V dnešní vyspělé cestovatelské době už nestačí jen krásná příroda a kulturní památky. Do popředí zájmu se dere i zážitek. Pro každého z nás zážitek znamená něco jiného, někdo touží po dobrodružství, někdo je „grilovací typ“, pro někoho je zážitkem adrenalin a pro jiného poznání. Ale drtivá většina lidí se kromě toho svého specifického zážitku shodne s ostatními na stejném zážitku, a tím je zážitek gastronomický.
Samozřejmě, jíst a pít se musí i při cestování. Ale nejde jen o to, hodit něco do žaludku. Čím dál tím více lidí touží si jídlo a pití užít. Myslím tím, ochutnat krajové speciality, vyzkoušet novinky i užít si typické jídlo. Ale jíst chtějí i naše oči, takže oceníme i lákavý vzhled jídla a završíme zážitek příjemným prostředím.
V létě jsem se toulala po Jižních Čechách a ochutnávala a často i vychutnávala svou gastropouť. Nejvíc mě lákaly pokrmy tradiční české kuchyně. Ale nejen to. A tak se se mou vydejte za gastronomickými zážitky do podmanivého koutu naší země.
A čím začít v kraji rybníků než rybou, která vám sice nesplní žádné ze tří přání, ale která je chutná, zdravá a typicky česká. Samozřejmě, že je to český kapr. Bohužel si ho většina lidí spojuje jen s vánočními svátky a to je moc škoda. Abych se ale přiznala, nikdy jsem „kapromilem“ nebyla. Ale to se změnilo po návštěvě restaurace Šupina v Třeboni. Nechala jsem si poradit zkušeným panem provozním a objednala jsem si kapří hranolky. Páni, v životě by mě nenapadlo, že by kapr mohl tak úžasně chutnat. Vážně jsem moc litovala, že nemám alespoň tři žaludky, abych je mohla vystlat touto dobrotou, kterou na jídelní lístek přivedli rodiče nynějších majitelů restaurací Šupina a Šupinka. Samozřejmě, že vám nikdo rodinný recept nedá, ale dozvěděla jsem se, že kapří kousky se nejprve máčejí v pikantní marinádě, potom se obalují v mouce, která se přesívá přes speciální filtr. Lahůdku si můžete ještě doplnit skvělou houbovo-koprovou omáčkou nebo říznou česnekovou s mandlovými plátky. Už se vám sbíhají sliny, že? A představte si, že se jen za víkend v plnou sezonu sní v této restauraci 140 kg kapřího masa.
Kdo dává přednost jiným rybám, přijde si také na své. Jen namátkou jmenuji rybí šampiony jako amur, lín, candát i vzácný úhoř, který pochopitelně patří k nejdražším jídlům, ale fajnšmekry dostává do extáze.
Restaurace jsou plné celý rok, protože jsou velmi populární nejen u domácích obyvatel, ale hojně je navštěvují lidé i z jiných krajů a samozřejmě i z nedalekých německy mluvících zemí.
A co vaří dobrého v Českém Krumlově v restauraci U malého Vítka? Řeknu vám, že samé dobroty a porce jsou královské. Protože je restaurace v srdci historického města, tak sem samozřejmě zavítá spousta zahraničních turistů. Ale nebojte se, že by ceník jídel zruinoval vaši peněženku. A pro milovníky historie je tady zvláštní, trochu nostalgická atmosféra, která člověku připomene, že se nachází v opravdu historické budově, která člověka dokáže přenést do časů dávno minulých, kdy tady hodovali naši předkové. A protože oni se kuchařskému umění oddávali v černé kuchyni, která je (světe div se) stále ještě funkční, tak je volba jídla asi jednoduchá. Přece si nenechám ujít delikatesu z pravé černé kuchyně. Podle pohádek pana Pingizera Krumlošovy pohádky se tady podává skvělé Krumlošovo překvapení a zapíjí se stejně skvělým českokrumlovským pivem Eggenberg. A protože bylo krásné slunečné počasí, pošmákla jsem si na svém jídle na letní terase. K zažívání šťavnatého stejku jsem přidala okukování plastik ozvláštňujících volné prostory a úsměv mi vykouzlily i poskakující děti, které tady mají možnost si pohrát.
Takže, když to shrnu, U malého Vítka najdete historii, umění, dětský smích, černou kuchyni, výborné mňamky a milé a ochotné lidi.
V Českých Budějovicích jsem schválně nezamířila do centra, ale žízeň jsem zaháněla – jak jinak – dobře vychlazeným Budvarem v motelu Pegast v Litvinovicích. To víte, že jsem také mrkla do jídelního lístku, kde jsem objevila osobité motto: Bůh stvořil jídlo a ďábel kuchaře. Fakt musím konstatovat, že se oběma dílo zdařilo. Ďábelský kuchař připravuje speciality na litěném roštu, jídla gratinovaná, teplé toasty, spousty palačinek a naprosto netradičně i pravý sibiřský boršč. Recept na něj má majitel od své babičky z Novosibirsku. Na dobroty sem chodí převážně domorodí obyvatelé, kteří se sem vypravují na víkendové rodinné obědy nebo jen tak, kvůli svému oblíbenému jídlu.
Majitel i kuchař v jedné osobě má ale v rukávu ještě jeden trumf. Mnoho let vařil v Rakousku, kde se naučil vynikající špecle – obdoba slovenských halušek. Já jsem si smlsla na restovaných špičkách ze tří druhů masa a k tomu špecle se smetanou. Mmmm, lahůdka. A protože ďábel je všudypřítomný, svedl mě ještě na sladké potěšení v podobě “ palačinky „: s ořechovou náplní s čokoládou a šlehačkou. I když bych předtím přísahala, že se do mně už nic nedostane, zmizela palačinka z mého talíře obdivuhodně rychle.
Když už člověk jednou je v Jižních Čechách, nemůže se dopustit takové hrozné chyby, aby nezavítal na Hlubokou, protože zdejší zámek je až notoricky známý. Po jeho návštěvě a příjemné procházce parkem mi vytrávilo, a tak jsem si vyhlížela nějakou osvěžovnu. Našla jsem ji v hráškově zelené budově, která nese jméno KA.PR. Ale pozor, nedejte se mýlit jménem, tady se nepodávají jen vodní živočichové na talíři, ale i živočichové z babiččina dvorečku. Stačí se rozhodnout. No ale jak, když nabídka v jídelním lístku je tak bohatá.…. ale když jsem se dozvěděla, že mají právě čerstvé pstruhy, tak jsem po jednom zatoužila a už mi ležel (ale ne u nohou) na talíři, a aby se na mně moc neusmíval, ďábel v podobě kuchaře ho přizdobil citronem a dal si práci se skvělými opečenými bramborami. Rybička si zaplavala v nealkoholickém pivečku a byla jím spokojená a ani jí žádné alkoholické grády nechyběly.
V restauraci bylo příjemně a mně také nic nechybělo. Ale svůdný hlas půvabné servírky mě zavál k představám kávičky a lívanečků s jahodami. No, odolejte úsměvu servírky a představám letní nadýchané sladkosti. Koneckonců jahody jsou ovoce, a to velmi zdravé. No, nejdůležitější je si svůj hřích zdůvodnit. A ke všemu ten hřích stál za to.
S plným bříškem a nádhernými gastro-vzpomínkami jsem ujížděla k domovu. Byla to krásná šťavnatá pouť. Ale abych se přiznala, provázeli mě vzpomínky i na krásnou přírodu, skvostné hrady a zámky, večerní romantiku i na představení sledované na otáčivé hledišti. Bylo toto hodně, na co jsem vzpomínala.
