Teotihuacán je opravdu úctyhodně veliký a tak má hned několik hlavních vchodů. Řekla bych, že většina turistů vstupuje tím, jenž je označen jako číslo 5, ale nejsem si jistá, zda-li vás autobusové společnosti zajištující dopravu na Teotihuacán nevyloží spíše u brány číslo 1. V podstatě v tom, ale není moc velký rozdíl. V každém případě doporučuji pro lepší orientaci zakoupit si, nebo si předem stáhnout z Internetu malou mapku. Calle de los Muertos (Cestu mrtvých) a obě hlavní pyramidy určitě najdete, ale byla by škoda minout například trošku schovanou Ciudadelu s nádherným Templo de Quetzalcóatl (Chrám Opeřeného hada), který není tak úplně „na trase“.
Předpokládejme tedy, že vstupujete jako většina branou číslo 5. Hned po několika krocích se octnete z levé strany druhé největší pyramidy Mezoameriky (tou největší je pyramida v Cholule, stát Puebla) – Pirámide del Sol (Pyramida slunce). Obzvlášť ze zdola je pohled monumentální neboť tento úžasný kolos měří přibližně 60 metrů na výšku a 260 metrů na délku. Začátek stavby Pyramidy slunce se datuje do období 1 – 150 n. l., tzn. do druhé fáze rozvoje Teotihuacánu spadající do doby, kterou pro studium Mezoameriky nazýváme Pozdním pře-klasickým obdobím (hlavní vývoj pak patří do období klasického – pro porovnání uvádím, že maysko-toltécká část Chichén Itzá je datovaná až do post-klasického období, tzn. obě ceremoniální centra od sebe dělí téměř tisíc let).
Pyramida slunce byla stavěna jako hlavní „budova“ znázorňující nejen centrum města, ale symbolicky také centrum světa. Ceremoniální stavby mezoamerických kultur vždy musely odpovídat jistým pravidlům. Proto je Pyramida slunce orientována na západ. Neodpovídá však už co se týká pravidelnosti části schodiště a „teras“. Původně tyto terasy měly být pouze čtyři, ale dnes jich můžeme vidět pět, z nichž se ta čtvrtá vymyká jakémukoliv vztahu s ostatními. Toto bylo způsobeno neodbornou rekonstrukcí, která nerespektovala původní verzi. To znamená, že ve skutečnosti Pyramida slunce vypadala jinak než ji můžeme vidět nyní a opravdu odpovídala všem složitým pravdidlům mezoamerické architektury, respektive vnímání vesmíru.
Další ze zajímavostí tohoto velikána je jeskyně po ním. Jedná se o jeskyni, jenž má formu květu o čtyřech okvětních lístcích (čtyři světové strany). Tato skutečnost je velmi důležitá v symbolice mezoamerickych národů a je vysvětlována dvojím způsobem. Jeden tvrdí, že ona jeskyně je vlastně dělohou, že které bylo zrozeno lidstvo, a druhý pak, že pyramida jako taková nás přibližuje bohům pro svou výšku a jeskyně pod ní znamená vstup do podsvětí. Ať už tak či onak, teotihuacánská kultura přikládala této jeskyni obrovskou důležitost. Jeskyně je bohužel veřejnosti nepřístupná, neboť v ní probíhají velmi složité výzkumy snažící se odhalit strukturu samotné pyramidy.
Po vystoupáni a následném slezení Pyramidy slunce (opravdu se není čeho bát, není to tak hrozné jako to ze zdola vypadá, i takový nesportovci jako já to přežili) se vydejte na Calle de los Muertos (Cestu mrtvých). Po této široké a dlouhé cestě lemované bezpočtem staveb dojdete až k Mural de Puma (nástěnné malbě znázorňující pumu), jenž se nachází po vaší pravé ruce. Je potřeba si uvědomit, že Teotihuacán ve své době byl celý podobně pomalován. Musel to být úžasný pohled.
Už jen kousíček od zmíněné nástěnné malby se nachází Plaza de la Luna (Náměstí měsíce) a Pirámide de la Luna (Pyramida měsíce). Pyramida měsíce je menší co se výšky týče o 20 metrů a je směrována na jih. Bohužel při mých posledních návštěvách Teotihuacánu nebyla již její vyšší část přístupná veřejnosti. Pravděpodobně kvůli vandalství, jehož stopy byly na vrcholku pyramidy patrné. Její stavba byla započata ve stejné době jako stavba Pyramidy Slunce, ale dokončena byla až kolem roku 700 n. l. Pyramida Měsíce představuje krásný příklad typicky teotihuacánského stylu stavby, který se nazývá „talud y tablero“. Velmi laicky řečeno se jedná o terasovité stavby. Tento styl můžeme pozorovat u spousty pozdějších kultur Mezoameriky čímž lze dokázat obrovský vliv teotihuacánské kultury i v regionech mimo centrální Mexiko.
Až si vychutnáte užasnou harmonii Náměstí Měsíce, které sloužilo k ceremoniím a shromážděním, otočte se a vydejte se zpět po Cestě mrtvých. Tentokrát po vaší pravé spatříte paláce a obytné části teotihuacánské elity. Ten zřejmě nejkrásnější a nejdochovalejší palác je Palacio de Quetzalpapálotl (Palác Opeřeného motýla). Vzhledem k jeho poloze a i odlišnosti od ostatních paláců se předpokládá, že měl sloužit těm nejvyšším představitelům TeotihuacánuKduž jej projdete, octnete se v dalších úžasných zákoutích. Jedná se o Patio de los Jaguares (Nádvoří jaguárů) a Subestructura de los Caracoles Emplumados (Stavba opeřených hlemýždích ulit). Obě místa jsou proslulá nádhernými nástěnnými malbami.
Po prohlídce paláce a okolí pokračujte v procházce návratem na Cestu mrtvých směrem na jih. Cestou k dalšímu z nejdůležitějších bodů Teotihuacánu uvidíte po obou stranách avenidy, která tentokrát bude měnit i výškovou úroveň (záleží jen na vás, zda-li jste ještě neměli dost scházení a vycházení schodů a nebo dáte přednost obcházení opatrně po stranách), různé druhy staveb, které v minulosti byly mylně považovány za hrobky a tak daly jméno Cestě mrtvých.
Na konci této Cesty pak po levé straně spatříte Ciudadelu, neboli nový střed města a tak i vesmíru. Proč náhle teotihuacánští přestěhovali střed světa z Pyramidy slunce do Ciudadely není dosud objasněno, ostatně jako spousta záhad mezoamerickych kultur jejichž řešení nám zůstanou pravděpodobně utajena. Ciudadela je ve skutečnosti vyvýšené náměstí měřící po stranách přibližně 400 metrů. Byla postavena kolem roku 200 n. l. Po stranách je pravidelně obklopena stavbami a i v jejím středu jich můžete několik vidět. V okamžiku, kdy vystoupáte na pyramidu v jejím centru, se vám zaručeně opět zastaví dech. Odkryje se vám totiž pohled na jeden z nejzdobnějších chrámů, který je vskutku skvostem sochařského umění Teotihuacánu. Ve své době byl samozřejmě barevný. Jedná se o Templo de Quetzalcóatl (Chrám Opeřeného hada).
Tento chrám je úžasně zdobený znázorněním hlemýždích ulit, mušlí, kukuřičných klasů a především hadími hlavami. Za zmínku také stojí, že při archeologických výzkumech bylo v chrámu nalezeno asi 20 lidských koster. Podle poloh kostí a jiných znaků, se pravděpodobně jedná o lidi usmrcené jako oběti. Předpokládá se, že jak tyto oběti, tak i symboly na zdobení chrámu ukazují na spojení chrámu s vodou a plodností.
Návratem na Cestu Mrtvých se ocitáte na konci procházky a podle sil a nálady můžete volit ze dvou variant. Naproti Ciudadele se nachází vstupní brána číslo 1, u které najdete obchůdky se suvenýry. Druhá varianta je pak projít zpět po Cestě mrtvých a naposledy si vychutnat atmosféru tohoto místa, až k bráně číslo 5. A vlastně je tu ještě třetí varianta pro ty s největší vydrží. Můžete si obejít paláce a obytně prostory Teotihuacánu rozeseté kolem areálu.
Procházka končí a v příští kapitole se budu věnovat praktickým informacím.
