilo.

V zámku Herrenchiemsee

Ještě než vstoupíme do vnitřních prostor zámku a necháme se ohromit prostorností i zdobností jeho interiérů, je třeba říci, že inspirace francouzským Versailles je zde patrná na každém kroku. Ať už je to schodiště s proskleným stropem, skýtajícím těmto prostorám přirozené osvětlení denním světlem, nebo oválná okna pečlivě kopírující své francouzské vzory. Procházíme jednotlivými pokoji a klademe si otázku, zda právě zde nepřekonali umělci a architekti zdobnost francouzských originálů. Je pravdou, že v některých chvílích působí některé interiéry dojmem „přeplácanosti“, Ponechme však každému právo na individuální dojem.

Bohatě zdobené audienční místnosti, ložnice, obývací pokoje, se tu střídají v rychlém sledu a z každého z nich doslova dýchá Ludvíkova touha po přepychu, okázalosti, výjimečnosti. Znovu a znovu se jasně rýsuje inspirace francouzským stylem. Jak Velká zrcadlová síň, tak i státní apartmány jsou rovněž kopiemi těch Versailleských, ale svůj rukopis jim vtiskl i již zmiňovaný architekt Georg Dollmana. To, že celý zámek byl koncipován tak, aby středem veškerého dění byla ložnice Ludvíka II, jen dotvrzuje zvláštnosti jeho povahy. V místnosti, které dominuje ohromná postel (3×2,60 metru), měl v ranním i večerním čase přijímat návštěvy, čemuž odpovídá i honosná výzdoba. A poslední důkaz Ludvíkovy záliby ve francouzském stylu života – všude naleznete podobizny jeho francouzského oblíbenců – Ludvíka XIV a XV.

Zámek paradoxů a kontrastů

Že postaru se žít nedá, ani v případě kopie starobylého šlechtického sídla, dokumentuje třeba rozlehlá koupelna s mramorovým schodištěm. Samozřejmě, že všechen ten přepych stál nemálo peněz a Ludvíkovi Bavorskému se stalo to, co řadě jeho předchůdců – došly mu peníze. Je pravda, že Ludvík II. od počátku počítal s tím, že zámek nikdy nebude dokončen. Dokonce i v projektu se počítalo se zazděnými okny a holými sádrovými zdmi, které měly pouze zaplňovat volný prostor. I s tím se setkáte během prohlídky zámku. Z bohatě zdobených místností najednou vstupujeme na schodiště, kde na nás čeká malý šok. Všude kolem vidíme jen holé zdi! A to doslova! Nejsou tu žádné sochy, žádné obrazy, žádná zrcadla. Ani stopy po omítkách. Všude jen holé cihly. Procházíme schodištěm, spojovací chodbou, přízemními místnostmi a všude nacházíme jen a jen prázdnotu. Jak zvláštně to působí v porovnání s předcházející nádherou! Člověk se neubrání myšlenkám na muže, který zde dokázal utratit tolik peněz pro splnění svého snu, v jehož jménu nechal vybudovat sice krásnou, přesto však dekoraci…

Rozloučení s Ludvíkem

Vycházíme do zámeckého parku a chladný, prudký déšť nás vrací do reality. Nasazujeme kapuce, ohrnujeme límce a míříme zpět do přístaviště. Za námi zůstává zhmotněný sen muže, jenž mu zasvětil velkou část svého života. Šedivá vodní hladina a šedivý závoj deště nás doprovází i při cestě zpět na pevninu. Posádky plachetnic neztratily nic ze svého elánu, snad jich paradoxně na jezeru ještě přibylo. Připlouváme do přístavu, ze kterého již od roku 1845 vyjíždí parníky. Na pevnině, v městečku Prien am Chiemsee, na chvíli zastavujeme u technické zajímavosti, kterým je historická parní lokomotiva, tahající vagóny historické úzkokolejky. Bohužel špatné počasí ani čas nám nedovolují byť malou procházku mezi tradičními domky vybudovanými v horno-bavorském stylu, návštěvu Staré Radnice nebo řemeslnické čtvrti s historickými domy. Provazci deště zmáčené městečko, jako kdyby se i za nás symbolicky loučilo s památkou panovníka, který i přes svou nemoc dokázal zhmotnit své sny. Přestože si uvědomoval, že ho s postupující chorobou bude čekat osamění a potupa, přesto nezatrpkl a dokázal své srdce naplnit láskou. Byť jen k hudbě a vzpomínkám!

Jen těžko budeme v evropských i světových dějinách hledat kontroverznějšího, záhadnějšího a podivnějšího panovníka, než Ludvíka Bavorského.

Ludvík II. – muž plný rozporů

Dějiny ho znají jako muže, o jehož zdravém rozumu by se dalo s úspěchem pochybovat, ale i jako panovníka, po němž zůstala řada stavebních skvostů. Prvním zastávkou na našem putování je zámek Herrenchiemsee v kouzelném prostředí Bavorska, na jezeře Chiemsee. Počasí nám bohužel vůbec nepřeje. Husté provazce bičují hladinu jezera a městečko Prien, z jehož přístavu odjíždějí motorové lodě na zdejší ostrovy, nás vítá loužemi na parkovišti a zataženou oblohou nad námi. Navzdory špatnému počasí potkáváme během plavby na ostrov Herrenworth hned několik plachetnic, které i přes nepřízeň počasí křižují vodní plochu. V duchu obdivujeme sportovního ducha jejich posádek, vyrážejících, byť vybaveni kvalitními nepromokavými oděvy, i v takto nepříznivých podmínkách na plavbu.

{{reklama()}}

Vzhůru na ostrov

Motorová loď přepravující nás z pevniny na ostrov Herrenworth uprostřed jezera Chiemsee, se pomalu blíží ke svému cíli. Jeho paluba je poloprázdná, naprostá většina cestujících se skrývá před deštěm a větrem na chráněné části paluby. Ještě před přistáním se nám v lesním průseku na pár okamžiků otevře pohled na zámeckou budovu. Trvá to jen chvíli. Během několika vteřin silueta zámku mizí za oponou stromů, a nám to připadá jako přelud. Vzájemně se ujišťujeme, že to nebylo mámení smyslů, že se nám to nezdálo. Po přístavním molu vstupujeme na ostrov, který i v nepříznivém počasí vládne svým půvabem.

Pod korunami stromů, jako by na chvíli polevil vytrvalý déšť, a jen jeho šumění v listoví nám dává najevo, že stále prší. Zámecký park je protkán desítkami písčitých cest, které však vedou ke stejnému cíli. Každá z nich Vás dříve či později vyvede z lesa a nabídne Vám pohled na krásu vpravdě výjimečnou. Na okamžik si připadáme, jako kdybychom se během několika vteřin posunuli o pár set kilometrů dále – do sladké Francie. Silueta zámku, park, písčité pěšiny, sochy, vodotrysky – to všechno nápadně připomíná Versailles. Čekáme, že se každou chvíli objeví šlechtici a šlechtičny, i dvořanstvo v dobovém ošacení a oživí park krásou staré Francie. Radost by z nás měl Ludvík Bavorský! Vždyť právě takový byl jeho záměr, když zde roku 1873 zakoupil 230 ha pozemků a v roce 1878 se tu architekt Georg Dollman pustil do práce. Právě proto sem přivezl ty nejlepší architekty, ty nejlepší zahradníky, aby zde, uprostřed Bavorska vykouzlili půvab tehdy moderního pařížského stylu. Je třeba říci, že se mu to podařilo.

V zámku Herrenchiemsee

Ještě než vstoupíme do vnitřních prostor zámku a necháme se ohromit prostorností i zdobností jeho interiérů, je třeba říci, že inspirace francouzským Versailles je zde patrná na každém kroku. Ať už je to schodiště s proskleným stropem, skýtajícím těmto prostorám přirozené osvětlení denním světlem, nebo oválná okna pečlivě kopírující své francouzské vzory. Procházíme jednotlivými pokoji a klademe si otázku, zda právě zde nepřekonali umělci a architekti zdobnost francouzských originálů. Je pravdou, že v některých chvílích působí některé interiéry dojmem „přeplácanosti“, Ponechme však každému právo na individuální dojem.

Bohatě zdobené audienční místnosti, ložnice, obývací pokoje, se tu střídají v rychlém sledu a z každého z nich doslova dýchá Ludvíkova touha po přepychu, okázalosti, výjimečnosti. Znovu a znovu se jasně rýsuje inspirace francouzským stylem. Jak Velká zrcadlová síň, tak i státní apartmány jsou rovněž kopiemi těch Versailleských, ale svůj rukopis jim vtiskl i již zmiňovaný architekt Georg Dollmana. To, že celý zámek byl koncipován tak, aby středem veškerého dění byla ložnice Ludvíka II, jen dotvrzuje zvláštnosti jeho povahy. V místnosti, které dominuje ohromná postel (3×2,60 metru), měl v ranním i večerním čase přijímat návštěvy, čemuž odpovídá i honosná výzdoba. A poslední důkaz Ludvíkovy záliby ve francouzském stylu života – všude naleznete podobizny jeho francouzského oblíbenců – Ludvíka XIV a XV.

Zámek paradoxů a kontrastů

Že postaru se žít nedá, ani v případě kopie starobylého šlechtického sídla, dokumentuje třeba rozlehlá koupelna s mramorovým schodištěm. Samozřejmě, že všechen ten přepych stál nemálo peněz a Ludvíkovi Bavorskému se stalo to, co řadě jeho předchůdců – došly mu peníze. Je pravda, že Ludvík II. od počátku počítal s tím, že zámek nikdy nebude dokončen. Dokonce i v projektu se počítalo se zazděnými okny a holými sádrovými zdmi, které měly pouze zaplňovat volný prostor. I s tím se setkáte během prohlídky zámku. Z bohatě zdobených místností najednou vstupujeme na schodiště, kde na nás čeká malý šok. Všude kolem vidíme jen holé zdi! A to doslova! Nejsou tu žádné sochy, žádné obrazy, žádná zrcadla. Ani stopy po omítkách. Všude jen holé cihly. Procházíme schodištěm, spojovací chodbou, přízemními místnostmi a všude nacházíme jen a jen prázdnotu. Jak zvláštně to působí v porovnání s předcházející nádherou! Člověk se neubrání myšlenkám na muže, který zde dokázal utratit tolik peněz pro splnění svého snu, v jehož jménu nechal vybudovat sice krásnou, přesto však dekoraci…

Rozloučení s Ludvíkem

Vycházíme do zámeckého parku a chladný, prudký déšť nás vrací do reality. Nasazujeme kapuce, ohrnujeme límce a míříme zpět do přístaviště. Za námi zůstává zhmotněný sen muže, jenž mu zasvětil velkou část svého života. Šedivá vodní hladina a šedivý závoj deště nás doprovází i při cestě zpět na pevninu. Posádky plachetnic neztratily nic ze svého elánu, snad jich paradoxně na jezeru ještě přibylo. Připlouváme do přístavu, ze kterého již od roku 1845 vyjíždí parníky. Na pevnině, v městečku Prien am Chiemsee, na chvíli zastavujeme u technické zajímavosti, kterým je historická parní lokomotiva, tahající vagóny historické úzkokolejky. Bohužel špatné počasí ani čas nám nedovolují byť malou procházku mezi tradičními domky vybudovanými v horno-bavorském stylu, návštěvu Staré Radnice nebo řemeslnické čtvrti s historickými domy. Provazci deště zmáčené městečko, jako kdyby se i za nás symbolicky loučilo s památkou panovníka, který i přes svou nemoc dokázal zhmotnit své sny. Přestože si uvědomoval, že ho s postupující chorobou bude čekat osamění a potupa, přesto nezatrpkl a dokázal své srdce naplnit láskou. Byť jen k hudbě a vzpomínkám!