Jednodenní výlet, na kterém uvidíte kousek sopečné geologie, nenápadnou zříceninu dávno opuštěného hradu, krásnou rozhlednu a zámek – to je trasa z Těchlovic na Ústecku do Děčína. Stačí se držet červené značky.
Vrabinec
Na pravém břehu Labe hned za Těchlovicemi je nápadný skalní výchoz. V krajině hradů by bylo moc divné, kdyby zrovna tady, na extrémně nápadném místě žádný nebyl. Byl. Ale dnes už jsou z něj v podstatě nerozeznatelné zbytky. Nicméně i tak stojí za to Vrabinec navštívit a pak pokračovat dál směrem na Děčín.
Čedičová historie
Výrazný skalní útvar Vrabince je složený z několika čedičových sopouchů, což v krajině Českého středohoří není nic divného. V kraji je to jedna třetihorní sopka vedle druhé. Tedy správněji řečeno, jeden vypreparovaný sopouch vedle druhého, protože v minulosti byly zdejší sopky o stovky metrů vyšší. Nejvyšší horou zdejšího kraje Milešovkou počínaje a malým Vrabincem konče. Je dobré si uvědomit, že sopouchy jsou jen erozí vypreparovanou částí dávných vulkánů, které jen matně vykreslují žhavou minulost, jenž tady vládla před desítkami milionů let. Dnes je území chráněné jako přírodní památka, (vyhlášeno 30.6.1993, výměra 8,77 ha). Přístup je naprosto bezproblémový po červené turistické značce z Těchlovic, kde je železniční i autobusová zastávka. Nebo v opačném směru z Děčína po stejné červené, jen v protisměru. Na skalách a v bezprostředním okolí můžete narazit na tařici skalní, bělozářka liliovitou, modřenec tenkokvětý nebo lilii zlatohlavou. Byl tady provedený i průzkum fauny měkkýšů, který odhalil 25 druhů. Pro ty z nás, kteří poznají jen hlemýždě, to může být velké číslo, jenže fauna českých měkkýšů čítá stovky druhů. Vzhledem k tomu, že je okolo příjemný lesík a skály, hnízdí tady několik druhů dravců a sov. Občas nad hlavou proletí káně, nebo se ozve svým chraplavým hlasem dnes už čím dál běžnější krkavec. Vrabinec je opravdu nápadný skalní útvar. Proto není divu, že už od začátku 15. století tady stojí hrad. Nechal si jej vybudovat Jan z Těchlovic. Jenže měl smůlu, protože už v roce 1444 došlo k jeho vypálení. Podle listinných důkazů jej ještě k roku 1504 kdosi obýval, ale stačilo pouhých jedenáct let, aby byl prohlášený za pustý. A takovým i zůstal. Nicméně hospodářský statek u hradu fungoval až do poloviny 20. století. Některé zdroje udávají výstup na Vrabinec jako náročný. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že vozíčkář se tam nedostane, ale běžný turista bez problémů. Tedy pokud neprší. To pak výstup vzhůru docela klouže.
Velký Chlum
Cesta na rozhlednu Velký Chlum, která se kamenně vypíná nad Děčínem je nenáročná a rozhledna sama o sobě velmi půvabná. Postavena byla v létech 1927 – 1929. V době okupace české republiky sovětskými vojsky, která začala v osudovém roce 1968, ji využívala sovětská armáda, která na něm měla umístěný vysílač. Pro turisty to znamenalo, že se dostali jen do prvního ochozu. Sověti odešli a rozhledna zase slouží svým návštěvníkům a původnímu účelu. A rozhled je, pokud to dovolí počasí, opravdu hezký. Zejména pohled k Děčínu odhalí, jak dlouhá, tedy vlastně krátká, cesta poutníka kráčejícího do města ještě čeká. K rozhledně, která stojí výšce 507 m.n.m. doporučuji vyrazit co nejdříve, protože bude trvat jen několik málo let a krásný výhled zastíní okolní stromy. Stavba z lomového kamene a tvárnic působí dojmem poctivé práce, což je dáno tím, že byla před lety nákladem zhruba 700 000 korun rekonstruována.
Děčín
Do Děčína už je to kousek. K prohlídce město mimo jiné nabízí zoologickou zahradu, muzeum s oddělením historie zdejší labské plavby a samozřejmě dominantu města – děčínský zámek. Vojáci s výložkami sovětské armády už odešli, což zámku jenom prospělo. Říct, že se k zámku chovali macešsky byl příliš velký eufemismus. Skoro by se chtělo napsat, že tam nebyli ubytováni, nýbrž ustájeni. Podle škod, které po sobě zanechali na historickém interiéru se k zámku chovali dost prasácky. V době svého pobytu to na kontrolu vysílače na Velikém Chlumu neměli daleko. Zámek se vypíná nad soutokem Labe a Ploučnice a na jeho nynějším místě existovalo už v 10. století dřevěné hradiště. Mě osobně zaujal Staroměstský most, který leží v Děčíně na cestě mezi Velkým Chlumem a centrem města. Své první hosty přivítal v roce 1524. Stačí porovnat „moderní“ překlenutí údolí a hned je každému jasné, jak moc se architektura posunula. Mnohem více k užitkovosti a mnohem dál od krásy. Milovníky Jaroslava Foglara potěší před muzeem vzrostlý jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba). Ginga znají čtenáři foglarovek jako „tajemný strom Vontů“, ale i ty, kterým Foglar nic neříká, možná zaujme neobvyklý tvar listů. Jinan je popisován jako „žijící fosilie“, neboť jeho evoluční historie se začala psát v permu, tedy zhruba před 270 miliony lety. Z medicínského hlediska jsou mu připisovány silné léčivé účinky.
Trasa Vrabinec – Děčín je ideální na jednodenní výlet. Ústí nad Labem je coby krajské město snadno dostupné z mnoha míst republiky. Následně doporučuji sedmnáctiminutový přesun vlakem do Těchlovic. Až dorazíte do cíle, tak se z děčínského dopravního uzlu snadno přesunete, kam je potřeba. Třeba dál do Národního parku Českosaské Švýcarsko nebo na Děčín bezprostředně navazující CHKO Labské Pískovce. Jen si pečlivě naplánujte spoje. Vlaky Ústí nad Labem – Těchlovice jezdí jen několikrát denně. Doporučuji výlet někdy zjara, ideální období okolo velikonoc. Když „chytíte počasí“ tak je tam opravdu moc hezky.
autor je šéfredaktorem časopisu Travelfocus
