Znalci díla Járy Cimrmana jistě velmi dobře znají jeho převratný objev tzv. „akustické konstatnty“, kterou obohatil nepřehledné a mnohdy nudné operetní texty. Uplatnila se především v památném mistrově díle O kuplířce z Frýdlantu. Jeho slavné „dýjadýjadá“ snad není třeba naší kulturní veřejnosti nijak zvlášť připomínat.
S veselým popěvkem na rtech, jsem onoho památného dne upíjel kávu a spokojeně se rozhlížel po nádherném náměstí města Frýdlant v Libereckém kraji. Počasí bylo více než krásné, atmosféra příjemně maloměstská a k mé radosti se z útrob místní historické radnice ozvala netušeně melodická zvonkohra. Opakovala se každou hodinu a k mému překvapení zazněla pokaždé jiná melodie. Kdo ví, zda tuto atrakci nevěnoval městu sám český velikán.
Pokud zavítáte do těchto kouzelných míst, jistě nezůstanete u pouhé kávy, nebo dobrého piva. Vaši pozornost bezesporu upoutá hrad – zámek. Naleznete ho nedaleko centra města a dojdete k němu pohodlně pěšky z náměstí. Jak bývalo v minulosti zvykem, stojí na vysokém čedičovém ostrohu nad říčkou Smědou, jejíž břehy byly slovanským obyvatelstvem osídlovány již velmi záhy v ranném středověku.
Hrad měl na tomto místě nesmírně významnou úlohu, neboť střežil obchodní stezku do Žitavy. Není bez zajímavosti, že dle archeologických nálezů, zde probíhal čilý obchod již za dob Římanů. Prvními nám známými vlastníky Frýdlantska a Žitavska byl rod Ronovců. Kdy založili náš hrad, a který z nich to byl, však není přesně známo. Přídomek „z Frýdlantu“ užíval už v r. 1257 příslušník tohoto rodu Častolov. Je-li tím míněn tento Frýdlant, spadaly by jeho počátky nejspíše do doby kolem r. 1241, kdy české země byly ohroženy vpádem Tatarů a kdy přechody přes pohraniční hory zajišťovaly nově postavené hrady.
Poněkud jistější datum, je rok 1278, kdy podle latinské listiny ze 7.2. od krále Přemysla Otakara II., koupil hrad za 800 hřiven stříbra do dědičného držení jakýsi Rudolf z Bibrštejna (pochází z rodového sídla Biberstein na řece Bobritsch nedaleko Freibergu v Sasku, kde se uvádějí již v l. 1218 a 1228). V tehdejší době byl poměrně známým válečníkem a král jeho služby potřeboval pro blížící se střetnutí s Rudolfem Habsburským. Rod Bibrštejnů zde pak vládl až do roku 1551. Bibrštejnové byli zajímaví tím, že své Frýdlantské panství nikdy nedělili mezi členy rodu, ale uchovávali ho vždy v plné celistvosti. V českých dějinách patřil tento rod k předním zástupcům panského stavu a často vystupovali v popředí tehdejších událostí. Tak se v r. 1344 setkáváme při založení pražského arcibiskupství s Bedřichem I., který pak v r. 1348 provázel Karla IV. do Braniborska, v r. 1354 ke korunovací do Říma a r. 1357 s ním byl v Bělé pod Bezdězem.
V době husitského povstání zaujímali jednoznačně katolický postoj a také z toho důvodu se jejich hrad a i město Frýdlant stal nejednou terčem husitských nájezdů, zejména v r. 1427 a v listopadu 1428, kdy bylo vypáleno. Zdá se však, že hrad nedobili, jinak by dobové prameny uvedly, že zde husité ponechali vojenskou posádku. V pohusitském období stáli dokonce proti Jiřímu z Poděbrad, který v roce 1466 držel v zajetí na Karlštejně Václava z Bibrštejna. Po tomto bouřlivém období se Biberštejnové ve zbývajících desetiletích 15. století zaměřili na hospodářské využití své državy a na počátku 16. století k ní získali ještě panství Kost, Trosky a Děvín. To však již byla závěrečná fáze biberštejnské vlády na Frýdlantě, protože v r. 1551 jejich frýdlantská větev Kryštofem z Biberštejna vymřela.
V roce 1558 se hrad dostal do majetku císařskému radovi Bedřichu z Redernu, pocházejícímu ze Slezska. Ačkoliv zde tento rod sídlil pouhých 70 let, bylo to období velkého rozkvětu. Nejvýznamnější postavou rodu byl Melichar z Redernu (1555 – 1600), který na svých cestách navštívil všechny významné země pevninské Evropy a účastnil se celkem jedenácti válečných výprav. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila tažením proti Turkům v době, kdy již byl prezidentem císařské vojenské rady a polním maršálem. V době, kdy zde vládl tento rod, byla započata přestavba gotického hradu ve šlechtické, renesanční sídlo. Z významných umělců je třeba vedle stavitele Spazzia jmenovat Ambrosia Fritsche a Bartoloměje Sprangera, kteří se podíleli na výzdobě kaple.
Rederny na zámku vystřídal Albrecht z Valdštejna, který o toto místo usiloval s nezměrnou energií. Po jeho zavraždění v Chebu v únoru 1634 se stal majitelem frýdlantského panství hrabě Matyáš Gallas (na přípravě odstranění Albrechta z Valdštejna se Matyáš aktivně podílele, byl dokonce pověřen zakročit proti spiknutí, které připravoval a díky tomu pak následně obdržel i toto Valdštejnovo sídlo). Jím se dostal na Frýdlant rod, s jehož jménem je spojen až do r. 1945. Clam – Gallasové již v roce 1801 zpřístupnili veřejnosti sbírky, které zde uchovávali. Když byl hrad převzat do majetku státu, byly ještě doplněny a rozšířeny. Dnes jsou ke shlédnutí nejen v prostorách hradu, ale i v komnatách zámku. Kromě nábytku, zámeckého zařízení, skla a porcelánu, obsahují především bohatou sbírku zbraní od doby husitské, přes renesanci, dobu Albrechta z Valdštejna až do období baroka. Velmi zajímavá je i zámecká obrazárna, v níž jsou díla V. V. Reinera, K. Škréty, P. Brandla, zajímavý dobový portrét Albrechta z Valdštejna pocházející údajně od Christiána Kaulfersche z r. 1626 a množství portrétů Gallasů a Clam-Gallasů. Zdejší knihovna zahrnuje přes 13 000 svazků většinou cizojazyčné literatury.
Na prohlídku hradu a zámku si vyčleňte dostatek času. Trvá totiž 1,5 – 2 hodiny. Osobám s dobrými ledvinami vřele doporučuji navštívit nejprve toaletu v předhradní restauraci. Až vejdete do prostor hradu, budete žasnout na jeho nesmírnou rozmanitostí. Snoubí se zde nejen prvky původní gotiky, ale i zámecké renesance. Dohromady tak tvoří zajímavý celek, ve kterém vám každý jeho kout přinese stále nová překvapení. Hrad působí velmi impozantně a mohutně. Nejlépe si to uvědomíte, když po prohlídce odbočíte u Pokladny vlevo a vydáte se kolem jeho hradeb.