Kulturní večery v rámci sbírky na podporu centra pro mentálně postižené v Gruzii
Praha – „Čveni sachme“ – tak se jmenují dva benefiční večery s gruzínskou tématikou, které proběhnou v rámci sbírky na podporu centra pro mentálně postižené v gruzínském Qedeli. Večery organizují dvě Češky, které na místě pracovaly jako dobrovolnice, záštitu nad sbírkou převzala Nadace Divoké Husy.
„Čveni sachme znamená gruzínsky „naše věc“. Název jsme zvolili proto, že Qedeli je jediným zařízením pro mentálně postižené v Gruzii, které se snaží své klienty skutečně zapojit do běžného života,“ vysvětluje Šárka Zahradníková, hlavní organizátorka sbírky, která v Gruzii působila více než měsíc jako dobrovolnice.
Kulturní večery, jejichž návštěvníci se dozvědí mnoho zajímavého nejen o Qedeli, ale i o gruzínské kultuře proběhnou 7. dubna v Kavárně Vesmírna a 22. dubna v Cestovatelském klubu Karavanseráj. „Zpíváním, vyprávěním a dobrým jídlem a pitím, tedy tím, čím je Gruzie vyhlášená, chceme podpořit tento dobrý úmysl,“ dodává Zahradníková. Podle ní totiž zaměstnancům Qedeli nechybí nadšení, ale horší už je to s financemi. Prostředky ze sbírky tak půjdou na nutné stavební úpravy a volnočasové aktivity pro klienty, například náklady na výlety nebo výstavbu hřiště.
Systém sociálních služeb v Gruzii má zatím velké mezery. Instituce pro dospělé s mentálním postižením v zemi prakticky nejsou, a proto musí tito lidé zůstávat v dětských ústavech. Ty ale jejich potřebám naprosto nevyhovují. „Chtěli jsme vytvořit prostředí, kde by lidé se zvláštními potřebami dostali nejen střechu nad hlavou a jídlo, ale kde by se také každý z nich mohl rozvíjet a naplňovat svoje schopnosti,“ říká Lali Chandolišvili, zakladatelka Qedeli. Mezi každodenní činnosti tak patří práce na farmě i v domě nebo výroba drobných předmětů. V současnosti centrum plánuje rozšíření své činnosti o tkalcovské a řezbářské dílny a také projekt chráněného bydlení pro lidi s lehčím postižením, kteří mohou žít prakticky samostatně.
Čveni sachme – gruzínské večery
- česko-gruzínský sbor T. Ošakmašviliho zazpívá gruzínské lidové písně
- gruzínské pohoštění, čaj a víno
- Gruzie pohledem a slovem těch, kdo odtamtud pocházejí nebo tam různou dobu působili (promítání a vyprávění)
Úterý 7.4. v 19:00 Kavárna Vesmírna, Ve Smečkách 5, Praha 1.
Středa 22.4. v 19:00 Klub cestovatelů Karavanseráj, Masarykovo nábřeží 22, Praha 1.
Vstup 80 Kč
Sbírka NÁZEV, číslo účtu, (www)
Čveni sachme, číslo transparentního účtu 2600030771/2010, pohyby na účtu možno sledovat na http://www.fio.cz/…ni_ucty.itml
Další informace poskytne:
Šárka Zahradníková, tel. 605 864 493, e-mail: zahradnice (at) webfoto.cz
Kristina Maršálková, tel. 777 814 072, e-mail: marsalkovak (at) gmail.com
Jeden den v Qedeli
(vypráví Kristina Maršálková, v Gruzii působila jako dobrovolnice na podzim 2008)
Qedeli původně fungovalo jako denní centrum, postupně začalo nabírat klienty na stálý pobyt a od roku 2006 v komunitě žije a pracuje 10 klientů. Každodenním zaměstnáním je nošení vody na asi kilometr vzdálenou farmu. Úkoly jsou rozdělené, dávno naučené. Míša pomalu a důkladně naplní nádoby na vodu a vyrovná je na zápraží. Ti, co se rychleji obouvají, popadnou kanystry, které se lépe nesou v ruce, a vyrazí napřed. Sopiko běhá od sklepa po půdu a hledá své boty. Nebo klobouk. Nebo hřeben. Nebo hračky. Na ni a na ostatní pomalejší zbudou PET pětilitrovky, jejichž držadla se zařezávají do dlaní, a proto nejsou příliš oblíbené. Stoupáme přes dva vršky, na každém odpočíváme. Dato se opožďuje. Jeho volání zní ze stále větší dálky. Jen poprvé mi to nedá a vracím se pro něj. PETky stojí na cestě, mohutná postava v trní, Dato se oběma rukama láduje ostružinami a svoje zoufalé „Počkej!“ vykřikuje, když má zrovna chvilku pusu prázdnou. Ale i on dvakrát denně na farmu vodu donese, jen mu cesta trvá déle a déle, protože ostružiny jsou zralejší a zralejší.
